Jsem tu s dalšími fotkami našeho objevování Telče a Dačic. Po prohlídce zámku a procházce parkem jsme se vydali hledat hospůdku. Měli jsme hlad jako vlci. Přímo na historickém náměstí žádná ucházející a dostačující poměru našich peněženek nebyla. Ale stačilo sejít kousek dolů, chvilku si počkat a mohli jsme se dobře a poměrně levně najíst.
Kousek od zámku byla Restaurace u Švejka. Při pohledu na ceny jsme se opravdu smáli.
Malba na jednom z domů na náměstí v Telči
Žádný div, že byla Telč v roce 1992 zapsána na seznam UNESCO
Tenhle rohový dům jsem minula bez povšimnutí. Teprve až z druhé strany náměstí mě zaujal. Zvláštní, že? Stojím u něj a říkám si, jak nevábná je fasáda tohoto baráku. Poodstoupím a žasnu nad jeho krásou.
Tohle je prostě nádhera...
Kontrast růžového domu proti modré obloze.
Kašna
Na tohoto pantátu jsme se dívali během oběda. Je vyvedený na venkovní zdi.
Při cestě zpět k autu jsme se nechali nalákat na prohlídku místního muzea. Podle mapky bylo jen kousek od parkoviště. Nikam jsme nepospíchali, Dačice jsou coby kamenem dohodil. Tak hurá do muzea. Krátké, 3 minutové video vám ukáže to, co mě zaujalo nejvíc. Dostaly mě tam dvě věci. Můj kočárek na panenky, v první řadě nahoře, modrý, s bílým výpletem. A pak magnetofon Tesla Sonet. Já ho měla v modrém provedení. A taky mě rozesmály děti. Asi 10 letý klučina nevěřil, že tohle by mohla být televize a o něco málo starší holka nevěřícně zírala na pračku. Po pravdě, já taky zírala, ale spíš na to, že skoro všechny věci pamatuju....
Můj první pokus o video z fotek
Ona ta cesta do Dačic nebyla až tak jednoduchá. Jedna uzavírka stíhala druhou. Ale podařilo se. Zbývalo jen najít pověstnou kostku cukru. Právě v Dačicích byla totiž vyrobena úplně první kostka cukru na světě. Pojďte se mrknout.
Parkovali jsme blízko pivovaru.
Rok nahoře je 1914
Pětilistá růže na zdi kostela svatého Vavřince
Vitráže oken kostela moc dobře vyfotit nešly...
A tady je jeden ze dvou "památníků" první kostky cukru.
První kostkový cukr na světě vyrobený v Dačicích 1848
Když první na světě, tak i nápisy na žulových deskách ležících v trávě jsou ve světových jazycích.
Mě se ale líbil víc tento "památník" kostky cukru.
Snad se vám dnešní procházka aspoň trošku líbila.
to vypadá nádherně...
OdpovědětVymazatV Telči jsem byla kdysi dávno. Moc se mi tam líbilo, i když jsme si s dcerou stihly prohlédnout jen náměstí a já trochu zámek a Zrzavého galerii.
OdpovědětVymazatKrásné město!
V muzeu by se mi líbilo. Měla jsem stejné dřevěné sáňky a dř. penál do školy.
Věřím, že děti koukaly, protože jim to muselo připadat, že jsou to předměty z předminulého století.
Pro změnu já jsem koukala na dynamo a pračku.
[1]: Ono to bylo nádherné
OdpovědětVymazat[2]: V pračce prala Tetina. Někdy mě nechala otočit knoflíkem ždímačky. Byla docela dost hlučná. A to dynamo jsme si nechali vysvětlit. Uvnitř je knot a ten se jiskrou musel zapálit. Ti kluci srovnávali stáří starých věcí s našim věkem. Nešlo přeslechnout poznámku o mém stáří
OdpovědětVymazatJedním slovem - krása! V Telči jsem byla, v Dačičích ne, ale věřím, že jste si to všude užili. Díky za nádherné fotky!
OdpovědětVymazat[5]: Užili jsme si to přímo suprově
OdpovědětVymazatPřed pár lety jsme si udělali výlet do Telče a byli jsme také nadšení, náměstí s kašnou a okolní domy, to je prostě nádhera
OdpovědětVymazatTen pantáta na zdi je neuvěřitelně podobný mému oblíbenému pantátovi -https://www.youtube.com/watch?v=oq5gaV4ohn4
OdpovědětVymazatKrása. Telč jsem už také měla možnost poznat. Byli jsme ubytovaní v penzionu pod věží sv. Ducha. Super apartmán za málo peněz. V Telči je dost velká konkurence v ubytování. Město totiž opravdu stojí za návštěvu a nejen město, ale i okolí. Dačice mají i krásné náměstí s parčíkem a památníkem uprostřed, jen mi tam vadil ten provoz. A expozice cukru v zámku také stála za to. V Dačicích by si přišli na své i chlapi prohlídkou leteckého muzea. Ráda na tu dovolenou vzpomínám.
OdpovědětVymazat[7]: Je na se dívat
OdpovědětVymazat[8]: Jani, to je on
OdpovědětVymazat[9]: Byl to báječný den. Každý v něm měl to svoje. Já zámek, náměstí a kostku a on výborný oběd, pivo a technické muzeum
OdpovědětVymazatKrásné domečky! Mně se líbí nejvíc ten první růžový a pak ten pantáta. Jinak kostkový cukr jsem nekoupila dobrých 20 let.
OdpovědětVymazat[13]: Mě se asi nejvíc líbil ten zelený, co jsem ho objevila až zdálky A kostkový cukr? Netuším kolik let jsem ho nekoupila. Ale když jsem byla malá, chroupala jsem ho jako kokinka. Ve velkém
OdpovědětVymazat[12]: Také to tak máme. Já jezdím nyní už jen se synem a toho třeba zajímají i bunkry a tak musím prolézat řapíky a i pevnosti. On pak se mnou jde rád do zámku....
OdpovědětVymazatNavštívili jste moc krásná místa a tobě se podařilo hezky to zpracovat. Dívala jsem se i na video a musím ti to pochválit, moc se mi to líbilo. A ten nočník v záchodku nemá chybu.
OdpovědětVymazat[15]: Když se na jde šikovně.....
OdpovědětVymazat[16]: Taky jsme se mu smáli
OdpovědětVymazat