středa 22. července 2015

Jdu svou cestou

Stačí se na mě podívat, na mou barvu pleti a hned je každému jasné, že do davu zrovna nezapadám. Je pár věcí, které dělám naprosto stejně jako většina. Každé ráno snídám, chodím do práce, starám se o svou rodinu... Ale občas vystrčím růžky.
Tak třeba mé přátelství se svobodným mladším mužem. Čas od času si spolu sednem, pokecáme nebo se umrtvujem alkoholem. Už když jsme spolu pracovali, kolovaly o nás klepy jako: má doma chlapa a tahá se mladším, spí s ním každou noční, je na zajíčky... Jsme dobří přátelé ve vší počestnosti už 5 let. A poslední dobou si dobře rozumím s dalším klukem. Mohl by být můj syn. Je veselý a umí rozdávat radost. Myslíte, že řeči pomaličku utichly?
Docela dlouho jsem byla jediná, kdo se po práci věnoval sportování. Začalo to jízdou na kolečkových bruslích. Bylo mi jasně dáno najevo, že jsem na takovouto aktivitu stará. Prý je to pro mladé. Nejhorší to bylo, když jsme přijímali úrazy z "inlajnu". Padařilo se mi zblbnout mladší kolegyňku a řeči pomaličku utichly...
Jednou se mi hluboko po půlnoci kolegyně dívala přes rameno. Psala jsem článek na blog. Nechápala to. Kde beru doma čas na psaní, když ona má co dělat aby stihla svůj seriál večer v TV? Byla jsem jediná, kdo si píše blog. Dnes nám zaměstnavatel zajistil program SMN v pohybu, jehož součástí je i blog. A řeči pomaličku utichly...
Peněz jsme nikdy neměli moc, děcka chodili oblečení jako ze skatulky, na kom se tedy šetřilo? Nakupovat jsem nechodila jako ostatní sestřičky s movitými manžílky do butiků. Mým rájem se staly second handy. Stačilo pár korun, trochu fantazie a měla jsem módní kousek raz dva. Ani co se týká obuvi nejdu s davem. Žabky na noze nesnesu. Špičatá bota se mi nelíbí. Balerínky se mi sice líbí, ale nesluší mé noze. Na vysokých podpadcích to neumím. Takže klasický tvar do dvou cm nad zemí to jistí. Na ples chodím zásadně v kalhotách. Jsou pohodlné a mé neforemné postavě velmi sluší. Jednou jsme na sále byly jen dvě kalhotovém holky. To vám bylo řečí...
Doplnila jsem si vzdělání na vysoké a mám titul bc. Vedení v práci mě při studiu podporovalo. Občas se ozvaly hlasy, proč to dělám, když nedostanu ani halíř navíc. Úplně stejné to bylo před lety, když jsem si dělala PSS (pomaturitní specializační studium). A stejné to bude, až v září začneme chodit na angličtinu. To zase bude řečí...


Asi by bylo mnohem snazší jít s davem, ale proč to dělat jednoduše, když to jde složitě.

23 komentářů:

  1. moc ráda k Vám/tobě chodím číst. Asi budu tykat, jsem možná o něco starší.. Právě to mě tady baví, že jsi chytrá, pilná, milující, kamarádská. Na nic si tady nehraješ. Žádné sladké řeči, ale realita života. A taková jsi i ke všem kolem Tebe. Takovou kamarádku bych chtěla mít. Ale co už, i takhle je Tvůj blog osvěžení. Děkuji, prosím piš, má to smysl. Lenka

    OdpovědětVymazat
  2. Renato, dělej, jak umíš. Každý dělá, jak umí nejlépe. Jsi šikovná, že stíháš sportovat, studovat, blogovat a ještě mít kamarády. Pokud manželovi kamarádství nevadí, proč ne. Možná Ti ty kolem Tebe jen závidí.

    OdpovědětVymazat
  3. Že jdou o člověku řeči? No a co? O kom se nemluví je "mrtvej Homolka"

    OdpovědětVymazat
  4. [3]: Ufff, ještěže to dnes není hodina češtiny, ale jen malý blogový komentář. Čárka v souvětí se v tom vedru úplně vypařila .

