Dnes vám nabídnu z muzea v Jindřichově Hradci pár fotek
z kategorie řemesla a umění.
Je to takový pel-mel, od každého trošku.
Šicí stroje soběslavského podniku Lada.
Strašně moc šicích strojů. Některé dokonce i v barevném provedení.
Domácí dílna navodila nostalgické vzpomíky...
Cehcy a řemesla mají v Jindřichově Hradci velmi bohatou minulost.
V polovině 17. století se díky nim patřil JH k největším městům, hned po Praze.
Nad mistrovstvím kovotepců se až tají dech.
Nádherná kachlová kamna z poloviny 17. století.
Cech lékárenský zaujal i mého muže.
hledal až našel. Co? Opium :-)
Lékárnu U Panny Marie Pomocné založilv roce 1623
bohatý apatykář Jan Adam Schmucker.
Taky se vám líbí malované zásuvky?
V další místnosti mě očarovaly precizně vyřezávané dřevěné perníkářské formy.
Obraz zachytil pohled na náměstí JH v roce 1945.
Hádejte co je to?
Nafouknutý pták vytvořený výtvarníkem a literátem Vladimírem Holubem.
Malované ostrostřelecké terče mě tedy moc nenadchly,
přestože byly opravdu nádherně vyvedené.
No řekněte, líbilo by se vám střílet na svatebčany,
rodinku na výletě nebo třeba na malé dítě?
Ostrostřelci byli od roku 1688 nejstarším JH spolkem.
Nejstarší terč, který jsem našla, je z roku 1804.
Letecká bitva nad JH z 24.8. 1944
představuje střetnutí americké letecké armády a německé Luftwaffe.
Nad troskami víc než 100 kusů německého Fw 190
mi naskakovala husí kůže.
Tohle je už malinko lepší.
Letecké medaile, identifikační známky, nábojnice, opasek...
Landfasova tiskárna fungovala od 1797 až do ploviny 20. století.
Ta krásnámalá knížka na vyšívaném ubrousku je zdobená kovovou vazbou
Zlatého nebeského klíče tištěného u Josefa jana Ladfrase v roce 1818.
Proces vzniku tisku.
Za těmito třemi slovy se skrývá nesmírná spousta práce.
Úplně na konec procházky muzeem vám ukážu obraz,
který mě doslova fascinoval.
Visel na chodbě, mezi vstupy do jednotlivých expozic.
Namaloval ho Berřich Budil v roce 1984
Olej na plátně nese název Diogenes na tržišti hledající člověka při světle lucerny.
To byla fotka z muzea JH.
Omlouvám se za nekvalitu některých snímků.
Fotit nasvícené exponáty za sklem mi moc nejde.
Příště vás zavedu do jednoho zajímavého kostela.
Miluji staré věci a ta kachlová kamna jsou hotový poklad. Před umem někdejších řemeslníků se musí našinec hluboko poklonit.
OdpovědětVymazatV muzeích tohoto typu je vždycky co obdivovat. Já bych jim mohla přispět starou Singrovkou. Mám ji zde po mamince a nevím, co s ní.
OdpovědětVymazatJe vidět, že při návštěvě JH jste opravdu nelenili. Po pravdě, já tam někdy být, také to oblítám co by bylo možné. Už ty šicí stroje mě nadchly, to je paráda. No vlastně všechno, snad kromě nafouknutého ptáka . Já myslela, že jsou to kleště na ozubeném kole. ... Nevadí mi ani ta válečná část, patří k historii města, tak proč ne. Jinak to focení osvětlených předmětů a vitrín opravdu chápu, fakt obtížná záležitost. Pěkně jsi to zpracovala.
OdpovědětVymazatRenátko, moc děkuji za ukázku těch pokladů, to bych jinak v životě neviděla. To je nádhera! K šicím strojům Lada mám docela osobní vztah. Kdysi jsem měla šlapací, hodně starý od maminky a teď co mám už hezkých pár let zase kufříkový, oba mají zn. Lada.
OdpovědětVymazatPěkně rozmanité muzeum. Nejvíc se mi líbí kachlová kamna a obrázky do terčů, jak jsou malované. Ale střílení do lidí, byť na obrázku, se mi nelíbí.
OdpovědětVymazatSazbu písma z písmovky jsme se ještě učili ve škole. Není to ani tak dávno a dnes už se to neučí...
OdpovědětVymazatJe to moc hezké a byla to určitě krásná návštěva muzea.Terče na střílení...?Tak to se mi taky nelíbí.Myslela jsem si,že jsou to normální krásné obrázky.Škoda...Ale jinak pěkné:)
OdpovědětVymazatNádherný výlet do historie, nejvíce mě oslovily ty perníkářské formy, holt patlálek se nezapře .
OdpovědětVymazatMuzeum má hodně široký záběr, ale my ho bohužel při návštěvě Jindřichova Hradce minuli. Tak snad někdy příště.
OdpovědětVymazat[1]: Ne nadarmo se říkalo zlatý český ručičky
OdpovědětVymazat[2]: Singer, to byly mašiny
OdpovědětVymazat[3]: Ten pták rozesmál manžela, já kolem něj jen tak prošla
OdpovědětVymazat[4]: Jů, tak to je bezva náhodička
OdpovědětVymazat[5]: Bylo tam toho hodně na obdivování. Radost se koukat
OdpovědětVymazat[6]: Byla tam velká spousta různých druhů písmenek, velikostně i tvarově. Muselo to dat práci vysázet novinovou stránku. O knize ani nemluvím
OdpovědětVymazat[7]: Ony byly krásné. Jenže tím zvràceným způsobem
OdpovědětVymazat[8]: Oni si s těma formičkama dokázali vyhrát
OdpovědětVymazat[9]: Tak aspoň víš, co tam je a jestli by ti to stálo za prohlídku
OdpovědětVymazatTo je nádhera..škoda, že tak daleko...
OdpovědětVymazat