Svoje mateřství jsem asi moc žrala. Jela jsem podle učebnice. Svého prvního syna jsem krmila s tří hodinovým odstupem. Pravidelně. Když jedl, tak opravdu jen jedl. Žádné honění rozverného kluka po bytě se nekonalo. Posadila jsem si ho na klín a snažila se, aby aspoň něco sbaštil, moc velký jedlík to nebyl. Měl docela přesný harmonogram dne. Hlavně co se týkalo večera. Po koupání se napapal a šel spinkat. Později se ještě podíval na večerníček. Tím byla daná doba jeho usínání. Když se mu narodil bráška, hodně si spolu užívali večerní koupání. Nejpozději v osm večer, po večerníčku a pohádce na spaní usnuli. Z rodinných oslav jsme odjížděli tak, aby kluci stihli svůj večerní rituál tak, jak na něj byli zvyklí. Ani jednoho z nás by nenapadlo prckům prodloužit večerku. Až začali chodit do školky a školy, zcela vyjímečně zůstali vzhůru o chvilku déle. Nechápu dnešní moderní maminky. Naprosto v klidu a v pohodě vezmou malé školkové dítě ve večerních hodinách na letní zahrádku. Když má dítě hlad, neposadí ho ke stolu. Nechají ho lítat s jídlem v puse na klouzačce. Ještě se smějí jak je roztomilé, když si přiběhne pro sousto a s plnou pusinkou si zase utíká hrát. Je jim úplně jedno, že unavené děcko kolem deváté večer usíná na klíně nebo na lavici, v lepším případě v kočárku.
Jsem přísný pozorovatel? Jsem moc staromódní? Nevím, možná ano, možná ne. Podle mého názoru by dítě mělo mít stanovená pevná pravidla, kdy a jak se co dělá. O tom co se smí a nesmí, ani nemluvím. Potřebuje mít pocit bezpečí a jistoty. Jak ho má mít, když si s příliš benevolentními rodiči dělá co chce. Ono velmi rychle vycítí, že stačí málo k tomu, aby mu dopřáli to, po čem touží. Co vyroste z rozmazlené dívenky mistrovsky hrající na citlivou strunu svých rodičů? Bude se umět postavit životu, až ji prvně hodně skřípne?
Ne, neodsuzuju všechny moderní maminky, které se řídí pocity dítěte a nechávají ho na můj vkus přiliš brzy rozhodovat. Když se takovému dítku máma věnuje a vštěpuje mu co je dobré a co ne, je to v pořádku. Mě se nelíbí mámy, které aby měly od prcka klid, nechají ho dělat co chce. No a pak se nejen ony nestačí divit, čeho všeho je jejich ratolest schopná, aby na sebe upoutala pozornost...
Líbí se mi moderní maminky a tátové na kolečkách. Sportují s malým dítkem a to do sebe nasává atmosféru zdravého pohybu.
Líbí se mi rodiče, kteří vodí své děti do přírody a ukazují jim její krásu.
Líbí se mi máma s klučinou, který voní ke kytičkám v městském parku.
Líbí se mi puberťák, který v MHD uvolní sedadlo staršímu muži.
Líbí se mi školačka, která se rozběhne za starou paní. Při placení v obchodě jí vypadla z peněženky padesátikoruna...
Musím přiznat, že nejsem dostatečně kvalifikovaný psát o tom, jak by se mělo a nemělo dítě nejlépe vychovávat, něco takového je pro mě pořád vzdálené. Můžu ale vzpomínat na to dětství své. Také jsme měli dané pravidla, večerku udával Večerníček, sladkost přišla na řadu až po řádném obědu a podobně, ale upřímně - mé nejmilejší vzpomínky jsou právě na ty drobné ústupky, porušení rutiny. A rád bych o sobě tvrdil, že ze mě nevyrostl pravidla nenávidějící gauner
OdpovědětVymazatMě ta výchova teprve čeká. Taky chci mít s malým rituály, pak pevně nastavená pravidla. Aspoň tak to čtu ve všech chytrých knížkách
OdpovědětVymazatUvidím, jak mi to půjde..nebo nepůjde? Trochu se toho bojím.Rozhodně ale nechci být máma, co vezme dítě o víkendu do obchoďáku a pak klábosí s kámoškama u stolu a malého si nevšímá.Hrozně se těším, jak si s ním vyhraju, budeme blbnout na zahradě nebo zajdem do přírody (máme to tu kousek)...doufám, že si to moc nemaluju
U nás to bylo to samé. Naši mně a mladší ségře stanovily pravidla a ta se prostě musela dodržovat. Výjimky prakticky neexistovaly. Tehdy mi to přišlo nespravedlivé, že jsem musela být v 6 večer nejpozději doma a kamarádi lítali venku ještě do devíti. Přišlo mi nefér hodně věcí. Teď to vidím jinak. A svoje děti chci vychovávat taky tak. Nechápu dnešní moderní výchovu, kdy se dítěti jen ustupuje a prakticky se rodiče na něj bojí jen škaredě se podívat...
OdpovědětVymazatJá mám mantinely ráda.
OdpovědětVymazatU princezničky jsem je zanedbala, aspoň co se týče večerky, ale velké děti jsem si v tomhle užila.
A výjimka, kdy šli spát až v devět, to byl svátek.
Ta radost, že večer bude oheň a oni mohou něco, co normálně nesmí, to jim dalo strašně moc.