    OdpovědětVymazat
  5. Jak jsi to myslela s tou barvou pleti? Takové věci se snad už dnes ani neřeší. Taky neberu v potaz věkový rozdíl, ale naopak s tím nemám žádné problémy.

    OdpovědětVymazat
  6. Tvůj článek mě potěšil a pobavil:)Člověk nemusí jít vždycky s davem,taky jsem s ním nikdy nešla.Proč,když jsme výjimečné,že...:)?A pak,že přátelství mezi ženou a mužem neexistuje...Taky říkám pořád,že jo:)A proč nedělat věci,které člověka baví?Jenom proto,že druhým se to nelíbí,neumí to nebo by si připadali divně...?Jejich chyba.Dělej věci,které tě baví,které máš ráda a které dělat chceš,tak je to správné:)

    OdpovědětVymazat
  7. Renátko, máš už dlouho můj velký obdiv. A na řeči nedej, jen ty víš, jak to ve skutečnosti je a ostatním do toho nic není. Vzápětí to stejně pochopí.

    OdpovědětVymazat
  8. Náš český národ je plný závisti a závistivých lidí, nejsi jiná, jsi normální, aktivní žena ve středním věku, na Tvém životě není nic mimo mísu, pouze kolem Tebe nejsou lidé na stejné vlně a závidí

    OdpovědětVymazat
  9. Pokud člověk žije slušným životem jako ty, myslím, že není problém. Jsme ovlivněni morálkou společnosti, v níž žijeme, s tím asi těžko co uděláme. Jestli žiješ aktivně jak popisuješ, máš prospěšnou a náročnou práci, nevadí, jakou máš barvu pleti. Pomluvy bývají spíše v ženském kolektivu, ty máš možná v sobě více energie, že zvládáš víc než jiné. Důležité je, že se nad sebou zamýšlíš a stále hledáš lepší řešení.

    OdpovědětVymazat
  10. Renatko, neohlížej se na řeči jiných, je to Tvůj život a oni mají život takový, jaký si vybrali.
    Na in-linech jezdí lidé i 70ti letí
    U nás jich jezdí hodně
    Posuzuji lidi podle charakteru a jednání. Oni Ti závidí, jak si dokážeš užívat života Na takové lidi platí jen Tvůj široký úsměv a veselé pozdravení

    OdpovědětVymazat
  11. Podívej se dolů na Tvé motto

    OdpovědětVymazat
  12. [1]: Leni děkuji za krásná slova   

    OdpovědětVymazat
  13. [2]: Možná že je to závist...Ale já si s tím moc hlavu nedělám. Jsem taková jaká jsem.

    OdpovědětVymazat
  14. [5]: On barvu pleti milý Pavle i dnes někdo řeší, naštěstí já to už nemíním řešit... Snažím se být vůči nim splachovací. Já na věkový rozdíl  kašlu. Dnes jsem šla na oběd v práci s klukem, který by mohl být mým synem a bylo to prostě špica     

    OdpovědětVymazat
  15. [6]: Děkuji za podporu Jsem takový malý barevný samorost a stejně si dělám co chci a co mě baví     

    OdpovědětVymazat
  16. [7]: Milá Ježurko, já se nedám. Ty doby, kdy jsem hodně dala na řeči jsou dávno pryč     

    OdpovědětVymazat
  17. [8]: Někdy je mi těch, co na mě nevidí nit čistou líto. Snažím se svůj život prožít a ne proživořit     

    OdpovědětVymazat
  18. [9]: Máš pravdu, pořád o sobě pochybuju. Ale kdo ne?

    OdpovědětVymazat
  19. [10]: Vždyť jo, úsměv je moje zbraň číslo jedna. Mě nic nestojí, dokáže potěšit nebo taky pořádně naštvat. A kdo by se rád díval na zamračenou ženskou?       

    OdpovědětVymazat
  20. Naopak černý holky holky jsou tam in.

    OdpovědětVymazat
  21. [15]: V Německu je to asi trochu jiné. Tam mám za kamarádky i černošky.

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Možná kdybych byla černoška, bylo by to milý Pavlíku jednodušší...

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