Zavřela jsem je dobrovolně...

Jsem jedináček. Moje kamarádka přes barák má hned tři sourozence. Nejstarší je sestra, pak dva bráši a nejmladší je právě ona. Mě se tenhle model vždycky líbil. Starší brácha jako štít bezpečí a ochrany. U nich to tak opravdu fungovalo. Ti čtyři sourozenci vždycky drželi při sobě. Přála jsem si, aby to tak jednou bylo i v mé vlastní rodině. Když mi na druhém ultrazvuku mého prvního těhotenství paní doktorka řekla, že to asi bude kluk, měla jsem velikou radost. O manželovi ani nemluvím. Za tři roky, při druhém těhotenství, mi oznámili, že to bude zase kluk. Protože vedle mě stál prcek, nutila jsem se do úsměvu. Malý byl spokojený, v mámině bříšku je schovaný kamarád pro hraní si. Mě se zhroutil sen. Dokud byli oba kluci malí, začala jsem v sobě živit přání, časem se pokusit ještě o holčičku. Jenže jak rostli a lumpačili, i tenhle sen se začal rozplývat. Manžel si totiž myslel, že má doma poslušné loutky. Jenže se strašně spletl. Začal kluky trestat nejrůznějšími zákazy. Ale oni z toho byli tumpachoví, ztráceli se v nich. Začali jsme se dost hádat. Manžel to dost přeháněl a nežinýroval se ani před zbytkem rodiny. Nejednou mi jeho máma nabídla, abych sbalila kluky a přijela k nim. No a nakonec jsem na svůj sen o třetím dítěti rezignovala. Zabouchla jsem za ním dveře. Než bych budoucí dítko vystavila jeho výchovným metodám, to raděj zbytek svě touhy vložím do lásky k těm dvěma rošťákům. Nebyli to žádní svatoušci...Ale stejně byl manželův přístup příliš přísný. On prostě postupem času dokonce začal žárlit na mou lásku ke klukům. Možná vás napadlo, proč jsem nesbalila děti a neodešla od něj. Moje sebevědomí téměř zmizelo. Stala jsem se na něm naprosto závislá. Dokud mi nezkřížil cestu jeden moc fajn mladík. Ukázal mi, že vůbec nejsem jen služka pro všechno. Dokázal ocenit mé přednosti a upozadit mé nedostatky. Náš vztah s manželem, díky němu, pomaličku vstával z popela, jako bájný Fénix. Dnes už nemohu mít dítě. Někdy mě přepadne lítost. Nezbývá než se těšit na vnoučátka. Tedy, pokud se jich dožijeme. Kluci mají jiné představy o budoucnosti, než plodit potomstvo. Chtějí si užít života, víc se poznávat se svými sličnými protějšky, zajistit si aspoň trochu stálou práci.

Zatím oba dva stojí při sobě. Moc si přeju, aby se to pokud možno nezměnilo.

Páteční siesta.