Mám pocit, že dnešní maminky děti ošidí právě o tu radost z něčeho vyjímečného...
Když dítě dostane pytlík sladkostí, na co se má pak těšit?
A jak potom takové dítě motivovat?
Když mají děti všechno, neváží si ničeho...
[1]: Proti drobným ústupkům nic nemám,pokud se z nich nestane pravidlo. Občas mě některá pravidla svazují, to je fakt. Ale jsem dospělá a vím, kdy je můžu obejít a kdy ne. Rozhodně nejsem žádný svatoušek. Jenže malé dítě se všemu teprve učí. Potřebuje mantinely
OdpovědětVymazat[2]: Rituály jsou bezva. Horko těžko jsem se smiřovala s tím, když se kluci osamostatňovali a rituály pomaličku mizely. Jestli si to maluješ nebo ne ukáže čas
OdpovědětVymazat[3]: Pravidla nejsou špatná. Škoda že je oceníme až v dospělosti. Rodiče si s námi užili, když jsme proti nim protestovali. Pamatuju si svoji naštvanost, když jsem nesměla na zábavu, protože jsem neměla,zajištěný odvoz domů...
OdpovědětVymazatV tomhle článku je velký kus pravdy, hodné zamyšlení...
OdpovědětVymazat[4]: Přesně tak, všechno dostanou jen tak a nemusí vyvinout žádné úsilí. A že si dnes neváží ničeho se přesvědčili v Jihlavské ZOO. Jen tak z nudy ukamenovat plameňáky? Kde je úcta k životu? Kde je rozlišení dobra a zla?
OdpovědětVymazatNemůžu jinak, než s Tebou souhlasit. Určitý režim ve výchově dětí by vždycky měl být. Ti rodiče, kteří si to nemyslí, se později nemohou divit, že je dětí třeba pošlou do háje, nebo pro ně přestanou existovat vůbec.
OdpovědětVymazat[8]: Je to zvláštní, jakým směrem se dnes ubírá moderní výchova. Přijde mi, že rodiče nejsou ochotni se rozhodnout, tak to nechávají na dítěti....
OdpovědětVymazat[10]: To je pravda. Můžou si jít bezhlavě za svým a rodiče "vhodit za hlavu". No a když se pak vzpamatují, může být už pozdě.
OdpovědětVymazatPod to bych se mohla podepsat, mám stejný názor.
OdpovědětVymazat[13]: No vidíš,tady tolik souhlasných reakcí a v mém hodně blízkém okolí jsem za dost konzervativní
OdpovědětVymazat[14]: Asi máš kolem sebe ne právě ty nejvhodnější lidi.
OdpovědětVymazatTaky souhlasím, u Druhorozeného jsem povolila a pak už jde těžko přitáhnout zpět...
OdpovědětVymazat[2]: Jen se těš, Klávesničko, čeká Tě nejkrásnější období ženy... a taky nejnamáhavější...
OdpovědětVymazatRenčo, byla jsem vychovánaná mezi hodně ostrými mantinely, já jsem své dceři nastavila mantinely něžné, klidné a předem jasné.
OdpovědětVymazatNo a moje vnučka běhá po bytě a její máma běhá za ní se lžičkou, večerka je podle větru a víš co, prostě musíš to zkousnout, je jiná doba, jsou jiné mantnely.Nedohaduji se, respektuji jejich rozhodnutí a nastavení výchovy, oni budou sklízet jako každý rodič plody svého úsilí
Taky to tak mám nastavené, v osm večerka a přes to vlak v běžný den nejede. Pátky a soboty jim nechávám delší, max. do devíti, ale to jen výjimečně. A to jim stejně čtu knížku, aby nebyli pořád přilepení k elektronice .
OdpovědětVymazatMyslím, že každá doba má trochu jiné výchovné ideály, přičemž všechny mají své výhody i nevýhody. Nemůžu bohužel sloužit vlastními výchovnými postupy vůči dětem, jen si z vlastního dětství dobře pamatuju, jak jsem se většinu nastavených a vštěpovaných mantinelů už z principu snažil porušovat, jak to jenom šlo, a přesto ze mne nevyrostl člověk pohrdající všemi pravidly, jen těmi, která považuji vlastním rozumem za nesmyslná . Myslím, že mantinely (některé) jsou důležité, ale je pravda, že nesdílím dost rozšířený názor, že z každého dítěte s volným režimem automaticky vyroste sobecký fracek.
OdpovědětVymazat[15]: Jednu takovou rodinku blízko sebe mám...
OdpovědětVymazat[16]: Povolit a pak znovu utahovat jde opravdu ztuha...
OdpovědětVymazat[18]: Jsem zvědavá, jak to bude, až někdy v daleké budoucnosti budu babča...
OdpovědětVymazat[19]: Co já se načetla pohádek. A taky jsme je promítali na skříň. To byly časy...
OdpovědětVymazat[20]: To si taky nemyslím, je to stejné jako když z dítěte alkoholika taky automaticky nebude alkoholik. Jen si prostě myslím, že nějaké mantinely by nastaveny být měly a hlavně, když už jsou, měly by se dodržovat...
OdpovědětVymazatRenatko, souhlasím s Tebou.
OdpovědětVymazatNejsem zastánce volné výchovy, kdy si dítě dělá, co chce.
Běhání se lžičkou bych nesnesla. Při jídle se sedí u stolu a hotovo.
[26]: Dítko by prostě mělo vědět, co ještě smí a co už ne...
OdpovědětVymazat