Pohodový Domov Na Zámku

Po vydařené sobotní prodejní výstavě Ženského klubu jsem se těšila na nedělní výlet. Čekala mě další prodejní výstavka. Tahle měla být spojená s prohlídkou prostor sloužících jako domov pro mentálně postižené lidi. Zapůsobilo to na mě tak, že jsem se rozhodla, nejprve napsat o téhle podařené akci a teprve později vám přiblížit výstavku ručních prací v Kojetíně.

My tři, bývalé kolegyně, jsme se tedy v neděli dopoledne vydali do nedalekých Nezamyslic. Nejprve jsme se šly podívat na prodejní výstavu. Každá si něco koupila. A že bylo z čeho vybírat...

Samozřejmě, že tam bylo mnohem víc výrobků,

tohle je pouze můj osobní TOP.

Všechny tyhle nádherné věci vyráběli lidé s mentálním postižením.

Moc se mi líbilo i nabídnuté využití keramiky.

Je to nádhera, co říkáte?

Sociální zařízení je umístěno v budovách bývalého zámku.

Jen kousek od prodejních prostor je Domov Na Zámku. S podporou pracovníků v sociálních službách, zdravotnických a sociálních pracovníků, vychovatelů a speciálních pedagogů zde žijí lidé s mentálním postižením. Už zvenku se nám bývalý zámek moc líbil. Uvnitř nás čekala jeho paní ředitelka Ing. Mgr. Jiřina Krejčí. Před necelým rokem byla v péči obou mých kolegyněk. Návštěva Domova na Zámku se konala i na její pozvání. Přivítání bylo velice srdečné. Představila nám i zdejší sociální pracovnici Mgr. Křepelkovu. Ta nás pak provedla vnitřními prostory.

Průchod od vrat do obývací části

Pohled na nádvoří zámku zevnitř a zvenčí.

Cestou k pokojům klientů nás ohromil strop nad chodištěm.

Moje kolegyně před pár měsíci pečovaly o jednoho klienta zdejšího zařízení. Chtěly se na něj podívat, jak se mu vede, jak zvládá chůzi o berlích. Byly zvědavé, jestli si na ně vzpomene. Chviličku mu trvalo, ale pak to byl krásný výbuch emocí. Vzpomněl si na obě jejich jména. Ukázal nám fotky své rodiny, zavedl nás do prostor sloužících pro návštěvy, předvedl, jak umí jezdit na rotopedu. Jeho bezprostřednost a dobrá nálada doslova sálaly. Když dostal malou sladko pozornost, hrkly mu dojetím slzy do očí. Taková krásná radost na druhou.

Nahoře místnost pro návštěvy,

dole je stolní fotbálek pro chvíle odpočinku

a pohodlná křesílka určená pro chvilky soukromí.

Mohly jsme se podívat do pokojů klientů.

Všichni je měli vzorně uklizené a vyzdobené podle svého přání.

Pohled z jednoho pokoje.

Skleněné výplně dveří zde mají vkusně ozdobené.

A nejen dveře, ale také prostory před nebo za nimi zdobí krásné květiny.

Když jsme procházely zámkem, všimly jsme si jednoho veskrze pozitivního jevu. Na zdejší klientele bylo víc než zřejmé, jak moc se jim tam líbí. Ta pohoda byla hodně nakažlivá. Chlubili se svými pokoji, svými výrobky, medailemi. Zvali nás do své krásné zahrady a za zvířátky. Prostě se snažili rozdělit se o kousek svého štěstí.

Tohle přáníčko bylo i podepsané.

Dostaly jsme ho od jednoho klienta.

Je milé, že nám bylo darováno.

Je strašně fajn přijít na to, že naše sociální služby jsou na vysoké úrovni. V Nezamyslicích se povedlo citlivě zrekonstruovat prostředí starého zámku a využít jej pro potřeby mentálně postižených lidí. Sociální pracovnice nám ukázala krásnou fotoknihu, jako dokumentaci výsledků zahradní terapie. Je vidět, že klienty tahle činnost baví. Podobně jako tvorba keramických květináčů a krásných, nejen kočičích, ozdob s možným využitím právě na záhonech.

Moc se nám v Domově na zámku líbilo.

Určitě se tam pojedeme podívat v létě,

abychom mohly obdivovat kvetoucí zahradu