S úsměvem jde všechno líp. Stačí jen zvednout koutky úst a svět je hned veselejší. Jasně, líp se to říká, než dělá...
Když jeden propadne melancholii, je první její hodina nekonečná. Kolem se zatahuje nebe a schyluje se ke konci světa. Po několika minutách přemýšlení začíná mezi tmavými mraky vykukovat modrá obloha. Nejlepší na splín je něco udělat. Třeba sednout na kolo a jen tak si vyjet ulicemi města. Nebo si vyjít na procházku, byť by to bylo jenom na nákup něčeho zcela nepotřebného. Pár minut na čerstvém vzduchu dokáže divy. Pročistí mozkové závity a vnese do smutku a bolesti na duši sluneční paprsky.
Zdá se vám fráze o příliš krátkém životě poněkud otřepaná? Tady máte jeden naprosto čerstvý důkaz, že tomu tak není: Muž donesl do práce box, ve kterém byl jeho narozeninový dort. Vraceli jsme ho majitelce na chirurgii a děkovali za vynikající dobrůtku. Mezi tím přišel lékař a chtěl se podívat na jednoho pacienta. Majitelka boxu šla s ním a my se chystali odejít. V tom se z chodby ozvalo hlasité Resuscitujem, volej ARO! Moje tašla letěla na zem, muž ustoupil na bokem a všechny tři, včetně ARO týmu, jsme pár minut měli plné ruce práce. Bohužel, dopadlo to fatálně. Muž zemřel. Ještě odpoledne prý laškoval se sestřičkama a dalšího dne se nedožil. Ještě mu nebylo 60 let....Po takovém zážitku si člověk znovu uvědomí, jak malicherné dokáží být příčiny hádek...
Minulý týden na mě taky padly chmury. Vypsala jsem se z toho bolavého zážitku. Díky vám, moji blogoví přátelé a také díky vám, náhodní návštěvníci mi z mraků vysvitlo přímo sluníčko. Děkuji vám všem za porozumění a podporu. Vaše komentáře mě vrátily do reality. Nalily mi do žil energii a chuť se porvat o svoje místo na slunci. Zvedla jsem hlavu nahoru a pustila se s elánem do boje. Když přijeli oba synové, svým typickým humorem a nadhledem proměnili vaši energitickou nálož v atomovku. Jejich očima jsem viděla některé věci jako v komixu. Pak už jen stačilo usmát se. Najednou bylo kolem mě slunečno i přes to, že venku celý víkend lilo jako z konve.
Renatko, opravdu jde všechno líp s úsměvem a já doufám, že oslava manželových narozenin proběhla v klidu a vše se opět zalilo sluncem. Moc bych ti to přála, protože si to zasloužíš.
OdpovědětVymazattak tak, s úsměvem jde všechno líp
OdpovědětVymazatTo jsem ráda, že je zas slunečno .-) On je život opravdu až příliš krátký na chmury.
OdpovědětVymazatPřesně tak. Moc dobře si vybavuji z vlastní zkušenosti, co s člověkem udělá úsměv, třeba i od cizích lidí na ulici. :)
OdpovědětVymazatTo je dobře, že chmury pominuly. Přeji ti, ať s manželem vše společně vyřešíte a vyříkáte si.
OdpovědětVymazatDržím palce
OdpovědětVymazathele nějak se v tom ztrácim kterej muž zemřel
OdpovědětVymazatMyslím, že i když je člověk optimista a snaží se být nad věcí, musí počítat s tím, že v životě nejsou jen vysmáté dny, někdy přijde i pěkný slejvák. Tak to v životě chodí. Ten úsměv do života patří, mnohdy se i vrátí, ale stejně je dobré mít na paměti "Kdo se směje, neví čemu, podobá se přihlouplému". Poznala jsem i takové lidi a to taky není žádná výhra. No a ty, jako zdravotnice, víš sama, jak je zdraví nebo lidský život křehký.
OdpovědětVymazatRenátko, moc ti držím palečky, abys byla v pohodě stále, protože jsi takové sluníčko, které si to opravdu zaslouží! Tak s úsměvem do dalších dnů!
OdpovědětVymazatJe pravda, že díky naší profesi si dokážeme v některých chvílích uvědomit cenu života a jsme vděční, za náš život a naše zdraví. Potom se člověk řekne, proč se rozčiluje a trápí kvůli banalitám...Je dobře, že i u tebe je vše zase na dobré cestě, snad bude takových mráčků do budoucna co nejméně. ;)
OdpovědětVymazatTak tomu jsem opravdu ráda, přeji ti, aby jsi toho sluníčka měla co nejvíce, minimálně jako na tvém pozadí. Blogovém .
OdpovědětVymazatI když prší, člověk si může udělat krásný den.
OdpovědětVymazatJsem ráda, že jsi špatnou náladu a chmury vyměnila za úsměv. Někdy to jde ztuha, ale dokázala jsi, že to jde, a to je moc dobře.
OdpovědětVymazat[1]: Proběhla v klidu a v pohodě. Bylo to ale hodně náročné, nikdy jsem nic tak velkého neorganizovala a upřímně, doufám, že dlouho nebudu muset
OdpovědětVymazat[2]: Jde
OdpovědětVymazat[3]: Škoda, že si to jeden neuvědomí včas a nechá se na chvíli pohltit smutkem
OdpovědětVymazat[4]: Funguje to i naopak, usměješ se na někoho zamyšleného a při trošce štěstí si tě všimne a úsměv ti vrátí
OdpovědětVymazat[5]: Doma je to zatím docela klidné, děkuji
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji
OdpovědětVymazat[7]: Zemřel muž ležící na chirurgii
OdpovědětVymazat[9]: Děkuji ti Ježurko
OdpovědětVymazat[8]: Bohužel, někdy toho vidím a zažívám až příliš. Ale to už k tomuhle povolání patří....
OdpovědětVymazat[10]: Moc hezky jsi to napsala. Děkuji
OdpovědětVymazat[12]: Ano, máš opět pravdu Pavle
OdpovědětVymazat[11]: Už jsem se lekla, že mi přeješ tetování na mých půlkách
OdpovědětVymazat[13]: Ono to šlo ztuha i tentokrát, ale šlo to a je mi neskonale líp
OdpovědětVymazatDěkuji za návštěvu u mne na blogu.Dovolila jsem si taky nahlídnout k Tobě překvapily mne samé sluníčka jsou to takoví malí jako Ohniváči.Měj krásné dníky!
OdpovědětVymazatSplín dovede zbavit člověka radosti ze života, každý na to, jak se z toho dostat má svůj recept... já naštěstí moc splíny netrpím a doufám že to tak zůstane, jedině mě dovedou zdeptat pohřby a na to mám jeden funkční lék, splín zaručeně přebije láska, při ní se nejsnadněji zapomíná na smutek, mohu to všem doporučit...
OdpovědětVymazatÚsměv od Hagrida k Hagridovi je nejlepší formou zábavy!!!
OdpovědětVymazat[27]: Já sluníčka ráda
OdpovědětVymazat[29]:
OdpovědětVymazat[28]: To je moc hezké. Láska jako lék
OdpovědětVymazatPořád říkám,že člověk musí být optimistický a pozitivně naladěný,snažit se všechno brát s nadhledem,ale vím,že někdy je to těžké a pokaždé to taky nejde.Ty to nemáš lehké ani v práci,ani doma.Je dobře,že zase dokážeš brát život s úsměvem a cítíš se líp:)
OdpovědětVymazat[33]: Někdy je to opravdu hodně těžké. Ale stojí za to zvednout hlavu a s úsměvem jít dál
OdpovědětVymazat