Oko okno do duše

Oko je okno do duše. Je v něm vidět radost i bolest každého z nás. Navenek můžeme mít kamennou tvář, ale pokud se nám někdo podívá do očí, uvidí naše pravé rozpoložení. Uvidí to, co se pokoušíme ukrýt možná i před sebou samými.

Máte občas hříšné myšlenky? Pak si dejte pozor, aby se vám oči příliš nesmály. Smějete se, ale uvnitř je vám k pláči? Váš laní pohled bude mluvit za vás. Neříkáte pravdu? Možná byste měli mít na očích tmavé brýle, aby vám uvěřili.

Nevěříte?

Chodila jsem na základku a bolely mě zuby. Poslali mě přes cestu k zubaři, ale moc to nepomohlo, byl tam zánět. Vrátila jsem se skoro stejně bolavá. Snažit se na to nemyslet mi moc nepomohlo. O přestávce mi jedna holka z vedlejší třídy řekla, že jsem hodně statečná, když se dokážu bavit a usmát, ale ona vidí, jak mě to bolí. Dívala se mi přitom do očí.

O pauze jsme se v práci bavili o tom, jaké to je, když při otřesu mozku lidi mají amnézii, dočasnou ztrátu paměti. Prohlásila jsem, že to musí být hrozné "mít okno". Po směně mi kolega řekl o mých ztrátách vědomí během noční směny. Bránila jsem se, že to nemůže být pravda, on však trval na svém. Dlouze jsme se dívali navzájem do očí. On pochopil, že si opravdu nic nepamatuju , já pochopila, že mluví pravdu.

A co je skryto hluboko uvnitř mé duše?

To vám neprozradím.

Zůstane to mým malým tajemstvím.