Díky čtenářské výzvě na Databázi knih se mi dostal do rukou tento skvost. Byl mi doporučen i film. A obojí je bomba. Jako první jsem samozřejmě přečetla knihu. A to hezky pomaličku. Zpočátku mi dělalo trochu problém to, že celý příběh vypráví smrt. Sem tam maličko předběhla příběh a prozradila něco navíc. Vlastní děj začíná v prvním roce druhé světové války uprostřed Hitlerem ovládaného Německa. Smrtka vypráví o dívenkce Liesel, kterou matka veze spolu s jejím malým bráškou k adopci do jedné německé rodiny. Malý chlapec cestou ve vlaku umírá. Liesel po jeho pohřbu ukradne svoji první knihu. Neumí však číst. S tím jí pomáhá její nový, adoptivní otec. Když se v noci budí ze sna, sedí vedle ní a učí ji číst pasáže z příručky pro hrobníka, kterou ukradla. Do dívky se zamiloval kamarád ze sousedství a spolužák ze školy, Rudy.
Kdo byl Max a proč ho její noví rodiče schovávali před všemi ve svém malém bytě? Co měli společného Max a Liesel? Splní se Lisel její přání vidět se se skutečnou, ne současnou maminkou? O tom si budete muset přečíst...
Jak už jsem řekla, příběh to byl velice silný. Četla jsem ho pomalu. Malá holka nemohla pochopit, proč ji maminka odložila, cítila se velice opuštěná. Její nová rodina ji však měla ráda. I maminka, která nemluvila zrovně slušně. Dívka velmi brzy pochopila, že pod trvou slupkou se skrývá láska a dobré srdce. Pro jejich mladého schovance Maxe se snažila udělat život snesitelnější. Dokonce mu nanosila sníh, aby se ve sklepě mohli koulovat. Když Max onemocněl, denně mu četla pasáže z knih ukradených movité paní starostové. On jí zase vyrobil z Main Kampfu knížku. Každý list nabílil a pak popsal krásným příběhem o slovech. Celou knihou se jako rudá nit táhne zrůdnost fašismu. Smrt popisuje utrpení židů, to jak jejich duše odcházejí z tohoto světa. Popisuje hrůzy války zvláštním způsobem, jako by se snažila najít v nich něco hezkého. Celý příběh končí překvapivě velkým happyendem.
Není to lehké a už vůbec ne odpočinkové čtení. Je to silně emotivní vyprávění. Chvílemi jsem se usmívala nad krásou dětských strostí a chvílemi mi běhal hrůzou mráz po zádech. O slzy lítosti nebyla nouze. Přes tohle všechno je to asi nejkrásnější kniha, kterou jsem kdy četla.
Souhlasím, je to moc krásná knížka, která obsahuje velmi silný příběh. Smrt jako vypravěčka je netradiční, ale její vyprávění celou atmosféru podtrhuje. Celkově mám ráda knihy a vůbec to téma 2. světové války, i když to není lehké čtení - jak to ukazuje Zlodějka knih, kde je spousta pasáží ukazujících ty hrůzné časy.
OdpovědětVymazatKnihu jsem nečetla, ale viděla jsem film, který na mě silně zapůsobil. Smutné, bohužel pravdivé situace, ale určitě stojí za to ho vidět.
OdpovědětVymazatDík za tip. Zkusím se podívat na film.
OdpovědětVymazatNa čtení moc času nemám, ale film by mě zajímal.
OdpovědětVymazatTuto knihu jsem četla zhruba před rokem a musím souhlasit s tím, že jsem si nemohla ze začátku také zvyknout na to, že příběh vypráví smrt a také souhlasím s tím, jak silný příběh to je. Kniha v člověku hodně zanechá.
OdpovědětVymazatZlodějku knih jsem četla už před několika měsíci (možná i lety, na blogu mám recenzi, ale nechce se mi hledat ), ale ten příběh mi stále leží v hlavě. Byl tak silný! Je úžasné narazit na knihu, která za to bezezbytku stojí. :)
OdpovědětVymazatMoc ti děkuji za knižní tip, velice netradiční knížka a určitě se po ní poohlédnu!
OdpovědětVymazatKnížka i film jsou super! Nevzpomínám si, jestli jsem brečela.. ale rozhodně to ve mě zanechalo trochu vyhrocené emoce
OdpovědětVymazat[1]: Já knihy o válce nevyhledávám, ale tahle se povedla. Je to velmi silný příběh a určitě se k němu budu vracet
OdpovědětVymazat[2]: Jak už je zvykem, film je trochu jiný, než kniha. Ale i tak je velmi dobře natočený
OdpovědětVymazat[3]: Tak ať se ti líbí
OdpovědětVymazat[4]: Film je hezký, snad se bude líbit
OdpovědětVymazat[5]: Trvalo celý měsíc, než jsem o knize napsala. Hodně nutí k zamyšlení...
