Je čas se konečně vzbudit. Nikdy ze mě nebude skvělá kuchařka. Pokud je možné během přípravy něco zkazit, obvykle to zkazím. Čím víc se snažím, tím větší je pravděpodobnost nepovedeného jídla. Neříkám, že úplně každý pokrm se mi nepodaří. Mám i světlé minuty za sporákem. To pak předložím k obědu mňamku. Moje vnitřní já v té chvíli jásá a sní o báječném kuchařském umění. Diví se, jak jednoduché to vlastně je. Je nadšené i při dobrém jídle. Ale když se mi to fakt nepovede, cítím se pod psa. Nechci se tak cítit!
Našla jsem na internetu blog Kuchařka pro dceru a začala pod dohledem jeho autorky zkoušet některé recepty. Jsou tam postupy krok za krokem. Úplně polopatické nebo chcete-li blbuzvdorné. Po prvních úspěších jsem se rozhodla koupit i dvě knihy: Kuchařka pro dceru a Hovory s řezníkem. S tím vším za zády je vaření snazší. Pomaličku se tak v kuchyni probouzím do reality. Není sice růžová, ale ono přílišné snění taky není dobré. Při vaření moje vnitřní já čím dál častěji juchá. Sem tam sice zabrble něco o tvrdohlavosti a neposlušnosti, ale vesměj je spokojené. Ráda totiž experimentuju, což se mi občas nevyplatí.
Moje jídlo nikdy nebude jako od šéfkuchaře. Neuvařím manželovi výbornou večeři na usmířenou, raděj ho pozvu do dobré restaurace. Sen být skvělou kuchařkou se z části rozplynul. Být "jen" průměrná je i tak bez. Posledně jsem se pustila do domácích briožek. Povedly se. Jen se po nich zaprášilo...
Kliknutím na obrázek se dostanete na stránky Kuchařka pro dceru.
Briožky zmizely rychlostí blesku.
Reni, nevím, z které strany začít, ale pokusím se. To, že si uvědomuješ své chyby je dobré, to nedokáže každý. Ale ty by sis měla uvědomit hlavně svoje přednosti. To, jak tady popisuješ, je moc fajn. Nevím, podle koho se poměřuješ, možná podle mnohých žen na blozích, které nejen že mají pěkný blog, ale vaří a pečou jak o závod. To každý nedělá. Prozradím ti, že já rozhodně ne. Mám sice dvě blízké kamarádky, u kterých pravidelně jím a ony u mne a neskromně řeknu, že z nás tří asi vařím nejlíp, ale to není to hlavní. Já to beru tak, že rozhodně nechci být hlavně za dobrou kuchařku. S přítelem celkem pravidelně vyrážíme do restaurace, máme tady dvě takové vytipované a kdyby si mě měl cenit hlavně kvůli vaření, tak to je pro mne málo. Vaření zvládám, ale umím dost dalších věcí, kde se moje já určitě projeví víc. Tak krásné briošky jak máš na fotce asi neupeču, i když bych je asi zvládla. Já tvrdím, od čeho jsou pekaři. Tak to ber tak, že domácnost zvládáš i při náročné práci a až bude téma týdne V čem jsem dobrá, doufám, že těch věcí najdeš daleko více. Přeji ti více sebedůvěry.
OdpovědětVymazatA já jsem se v článku našla. Mám to nějak podobně. Moc nevařím, a když náhodou uvařím a strávníci to jí, tak to beru za velký úspěch .-) Ale birožky vypadají k nakousnutí
OdpovědětVymazatkrásně napsáno
OdpovědětVymazatRenatko, myslím, že by ses tím trápit neměla. Ne každá žena umí vařit na jedničku, ale třeba na dvojku. A to taky jde. Copak jsi závodník? Umíš spoustu ručních prací, které třeba já nedělám. Tak si najdi své světlé stránky a uvidíš, budeš nad sebou plesat.
OdpovědětVymazatReni, myslím, že se zbytečně kritizuješ. Každá z nás umí uvařit něco dobrého a něco prostě není náš šálek. Já třeba nepoužívám kynuté těsto, nejsme kamarádi a přesto si myslím, že nejsem tak úplně blbá kuchařka. Něco jde lépe, něco hůř. Nepodcěňuj se
OdpovědětVymazatMilá Chudobko, já dnes uvařila absolutně skvělou svíčkovou. Asi tak o sto procent lepší, než minule, kde se mi nějak zdrcla a o sto procent lepší, než předminule, kde jsem jí nějak nedokázala dochutit a o sto procent lepší, než předpředminule, kdy jsem jí nepřipálila a o sto procent lepší, než ještě předtím, kdy jsem jí připálila zas moc.
OdpovědětVymazatProstě někdy se podaří a jindy ne.
Tak už to chodí
Jo, ale zas mi praskly knedlíky...
No a co?
Jsem průměr a jsem na to hrdá
Podle některých líp vařím, než píšu, jiní zas říkají, že je to naopak. Každý má jiný vkus, jiné chutě a jiná kritéria při hodnocení
To pečivo vypadá báječně. Jasný důkaz, že jsi velice šikovná.
OdpovědětVymazat[1]: Moje tchýňka je kuchařka č.1. Můj muž se v kuchyni pomamil. Moje dvě švagrové jsou kuchařky č.1. Moje obě nej kámošky umí rozhodně líp vařit než já. Proto mi tak dlouho trvalo, než jsem pochopila, že já zase umím něco jiného. Proto tahle osvobozující zpověď
OdpovědětVymazat[2]: Děkuji, byly výborné
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji
OdpovědětVymazat[4]: Vždyť já nad sebou chvilkama plesám. Třeba když se mi podaří uháčkovat hezká sovička Nebo když jsem ujela svých prvních letošních 15 km na kole. Nebo když mi vykvetly tulipány před domečkem
OdpovědětVymazat[5]: Já se nepodceňuju. Chtěla jsem tím říct, že mě začalo bavit vaření i za tu cenu, že to pokaždé nevyjde podle mých představ. Beru to jako výzvu.
