Litovelská free jízda

Stejně jako loni i letos jsme se rozhodli vyzkoušet Litovelskou free jízdu. Manžel nás přihlásil přes net. Ve čtvrtek jsme se vrátili z dovolené a hned v sobotu se jelo. V pátek jsme pozvali syna se sličnou slečnou do restaurace na oběd. A já měla v sobotu ráno tak trošku wc problém. Nic moc jsem nesnědla, dostalal jsem do sebe jenom kousek rohlíku a tekutiny. Vzala jsem si přášky na faraonovu pomstu a čekala, co to udělá. Tak nějak si to sedlo. V 11 jsme vyjeli do Litovle na start. Autem s kolama na nosiči. Od rána bylo vedro, čekala nás další tropická sobota. Normální lidi mířili na koupaliště, my na 30 km jízdu na kolech. Po ověření registrace nám dali plastová startovní čísla se zabudovaným čipem a čekalo se na start. Poslala jsem muže pro něco na pití a on mi donesl nealko černý citron pivo. Málem jsem mu ho vylila n a hlavu. Vůbec mu nedocvaklo, že jsem časné ráno strávila na wc....

Start měli pořadatelé naplánovaný na 12 hodin.

Vzhledem k pořádnému vedru ho mohli trochu posunout...

Součástí doprovodného programu byla soutěž ve zručnosti cyklotrialu

Mladíček předváděl na střeše auta opravdu parádní kousky...

Naše startovní čísla 591 a 592

Lidí bylo myslím docela dost.

Pod obloukem byl start.

Soutěžilo se v jednotlivcích i týmech.

Kromě tradičních rodinných se vyrojilo i několik veselých týmů.

Holky v sukýnkách jako nevěsty a kluci s kloboukem jako ženichové

Kromě kol projely cílem i koloběžky a jedno jednokolo

Pan "Večerníček" ho měl hezky vychytané.

Nechyběl ani stojánek na pohárek pro pivko...

A jak to celé probíhalo? Hned na startu bylo veselo. Týmy, které měly stát až vzadu se postavily dopředu a jednotlivci je museli objíždět. No a my dva jsme vyjeli mezi posledními. Ze začátku se mi šlapalo docela dobře. Jenže asi po půlhodince na mě padla únava. Málo jídla - málo energie. 30 km dlouhá trasa po rovince byla dobře značená. Na každé křižovatce stál človíček, který naváděl kudy jet. Muž na mě vždycky čekal, ale já mu pak řekla, ať jede, že se nemám šanci ztratit. A zvolnila jsem tempo. Bylo mi děsné vedro. Teklo ze mě jako z vola. Vodou jsem šetřila, aby mi vyšla na celou trasu. Jeden úsek se jede po trávě. To jsem potila krev. Nebyla to ta pohodvá jízda jako loni. Celkově jsem jela o 20 minut déle. Při dojezdu cílem mi bylo regulérně šoufl. Sedla jsem si na lavici pod slunečník a dobrých 20 minut napodobovala parní lokomotivu. Na oběd mě muž pozval do hospody na náměstí. Tentokrát jsem si objednala kofolu a při jejím labužnickém upíjení cítila, jak do mě putují tuny cukru. Na oběd jsme čekali dlouho, protože číšník zakopl a náš oběd se v mžiku válel na zemi. Po výborném jídle jsme se vrátili zpět do areálu pivovaru na bezva program. Jelikož mi pořádně otrnulo, dala jsem si nealko drink. Koneckonců kadibudek tam bylo docela dost....

Zdraví vás vaše Chudobka1970