Když se chce, tak to jde.

Pevná vůle je vlastnost, kterou nevlastním. Nedokážu jít vytrvale a neústupně za svým cílem. Je období, kdy zvládám všechno podle vlastních nalajnovaných představ. Pak se něco stane a já polevím. Dlouho se vezu na vlně pohodlnosti, než sama sebe začnu přesvědčovat, abych zase naskočila do ujíždějícího rozjetého vlaku. Kdybych nepolevila, bylo by všechno mnohem jednodušší. Jenže proč to dělat jednoduše, když to jde složitě...

V momentě, kdy mi opravdu o něco jde, umím být trpělivá. Dokonce vytrvale trpělivá.

No a v tom je jádro pudla.

Pokud vím, že musím nebo chci, jde to jako po másle. Pokud vím, že bych měla, dře to.

Tak třeba zaučování nové kolegyně v práci, to mi jde. Jsem schopná zůstat i přesčas, pokud je potřeba ukázat něco, co se tak moc často nedělá a zrovna to vyšlo na druhou směnu. Vím, že tahle investice se nejen mě stokrát vyplatí, pokud bude dotyčná kolegyně i nadále naší kolegyní. Myslím, že mám vcelku dobrý přístup ke zmateným starým lidem. Proč se hned čertit? Nemá to smysl, protože se tím stejně nic nevyřeší. S úsměvem a nadhledem jdu po dvacáté vrátit neposlušnou bábinku zpět do lůžka. Po dvacáté páté opakuji popletenému dědulovi, že jeho Věruška není vedle v seknici, ale doma a on leží v nemocnici. Vytrvale a cílevědomě se snažím nemocným lidem usnadnit pobyt v nemocnici.

V práci má každá věc svoje místo, ale doma? Prádlo k vyžehlení se mi kupí v krásně vyvedeném komínku. Manželovy montérky čekají na zalátání vzorně složené na židli u mašiny. Háčkování se mi stěhuje svévolně po bytě. Na PC stole se lážo-plážo válejí listy gramatiky z angličtiny...Není to tak vždycky, ale sem na mě zamávají lenora a pohodlnost a já jim bez námitek podám obě ruce. Sem tam se prostě nachám ovlivnit.

Máma mi vždycky říkala, no vidíš, když chceš, tak to jde. Měla svatou pravdu. Když zkouším nový vzorek ve frivolitkách nebo při háčkování, jsem schopná X krát párat, než je všechno podle mých představ. Svým způsobem jsem asi v určitých věcech perfekcionista.

Nejsem člověk oplývající pevnou vůlí. Ale dokážu být trpělivá, vstřícná a empatická. Tím se sanžím vybalancovat svoje četné mínusy. Snažím se žít podle hesla s úsměvem jde všechno líp. A věřte, že se mi to většinou i daří :-)