Když jsem dnes otevřela Facebook, vykouklo na mě přes 30 upozornění. Mezi nimi byly vtipné testy,které si dělal kamarád. On je má docela rád, baví ho zkoušet, co o něm FB ví. Sem tam si nějaký taky zkusím. Ale na rozdíl od něj, málokterý výsledek zveřejním. Dnes padla volba na testík, kým byli tvoji předkové. Prý jsem z válečného rodu. Tak to ani omylem. Války jsem nikdy neměla ráda. Když se tak zamyslím, vlastně ani nevím , kým jsem měla být ve svém minulém životě, pokud nějaký byl. Po pravdě, moc nevěřím na život před životem. Bylo by hezké věřit, že smrtí život nekončí. Že se znovu narodíme do jiného těla, do jiného života. Jenže já jsem tak trochu nevěřící Tomáš. Nikdy nebylo žádné "de javu". Mám ráda minulost, ale jen tu, kterou jsem prožila na vlastní kůži. Ráda se v ní sem tam prohrabuju. Vzpomínky na příjemné zážitky a milované lidi mě i po letech dokáží pohladit po duši. Už nepřemýšlím o tom coby kdyby. Žiju přítomností. Snažím se žít a ne přežívat. Dělat radost sobě i lidem kolem sebe. Neubližovat. Život je příliš krátký. Nejen díky svému povolání jsem se naučila vážit si každého dne. Není to žádné klišé. Jsou to ne vždy příjemné zkušenosti. Život se se mnou nemazlil, nemazlí a asi ani mazlit nebude. Zato já se s ním mazlím a mazlit budu. Mám ho totiž ráda.
Jedna veselá vzpomínka.
Chudobko, pokud jsi z válečného rodu, tak Tebou to tedy končí
OdpovědětVymazatJsi tak neuvěřitelně pozitivní člověk, že si Tě jako válečnici rozhodně neumím představit
Krásně řečeno. Měj ráda život a buď šťastná :)
OdpovědětVymazatDneska som čítala tak veľa článkov bez nejakej myšlienky až to bolí... Tento článok ma naopak veľmi potešil Díky, je to pekné, krátke a výstižné
OdpovědětVymazatMám pocit, že tvoje poslední články jsou daleko pozitivnější než dříve, a to je moc dobře. Je vidět, že se se životem opravdu začínáš pěkně mazlit
OdpovědětVymazatTo je hezké vyznání životu. Máš pravdu, člověk by měl žít tady a teď, protože minulost nezměníš a budoucnost je nejistá.
OdpovědětVymazatTak nevím, jak to opravdu je, to se asi nikdy nikdo nedozvíme, ale "de javu" jsem zažila minimálně dvakrát. Bylo to v mladším věku, že se stalo něco, o čem jsem byla přesvědčená, že už jsem si to zažila. Asi je lepší nevědět i když někde hluboko ten brouk zvědavosti vrtá.
OdpovědětVymazat[1]: Ba ne, naše Chudobka je pěkná bojovnice. Docela bych věřila tomu, že z nějakého takového rodu pochází. Musela se v životě poprat s tolika věcmi, že ji to zocelilo a proto teď svůj život vyhrává na celé čáře.
OdpovědětVymazat[7]: Bojovnice je, když já vidím rozdíl mezi bojovnicí a válečnicí
OdpovědětVymazatVíš co...nejkrásnější je na konci ta fotka...jen mi přijde, že jsi nyní trochu méně do prostoru, že jsi pohublejší
OdpovědětVymazat[1]: Ani já sebe ne. Jsem spíš pacifista a kluci jsou po mě. I když Jirka je u vojska
OdpovědětVymazat[2]: Děkuju, budu se snažit
OdpovědětVymazat[3]: Jsou v tom moje pocity
OdpovědětVymazat[4]: Jak se hezky říká, začínám na stará kolena měknout
OdpovědětVymazat[5]: Hodně dlouho mi trvalo, než jsem tohle začala chápat...
OdpovědětVymazat[7]: Jituško, nevím, jestli jsem zocelená, ale pokovovaná už určitě jsem...
OdpovědětVymazat[9]: Jsem pohublejší, mám dole přes 10 kg a protože jsem prcek, je to vidět
OdpovědětVymazat[16]: Jak jsi dokázala pohubnout. Potřebovala bych to jako sůl.
OdpovědětVymazat[17]: Jím pravidelně, zhruba po třech hodinách a zpočátku jsem si hlídala i složení jídla...
OdpovědětVymazat