Líbí se mi, jak hraje Meryl Streep. Když dávali v telce film Julie a Julia, nenechala jsem si ho ujít. Film to byl pěkný, Meryl nezklamala. Zaujalo mě v něm jedno zvláštní slovo. Blog. do té doby jsem ho neznala. Otevřela jsem net a dala se do hledání. Založit si vlastní blog se stalo jen otázkou času...
Díky blogu jsem objevila úplně nový svět. Získala jsem nové přátele. Zvedla si sebevědomí. Lhala bych, kdybych teď řekla, že nezáleží na tom, jestli někdo mé články čte a komentuje. Bez toho by to nebylo ono. Zpětná vazba je pro mě nezbytá. Kladná i záporná. Jak jinak se dovědět, jestli jsem nevypustila do netu blábol? Zpočátku jsem si říkala, budu psát to, jak si představuju, aby se věci staly. Zůstanu naprosto anonymní. Jenže nakonec jsem takhle napsané články dala do rubriky Fantazie bez hranic. Proč si lhát do vlastní kapsy? Když nebudu upřímná já, jak moc budou upřímné případné komentáře? Asi moc ne. Často jsem si přečetla článek a zjistila, jak malicherný byl můj dosud neřešitelný problém. Sem tam jsem mohla svou radou pomoct jinému človíčku. Časem mi dalo blogování dárek největší. Mám totiž nové přátele. Některé z vás znám dokonce osobně. Moc si toho vážím, že vás mám a není to jen taková planá fráze. Bez vás by blogování totiž úplně ztratilo svůj smysl.
A proč, mimo jiné, vlastně píšu?
...protože psaní mě bavilo už na základce, za jednu povídku jsem dostala cenu
v krajské soutěži Požární ochrana očima dětí
...protože fantazii se zde meze opravdu nekladou, stačí ji uchopit a vznést se
...protože psaním si utřídím myšlenky a udělám si pořádek v hlavě
...protože dokáže potlačit samotu, smutek i bolest
...protože umí zvednout náladu
...protože sdílená radost je dvojnásobná radost
Opravdu píšete dobře, je vidět, že s tím máte zkušenosti.
OdpovědětVymazatChudobko tvůj blog mám moc ráda, je takový skutečně "od srdce" a tak často zavítám. Nejsi jenom chlubilka, což je na blogu zvykem, jsi taková..., prostě fajn! Promiň, že pokaždé nekomentuji, ale nechávám si tvá slova doznít v srdci, komentář někdy přeci netřeba. Máš dnes i nový kabátek, pěkně jsi ho ušila
OdpovědětVymazatNa tvůj blog chodím moc ráda a čím dál víc jsem ráda, že jsem se také na tuhle cestu vydala. Spousta krásných článků, nádherné fotky, příjemní lidé, hned je svět barevnější.
OdpovědětVymazatRenčo...Ty nám jenom kveteš, blog samá kytička, nálada samá kytička a poslední dobou kveteš i ty sama
OdpovědětVymazatMoc hezky jsi to napsala...blogová instituce je dobrovolná, může si jí každý korigovat, jak uzná za vhodné
Jsem ráda, že jsem Tě poznala, jsi fajn kočka a ze všeho nejvíc bych si přála, aby Tvůj život maličko kopíroval procházku touto rozkvetlou loukou, jsi na dobré cestě tudy jít
Přesně! Za ty roky se z mých čtenářů stali přátelé a to dokonce i ti, kteří blog nemají, jsme tak nějak spojení, navzájem si zalezlí pod kůží. Je až zarážející, jak mě dokáže vyburcovat, když někdo dlouho nic nenapíše, ať článek nebo komentář, to jsem pak schopná začít pátrat, jestli se mu něco nestalo .
OdpovědětVymazatKrásný pohnutky i myšlenky sepsaný do článku, nic jiného nelze říci....
OdpovědětVymazat[1]: Děkuji vám
OdpovědětVymazat[2]: Dekuji za milá slova
OdpovědětVymazat[3]: Víš co je bezva? Jdeš na návštěvu blogu a nemusíš být ohlášená a můžeš být v pyžamu
OdpovědětVymazat[4]: Rozkvetla jsem, ale dalo to fušku. Chudák blog, měnil podobu až se z něj kouřilo Děkuji za milé přání, taky bych se ráda procházela loukou
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji
OdpovědětVymazat[5]: Mluvíš mi z duše Jani
OdpovědětVymazat