OdpovědětVymazat[6]: Je to hodně úžasné. Ožívají útržky vyprávění, které jsem o válce slýchávala....
OdpovědětVymazat[7]: Râdo se stalo. Příště zas
OdpovědětVymazat[8]: Emocemi mi to tedy pohlo dost silně, to je fakt
OdpovědětVymazatTak na tuhle knihu jsem se hodně těšil, ale čekalo mě dost velké zklamání. Opravdu nechápu, čím si získala takovou popularitu a oblibu, protože na ní rozhodně nic senzačního a výjimečného nevidím. Zanechala ve mně akorát dojem povrchnosti, nepravděpodobnosti, vykalkulovanosti a kýčovitosti a tak tohle vyprávění Zusakovi jaksi nevěřím. Mám pocit, že výběr tématu – holocaust, válka a chudák osamocená bezbranná malá dívka v ní – byl ze strany autora hodně účelový a prvoplánový, s cílem za každou cenu napsat předojímavý, srdceryvný příběh a hlavně bestseller pro široký okruh čtenářů, takový „holocaust pro celou rodinu“, který půjde spolehlivě na dračku. I název knihy samotný mi trochu zavání kalkulem, protože nevystihuje a nepojmenovává to hlavní, co se v knize odehrává, zato je ale komerčně přitažlivý, zajímavý a svým způsobem podbízivý. A že by se autor potřeboval osobně „vypsat“ z válečných hrůz předpokládat sotva můžeme, protože válku sám na vlastní kůži neprožil a slyšel o ní pouze z doslechu a vyprávění. A to je, podle mě, z jeho často naivního psaní prostě znát a cítit. Ale zpět ke knize. Hned v jejím úvodu vám prostřednictvím vypravěčky příběhu – Smrti – Zusak pěkně natvrdo naservíruje, jak to celé dopadne, což nejednoho čtenáře jistě „potěší“, zvlášť když ho čeká ještě skoro 500 stran. Co mě „potěšilo“ vzápětí bylo, že příběh, který je vcelku všední, nenápaditý a dějově prázdný, je a bude neustále prokládán často hloupými, otravnými a hlavně pro čtenáře úplně zbytečnými poznámkami vypravěče, které samotný děj příběhu nikam neposouvají a ani ho nijak neobohacují, jen ho narušují a často i vyzrazují, co se bude o pár stránek dál, nebo v budoucnu vůbec, dít.Takhle na mě vypravěč působí jen jako jakási vlezlá karikatura moudrosti a výstřednosti a to je škoda. Takže nám sdělí např. i osud jednoho ze zlodějíčků chlapce Arthura Berga, což celkem nikoho nezajímá, protože je to postava v příběhu zcela nepodstatná a ocitá se asi na třech stranách knihy, ale na druhou stranu nám vypravěč už třeba nesdělí, co se stalo s rodiči Liesel, hlavní postavy románu.Je také podivné, že Liesel se vůbec nezajímá o to, co a proč se kolem ní děje a nikoho se na to ani neptá. Styl autora se mi moc nelíbí. Vyprávění se odvíjí většinou v krátkých větách, je plytké, nenápadité a sentimentální, se spoustou patosu (hlavně v závěru), a řekl bych, že mu chybí i autenticita a věrohodnost. Postavy jsou neživé, černobílé a celkem ploché, nerozvinuté a většinou i nezajímavé, slovní zásoba chudá, což však autorovi paradoxně nebrání v tom, aby v přehnané míře (snad na každé druhé straně) užíval metafor a různých přirovnání. Přitom užívaná symbolika je namnoze těžkopádná a křečovitá, užité výrazy jsou často podivné, nezvyklé a neobratné, nebo do doby se nehodící…Za celým psaním je tak cítit úporná a křečovitá snaha autora psát líbivě, zajímavě a originálně. Pokud bych měl tohle dílko porovnat s knihami některých autorů, kteří tuto dobu sami zažili a tématu války a holocaustu se ve svých dílech věnovali – namátkou např. E.M.Remarque,W.Styron, J.Škvorecký - tak Zlodějka bohužel v tomto srovnání neobstojí ani náhodou.
OdpovědětVymazatKniha sice není úplně špatná, ale Markus Zusak dle mého názoru na nějaké extra kvalitní, hodnověrné a výjimečné zpracování tak náročného tématu prostě nemá.
PS: Filmové zpracování se mi celkem líbilo, a to hlavně díky excelentním hereckým výkonům tria Nélisse, Rush, Watson. A 13letá malá slečna Sophie Nélisse, která svoji roli malé zlodějky zvládá naprosto skvěle a s přehledem, je prostě kouzelná….