Slavnostní vyřazení a promoce

V pátek 31. 7. 2015 jsme brzy ráno s mužíčkem vyjeli do Brna. Mladší syn měl slavnostní ukončení studia na UNOBu, což je Univerzita obrany. Navigace v tabletu samozřejmě nepracovala, jeli jsme podle instintku. Cestou nás kromě překvapení v podobě objížďky u Vyškova překvapil i starší syn. Přesto že byl po noční, rozhodl se také přijet. Z Jihlavy. Celá rozradostněná jsem v Brně vystoupila z auta a parádně hned vyděsila manžela. Noha mi ujela po trávě, zapadla do "rigólu" a já neměla nic jiného na práci než si ji přisednout. Bolelo to příšerně. Chvíli jsem myslela, že ji mám zlomenou. Ale touha vidět synovo vyřazení a promoci byla tak silná, že jsem za mužovy podpory vstala a po chvilce pajdala směr koleje.

Manžela na "buzerplacu" hned zaujala bojová vozidla. Po ukončení slavnostního vyřazení byla možnost si je ohmatat, to ale narozdíl od dětí nechtěl. Slavnostní akt vyřazení studentů byl hodně dlouhý, asi v polovině to dva vojáčci nevydrželi, jeden se prý skácel přímo v šiku a druhý po chvíli raděj sám odešel. To bylo od něj prozíravé i statečné zároveň.

Na horním snímku stojí úplně vepředu Hradní stráž. Je to prý čest. Nebývá na každém slavnostním vyřazení. Ti v modrých uniformách jsou piloti, raketová a letecká technika. Vedle nich stál uprostřed první řady oboru zbraně munice můj syn. Na spodním snímku přichází Hradní stráž se standardou.

Přítomnost minista obrany je již tradiční. Pokusila jsem se ho zachytit u řečnického pultu i při předávání ocenění. Jenže protože jsme díky mému belhání přišli pouze 20 minut předem, místo pod tribunou bylo zabrané. Poznali jste Martina Stropnického? Kousek níž je oficiální video z vyřazení s jeho projevem na minutě 5:22. Na spodní fotce se ocenění studenti vracejí zpět. Má to svůj řád. Vykročení, mávání rukama, otáčení se...prostě nádhera...

A je to. Jirka je slavnostně vyřazen ze studia. Honza to stihl i když se na celou tu parádu díval z jiného místa než my. Udělal mě i bráchovi svou přítomností velkou radost. Manžela hodně příjemně překvapil. A kdo ta sličná slečna? Je to někdo víc než jen spolužačka z ročníku. Budou od sebe docela daleko, snad jim to vydrží. Láska je mocná čarodějka...

Tihle pánové umějí se zbraněmi parádní kousky:

To je panečku pokoukáníčko. Chlapci jako z růže květ, radost pohledět...

Oficiální video z vyřazení studentů fakult Vojenského leadeshipu a Vojenských technologií Univerzity obrany v Brně. Ještě než všechna ta paráda začala, jeden pán vedle mě jen tak z legrace prohlásil: "Jestlipak přiletí Gripeny?" Všechny kolem sebe rozesmál. V momentě, kdy nám to nad hlavami zaburácelo, jsme se na něj s údivem podívali. Koukněte se na čas 47:19. No ještě se mrkněte na 49:11 Já bulela jako malé děcko, takže z natáčení nebylo nic, ještě že existuje tento záznam..prostě čepice létaly vzduchem....No a já bulím zas a znova....

Promoce byla v areálu VUT. My se zatím s Honzou a milou slečnou odebrali do cukrárny. Jirka za námi přišel aby si milou slečnu si odvedl. Odešli spolu na poslední společný školní oběd. Odešli jsme tedy s Honzu prozměnu na civilní oběd. Měl zase noční směnu, takže se pořádně naládoval a odjel "šalinou" na Zvonařku směr Jihlava. My s manželem jsme se pomocí mapy v tabletu dostali na Technickou 12, kde se měla konat promoce. Cestou jsme se podívali, jak se žije pod mostem. Na chodnících areálu VUT jsme si hezky početli...

Cestička v aule byla dobře značená. Tentokrát jsme zde bohužel byli včas a pařili se celou půlhodinu v nevětrané přehřáté chodbě. Ovívali jsme se pozvánkami na promoci, ale vedro a dusno bylo úmorné. Maličko předběhnu a ukážu vám, jaký znak měli na deskách s diplomem. Kdyby byl znak na červeném podkladě, znamenalo by to, že prospěl s vyznamenáním. Ještě fotečka spony na kravatě. Meč nebo šavle, je to fuk, mě se to prostě moc líbí.

Kluci se těší. Ještě hodinku a budou mít oficiality za sebou. Jirka mi později prozradil, že měl špatnou uniformu. Měl mít zlaté doplňky. Příliš pozdě se dověděl, že dostane hodnost poručíka. Udělili mu ji díky zařazení v Jindřichově Hradci. Je to slyšet i na videu o ždibek níž. Ptala jsem se ho, proč něměli čepice. Jako malé dítě chodící do matešské školky mi výmluvným hláskem sdělil, že uvnitř budovy se přece čepice nenosí....

Na horní fotce jsou dva žluté ovály - podstavce na meče. Voják dole uprostřed před stoly ten svůj meč položí do jednoho z nich a pak odpochoduje. Na spodní fotce už s kolegou sedí a meč je připravený, aby se na něj mohlo slibovat. Jen o chlu se během promoce nikdo nespletl a neřekl místo slibuji přísahám. Ale jeden fešák zapomněl co má říct a tuším že děkam mu vcelku nahlas napověděl. Vysloužil si za to aplaus.

Jirka 1:30

Po promoci jsme jeli "šalinou" do města na večeři. Přidala se i milá slečna. Bylo to moc příjemné posezení. Cestou k autu nás mladí doprovodili. Vzali jsme to kolem Univerzity obrany. Na poslední fotce je dům, který se mi moc líbil. Tak jsem ho vyfotila

Nasedli jsme do auta a jeli směr Prostějov. Cestou nás provázel modrý měsíc. Doma jsem si podvrtnutý kotník natřela koňskou mastí. Dopadla jsem asi trochu hůř než ta žena na horní fotce stojící po promoci na chodníku. V sobotu po obědě jsem bolavou nohu vyhodila na polštář a otok chladila. Jinak bych to v neděli v práci neuchodila. Jirka přijel v sobotu na oběd. Čekalo ho třídění věcí a balení se. V neděli po obědě cestou do Jindřichova Hradce zajel k babičce. Zastavil se i za Honzou v Jihlavě. Dnes má za sebou první pracovní den. Uběhlo to jako voda. Před chvílí chodil do školky . . .