Mosonmagyaróvár

Ráno jsem snášela do auta cestovní tašky a doufala, že na nic nezapomenu. Vyrazili jsme krátce po 10. hodině. Ještě doplnit benzín, vyměnit forinty a koupit s sebou něco na mls a pak hurá do termálů. Pardon do Mosonmagyaróváru. Tenhle název jsme zadali do navigace a pak už jen...děj se dílo boží. Než jsme se vyprdolili z oněch nezbytných nákupů, bylo skoro 11 hodin. Takže volba na oběd padla na Břeclav. Do navigace jsme napsali požadavek na restauraci při cestě a pak už jen vybírali. Trefili jsme to moc dobře...

Steakhouse restaurace v Břeclavi je velmi příjemný podnik.

A to jídlo! Balzám na duši. Chutě k sobě krásně ladily.

Dala jsem si kuřecí steak s bylinkovým máslem, mexické brambory

a servírka mi doporučila česnekovou omáčku.

Ta byla přímo mňamózní.

Posledními brambůrkami jsem vyleštila nejen talíř, ale i misku na omáčku.

Muž si dal steak s fazolkami a byl taky moc spokojený

Ani se nám do auta moc nechtělo. Na Slovenských hranicích jsme si koupili elektronickou 10 denní dálniční známku. Hleděli jsme jak dva puci, elektronickou? Na Maďarských hranicích jsme už byli za chytré, známky jsou tu taky elektronické, jen skoro jednou tak drahé. Naše navigace nás spolehlivě dovedla až do Mosonmagyaróváru. Zaparkovali jsme před hotelem, ale pán, co vybíral parkovné, nám vysvětlil, že nestojíme před našim hotelem. Mluvil česko-slovensko-maďarsky. Za 3 minuty už jsem si opakovala anglické fráze: máme zde rezervaci...

Tohle je ten náš tříhvězdičkový Aqua hotel Termál Mosonmagyaróvár

(www.moson.cz/aqua-hotel-termal)

Úvod jsem na recepci hotelu zvládla natolik bravurně, že na mě recepční spustila krásnou svižnou angličtinou. Ha, co teď? Rozuměla jsem asi tak každému třetímu slovu. Naštěstí situaci rychle pochopila a zvolnila. No a pak už to i s pomocí anglicky mluvících Čechů šlo.

Náš pokoj.

Přišel mi na tři *** trošku obyčejný.

Na netu psali, že lze projít z hotelu přímo do termálů,

ale ne, že se jde zahradou.

Růžová a žlutá budova je Aqua hotel.

Za zdmi spodních budov jsou termály.

Lidi ubytovaní v našem hotelu tam chodili přímo v županech...

Náš pobyt byl na tři noci a 4 dny. Vstup do termálů jsme měli zdarma. Mělo to takový malý háček. Já neměla župan. Takže jsme se ubytovali a já si šla na recepci pro župan. Manžel měl svůj krásný z domu. Takže jsem jaksi vykoktala, že bathrobe for me, no for my husband. Chtěla ho rovnou zaplatit, 2 eura na celý pobyt, ale on byl free.

Další fráze jsem si raději předem poskládala.

Nebyla to pro mě žádná sranda.

Jsem v podstatě samouk s jedním opravdovým kurzem.

Uvnitř lázní byla polohovací plastová nebo kameninová vyhřívaná lehátka.

Přijeli jsme po sezoně. Venkovní plavecký bazém byl vypuštěný.

Ty židličky a stoleček, to je stanoviště plavčíka,

ale jak vypadal, to netuším...

Vnitřní plavecký bazén byl tak trochu studený

oproti malým venkovním bazénkům...

V ceně ubytování byla polopenze formou bufetu.

Na oběd jsme si zašli do kantýny uvnitř lázeňské budovy.

Ta Hawai pizza byla vynikající.

Takhle to vypadá venku.

Bazény jsou hluboké do metru, plus mínus.

Voda je vyhřátá až na 37 stupňů.

Jako když lezete do vany,

je to paráda.

Škoda, že nám počasí moc nepřálo.

Trochu i sprchlo...

Uvnitř našeho hotelu byl whirpool termál bazének.

No, whirpool už kdysi v pravěku byl...

Infra sauna se líbila mému muži.

Tohle je manželova polopenzijní snídaně a moje večeře.

Jídlo bylo dobré.

Jedno odpoledne jsme se šli projít.

Do nákupního centra a pak kolem našeho hotelu.

V jednom parčíku ...

I takhle může vypadat turistické centrum.

Na cestu zpět jsme si v obchoďáku koupila kávičku.

Byla vynikající, brrrr, už nikdy víc,

i když spolu s nápojem vypadla z automatu i pidilžička.

Cesta zpět nám vesměs celá propršela.

Měli jsme štěstí, že kolona aut směřovala do Maďarska a ne na Slovensko.

Byla dlouhá několik kilometrů.

A tuhle paní neznám.

Domů jsme dovezli Tokaj a sýr, byla to výtečná kombinace.