Slepě věřit? Nevím, jestli jsem toho schopná. Zavřít oči a udělat krok do neznáma? Bojím se, že upadnu a už nevstanu. Jak se dá poznat, komu lze věřit a komu ne? Občas se někomu otevřu víc, než jsem původně zamýšlela. Zrada pak bolí. Stal se ze mě uzavřený a nedůvěřivý tvor. Přesto existuje jeden člověk o němž vím, že by mě nezradil. Je to oboustranné. Věříme si navzájem. Můžeme spolu probírat každičký problém nebo sdílet všechnu prožitou radost. On mi věřil a já si jeho malé tajemství udržela, dokud ho sám, po několika letech neodtajnil. On dal mému životu nový směr. Ukázal mi, že nemusím být na všechno sama. Mohla jsem mu naprosto důvěřovat. Doslova a do písmene jsem složila svůj život do jeho rukou. Jenomže on tu teď není a moje schopnost bezmezně věřit je opět na mizině. Ne, že bych nevěřila, věřím. Ale nechávám si pootevřená zadní vrátka. Jsem jiná než lidé kolem mě. A lidé občas dokážou být zlí, když jim teče do bot. Spíš se snažím být tou, co podá ruku. Nechci se nechat semlít. Chci žít a ne živořit. Slepá důvěra není nic pro mě.
Díky tomuto článku jsem si uvědomila, kolik lidí tak málo věří sami sobě...
OdpovědětVymazatJak moc já sama sobě nevěřím...
Asi na tom začnu pracovat.
A Tobě, Chudobko, přeju další a další lidi, kteří nezradí. Všichni je potřebujeme.
A děkuju
Skočit do neznáma, je v životě vždycky velký risk. Asi bych ani já do toho nešla, pokud by to však situace vyloženě nevyžadovala.
OdpovědětVymazatZa mně - věřit jen v sebe v nejbližší, víru v ostatní mít jen jako pomocnou berličku, kterou můžeš kdykoliv zahodit, když bude polámaná .
OdpovědětVymazatVzájemnou důvěru vypěstovali v rodině moji rodiče, možná už prarodiče. U nás nebyl zvyk nějakého objímání a pusinkování, ale každý věděl, že se na druhého může spolehnout. Já osobně jsem k cizím lidem v tomto ohledu rezervovaná a opatrná. Ovšem sobě věřím, ať to zní jakkoli. Znám své možnosti a mám zásady, ze kterých neustupuji.
OdpovědětVymazatJsi tak trochu na rozcestí, cítím to z Tebe už dlouho, jsi svým životem hnána tam, kam vědomě nechceš, proto jsi i rozpolcená a někdy se cítíš ztracená...věřím, že cestu najdeš a budeš zase sama sebou a budeš moct být za sebe a né za jiné
OdpovědětVymazatRenátko, už nějakou dobu k tobě chodím a za sebe mohu říct, že já bych ti věřila hned, bez vytáček, protože vidím, že jsi hodný človíček a život se s tebou taky vždy nemazlil. Ale určitě si tu vzájemnou důvěru zase někde s někým získáš a bude líp. Držím palečky a přeji štěstí!
OdpovědětVymazatRenatko, hezky jsi to poctivě napsala. Každý důvěřuje podle toho, co všechno ho v životě potkalo, jaké měl zkušenosti. Měj se fajn!
OdpovědětVymazatNěkdy se věŕit prostě musí...
OdpovědětVymazat[1]: Jsem prostě vůči druhým nedůvěřivá. Ale sama sobě věřím. Znám se a vím co od sebe můžu čekat...
OdpovědětVymazat[2]: Nerada riskuju. Mám ráda situaci pod kontrolou.
OdpovědětVymazat[3]: Pod každé slovo se podepisuju. Cítím to stejně. Navíc je pro mě těžké uvěřit tomu, kdo mě jednou zklamal.
OdpovědětVymazat[4]: To je hezké Já nejsem až tak zásadová, když je to nutné, dokážu se v určitých situacích přizpůsobit.I když jsou věci, na kterých trvám za každých okolností...
OdpovědětVymazat[5]: Nemyslím si, že bych se nechala tlačit kam nechci. V některých věcech dokážu být tvrdohlavá a prosadit svou i proti nejbližšímu okolí. Ke svému životu potřebuji být potřebná. Cítit lásku a sounáležitost. Když se mi něčeho z toho nedostává, cítím se ztracená. V práci jsem za druhé, to je fakt...
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji Ježurko Bylo to krásné. Jsem moc ráda, že se naše cesty zkřížily. Naučila jsem se věřit sama sobě a to mi už nikdo nesebere.
OdpovědětVymazat[7]: Někdo je sebejistý od mala, někdo se to učí díky životním kopancům...
OdpovědětVymazat[8]: Někdy opravdu jo...
OdpovědětVymazatTaké jsem byla vychovaná, že se dá lidem věřit.
OdpovědětVymazatPak jsem v životě párkrát narazila a už každému nevěřím.
Nedávno jsem se opět hooooodně zklamala.
Jistá osoba na mě něco vyzradila, co bylo určeno jen jí.
Já sama nikomu nesděluji důvěrné věci, které se od někoho dozvím. V tom je moje zásada.
Vůbec mám své zásady a nemíním z nich slevit.
Moc pěkně jsi to napsala.
[17]: Někdy nám rozdává život trošku tvrdší lekce...
OdpovědětVymazat