Včera jsem seděla u PC, stahovala fotky z oslavy a začala pracovat na prezentaci léčby zlomenin, se kterou budeme vystupovat v červnu. Najednou zvonil telefon. Prý tetinko, jechceš jít na malé divadlo, máme volňásky. Svojí souhlasnou odpovědí jsem překvapila i sama sebe. Protože vím, že muž divadlo nemusí, nechala jsem ho raději doma.
Hru předvedlo divadlo malých forem - Point.
Vzniklo při gymnáziu Jiřího Wolkera v Prostějově. K jeho nej inscenacím patří Ostrov pokladů (R. Stevenson) v režii Miroslava Ondry z roku 2006. Dalším jejich úspěšným kouskem je Nahý Wolker ( J. Wolker) režírovaný v roce 2007 Alešem Procházkou. Získal nominaci na Jiráskův Hronov.
Testosteron (A. Saramonowicz) patří mezi nejúspěšnější a nejpopulárnější inscenace Pointu. Režie je v roce 2013 ujal Jakub Hyndrich, který ji představil i na prknech slavného Činoherního klubu v Praze.
Bylo nás tam kolem 80 diváků, vlastně spíš divaček. Herci byli naprosto úžasní. Hráli opilé, zhrzené muže tak opravdově, že jsme jim to všichni doslova a do písmene žrali. A když sem tam přidali nějaké to pořádně chlapské říhnutí, nemělo to chybu. Zpočátku byl představitel číšníka docela dost sprostý. Jedno z jeho prvních slov mělo 4 písmena, z nihž druhé bylo měkké i. Postupně do svého slovníku přidal i lehké děvy na k. Volové a krávy létali vzduchem o sto šest. Tohle všechno se dělo, když málem vzteky pominul vůči na zemi ležící lžičce. Ona si tam jen tak ležela a nechtělo se jí na stůl. Celá hra se točila kolem jednoho otce a jeho synů. Jednomu z nich nevěsta při obřadu přiznala, že ho nemiluje a provokativně políbila přítomného redaktora. Otec zhrzeného syna pomstil bitkou, kterou posléze všichni pořádně zapili. Během toho rozebírali účinky hormonu testosteron. Hojně posíleni alkoholem srovnávali zvířecí pudy s lidskými reakcemi. O legraci tudíž nebyla nouze. Doslova a do písmene jsme se prořechtali celým úžasným představením.
Naddržený číšník neměl chybu.
Jeho produkce kopulace nám pořádně provětrala bránice.
Číšník dává rady, jak přimět ženu k milování.
Přikládá ruce na "ta" místa a patřičně to komentuje...
Zhrzený skoromanžel .
U infuzního stojanu číšník předvedl tanec u tyče.
Jeho produkce nejen mě tak rozesmála,
že jsem naprosto propadla smíchu
a nebyla schopná fotit...
Tak to by mně určitě nebavilo,ani bych na nic takového nešla.Nemám ráda taková divadla,ani takový humor.Ale komu se to líbí,tak nic proti...
OdpovědětVymazatPodle toho, jak to popisuješ, tak bych na to nešla. A když už bych tam byla, tak ta sprostá slova by mě zvedla a já bych odešla. Bohužel... Já totiž nesnáším, když i někteří herci v TV (a to téměř nekoukám) na sebe chtějí upozornit tím, že občas hodí sprosté slovo. Je zajímavé, že dřívější herci to nemuseli dělat, ale byli to Páni Herci. V posledních letech se rozmohl takový slovník na jevišti a když se na to upozorní, každý se brání tím, že je to umělecký text. Na Slovensku byla nedávno taková aféra. Jsem jiného názoru. Nic ve zlém.
OdpovědětVymazatA za týden se nechystáš do Olomoce na Petřivalského-Rapantovy dny?
Já bych na to určitě šla. Ona taková sonda do mužské duše, není vůbec k zahození.
OdpovědětVymazatMáš výhodu, že se u vás v divadle smí fotit. U nás je to zakázané, před představením jsme dokonce požádáni o vypnutí mobilů.
Renatko, je moc dobře, že se ti divadlo líbilo a pobavila ses.
OdpovědětVymazat[1]: Já pořádně nevěděla, co takové malé divadlo obnáší, jen to, že nemusím mít na sobě nic svátečního. Ale hra se mi líbila, dokonce moc
OdpovědětVymazat[2]: Ona to byla dost sranda. Nemám ráda, když si chlapi titulují hle vole. Ale tady mi to kupodivu nevadilo. Ono tak nějak k tomu představení patřilo. Pokud bude nějaké příště, ráda bych opět šla
OdpovědětVymazat[3]: Máš pravdu, bylo hodně zajímavé vidět a slyšet, jak přemýšlí muž chtivý ženy. Tohle je docela mrňavé divadélko. Je schované v útrobách někdejšího průmyslového podniku. Rozhodně vůbec žádný luxus. Vstupné bylo dobrovolné, ale představení bylo dopředu on-line vyprodané. Volná místo bylo jen jediné, přímo za našimi židlemi
OdpovědětVymazat[4]: Příjemně jsem se odreagovala. Žádné přemýšlení o filosofii postavy. Pouze nečekané výbuchy smíchu
OdpovědětVymazatJá bych to riskla, odejít můžu vždycky
OdpovědětVymazat[9]:To je fakt
OdpovědětVymazatjak koukám na ty fotky...pod parohama neradno stát, natož se procházet,,,
OdpovědětVymazatTéž bych se pochcal smíchy. Slyšet je nadávat jak dlaždiče.
OdpovědětVymazat[11]: Tam pod nima se děly i jiné věci...
OdpovědětVymazat[12]: Jejich vulgarita byla tak nějak osvobozující. Uvolnila v nás všechno napětí a my se královsky bavili
OdpovědětVymazatHlavní je, že se bavila ty. Já bych to také nemusela, nemám ráda vulgarismy a myslím, že bych se i červenala i na ta moje stará kolena. Ale svět to chce, tak prosím.
OdpovědětVymazatMirek Ondra a Alešek Procházka jsou borci!!!! Znám!!! Viděla jsem Nahého Wolkra a všichni - celé publikum - jsme ani nedutali, jak jsme byli zaujati. Moc se to líbilo i mému manželovi, a to je pořádný kritik. Ten jen tak něco nepřijme.
OdpovědětVymazat