OdpovědětVymazat[6]: Ono ti přijde smutné, když přijedeš na rodinnou návštěvu, mezi řečí se zmíníš, že jste byli na vynikajícím jídle v restauraci a hostitel ti odpoví, že oni do hospod nechodí, protože manželka umí vařit...Proto mi tak dlouho trvalo smířit se s tím, že vaření rozhodně není a nikdy nebude moje silná stránka
OdpovědětVymazat[7]: S pečivem to většinou umím, tedy pokud kolem něj neprojde "milosrdná"
OdpovědětVymazatKaždý nemůžeme umět vše...proto hlavu vzhůru, dokážeme být mladé, krásné a na pohodu a hlavně více sebevědomí, Renčo !!!
OdpovědětVymazat[15]: Já vím, zrovna u plotny ho moc nemám. Ale v práci, to je jiná, tam ho dokážu i zvedat druhým
OdpovědětVymazatJá to mám jako ty, občas se zadaří, občas ne ale těžkou hlavu si z toho nedělám.
OdpovědětVymazatNemusíš být kuchařka č.1,hlavní je,že jídlo od tebe tvým blízkým chutná a těší se a něj:)Briožky vypadají báječně!A pak,že nic neumíš:)
OdpovědětVymazat[8]:Podtrženo a sečteno, je to vlastně o sebevědomí. Já to beru tak, že i kdyby moje tchyňka byla vynikající kuchařka, no tak ať si je, já zase rozumím věcem, které ona nezná, neviděla jse možná ani z rychlíku. Já si do restaurace ráda zajdu a co si kdo říká, na to nedám. Ale je to můj názor. Já doma i vařím, ale jak říkám, domnívám se, že mám na víc, než jen být kuchařka v rodině.
OdpovědětVymazatJsi skvělá ve spoustě jiných věcí a to, že se nacházíš právě ve vaření, bych brala jako bonus .
OdpovědětVymazatPřeji ti, ať se ti daří i nadále a ať vám oběma chutná jak jídlo, tak váš vztah a život vůbec .
Hovory s řezníkem. To si radši promluv se mnou.
OdpovědětVymazat[17]: Já už taky ne
OdpovědětVymazat[18]: Klukům chutná skoro vždycky a když náhodou ne, tak to taktně obkecají. Ale s mužem je to horší. Aby mu opravdu chutnalo, musí si uvařit sám...
OdpovědětVymazat[19]: V naší (manželově) rodině je hodně zakořeněné to, že starat se o manžela znamená mimo jiné taky vařit mu oběd, dělat snídaně i večeře...a to já sabotuju. Už léta....
OdpovědětVymazat[21]: Tak jo
OdpovědětVymazat[20]: No, zrovna dneska jsem udělala dobré lasaně a muž si provokativně udělal svoje jídlo...
OdpovědětVymazatKaždý neumí všechno nejlíp :)
OdpovědětVymazatRenatko, já se za kdovíjakou kuchařku taky nepovažuji....hlavně mám dobrý, že pře týden chodí Martin na obědy a mě si vykrmují rodiče, protože se u nich stavuji s Elinkou téměř každý den a vždycky slyším "tak si dej s náma oběd" Moje mamka dělala kuchařku, tak umí vařit skvěle, ale občas se něco od ní učím.
OdpovědětVymazat[27]: Já vím, že ne. Teď už to vím
OdpovědětVymazat[28]:Moje máma mé málo pouštěla k plotně, raděj si dělala všechno sama. V manželově rodině jsou všechny ženské vynikající kuchařky. Ani dnes si netroufnu je pozvat s nám na oběd. Ale pro mě je důležité, že už nevařím s odporem, jako dřív.
OdpovědětVymazatTaké existují kurzy nevaření. Vařit se opravdu nemusí, i když je o tom mnoho lidí přesvědčeno :)
OdpovědětVymazatRenátko, už se nemuč! To opravdu není to podstatné, jestli vaříš jako šéfkuchař nebo se to někdy nepovede. To neřeš! Jinak kuchařku pro dceru jsme kupovaly s dcerou pro vnučku asi před 3 roky, ale nevím, jestli ji už otevřela. Uvidíme. A briožky jsou skvělé!
OdpovědětVymazat[31]: A nemohl by sis o tom pokecat s mým v tomto ohledu s prominutím natvrlým mužem?
OdpovědětVymazat[32]: Chystám se na Jitčiny pudinkáče, jak dá syn vědět, že přijede, pustím se do nich
OdpovědětVymazatNikto učený z neba nespadol. Každý z nás sa musí niečo naučiť. Niekomu to ide hneď, má na to nadanie, potrebné zdedené vlohy, či fantáziu a iný si to jednoducho musí odrieť. Ale zase máš v sebe iné schopnosti, ktoré druhí nemajú. Je to vo svete natoľko vyvážené, že nie je dnes hanbou povedať "tak toto neviem, nepodarilo sa mi to." Ty si šikovná a úžasná, lebo do všetkého dávaš maximum seba. No a čo keď sa to niekedy nepodarí, veď nie každý krát to musí byť tak byť... a mimochodom, tie briošky sú úplne ale že úplne mňamkové. I ja by som si dala...
OdpovědětVymazat