Otázka rána zněla, kam dnes pojedeme? Manžel navrhl Griesbach v Rakousku. Prý je pouhých 6 km za hranicemi, což zvládnu. Ve vesničce měl být kostelíček stojící na ostrůvku uprostřed rybníčku. Tak to viděl muž na internetu. Tak jo, kývla jsem na trasu a těšila se na onen kostelíček. Hned za Střížovicemi na nás čekal slušný dvojitý stoupák. Kousek za ním se na kraji vesnice Kunžak páslo stádečko krav.
Tahle vstávající kráva mě zaujala. Stihla jsem zastavit i vytáhnout foťák jen tak tak-
Dva snímky a už stála.
Jestli jsem si myslela, že kopec do Kunžaku byl masakr, tak ten krasavec z Kunžaku do Kaprounu to lehce trumfnul. U nás na prostějovsku máme kopec podobný tomuhle českému. Na cykloservru jsem si oba obry vykreslila.
Převýšení kopce do Kaprunu. Slovy klasika, bylo to krátké, leč intenzivní...
Převýšení našeho prostějovského drahaňáku (Plumlov - Drahany)
Cesta do Nové Bystřice mi připadla jako na houpačce. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Teprce až zpáteční jízda ukázala, že ono to bylo spíš nahoru než dolů. Ovšem nádherná příroda, všudypřítomná zeleň, stádečka krav na každém kroku, to vše jízdu zpříjemnilo. V Nové Bystřici muž našel příjemnou restauraci . Dali jsme si vynikající oběd a po něm sklonili hlavy nad mapou. Zbývalo nám pár kilometrů do cíle. Na bývalém hraničním přechodu do Rakouska Grametteenu nebyl ani živáček. Do cíle, vesničky vesničky Griesbachu se jelo jak jinak než z prudkého kopce.
Hledali jsme kostelíček na ostrůvku a našli zvláštní kameny.
Muž zůstal stát na rozcestí.
Já vzala foťák a šla zvěčnit ten zajímavý úkaz
Kameny ležely na sobě. Podpírají domek nebo dopedpírá kameny?
Vypadalo to docela zajímavě.
Nahoře je letecký snímek vesnice Greisbach. Kostelíček tam sice byl, ale ne na ostrůvku v rybníčku. Vlastně to byla spíš maká kapličky. Stála skoro uprostřed vesnice. Dole na snímku je jeden malinkatý rybníček, ten u žluté šipky. Stojí u něj malý dřevěný altánek. U modré šipky čekal můj muž, když jsem u zelené šipky fotila kameny.
I takhle se dají oznávat krásy rakouskýh pohraničních vesniček. Ono bylo vlastně docela jedno, kam se jelo. Důležité bylo, že jsme jeli spolu a že nám bylo hezky. V Nové Bystřici jsme si dali pořádné kopečky zmrzliny a šlápli do pedálů směr Vlčice. Byla jsem zvědavá, jakou rychlost ukáže cyklometr z kopce do Kunžaku. 48 km/h je hodně slušné číslo, bála jsem se putit to víc. Muž měl na displeji přes km/h. Dnešní výlet jsme po večeři zakončili brambůrkama s pivem a vynikajícím portským .
Já už jsem nejraději doma, ale výlet jste si udělali pěkný. Mládí je mládí, užívejte si to dokud to jde.
OdpovědětVymazatTak jste si to hezky užili. Taky se budu muset někam vydat
OdpovědětVymazatVy jste s manželem tedy hodně aktivní, ale zase budete mít spoustu vzpomínek a fotek Ty dva balvany to už je skoro skála. Jak a kdy se tam asi ocitly. Každopádně mají majitelé domečku ojedinělou raritu, to zase jen tak někdo nemá
OdpovědětVymazatTo je dobře, že dokážete cestovat i takto, což prospívá lidskému tělu. Viděli jste zajímavé cíle a užili jste si to a takt to má být.
OdpovědětVymazatVy jste si tedy pořádně mákli! Ty šutry jsou hodně zajímavé. Nikde se o nich nic nepíše?
OdpovědětVymazatTak šutry mě zaujaly. Vidím je poprvé, dokonce ani v České Kanadě na ně není žádná veliká reklama
OdpovědětVymazat[1]: Snažíme se Jituško
OdpovědětVymazat[2]: Třeba do České Kanady?
OdpovědětVymazat[3]: Mě zvláštní kameny zaujaly hned od silnice, ale muž po nich ani nevzdechl
OdpovědětVymazatTeda...Renčo...takové nádherné balvany, já milovník bych takové dozajista potřebovala
OdpovědětVymazatA to šlapání do kopců...tož jste frajeříííí
[4]: Na jednu stranu se mi to líbí, poznávat nové a nové věci, ale na druhou stranu už bych se taky ráda vracela někam, kde se mi to líbilo
OdpovědětVymazat[5]: Hledala jsem, ale nic nenašla. Navíc vyhledávače víc odkazují na jiný Griesbach, na lázně v Německu Tohle byla docela maličká vesnice kousek u hranic
OdpovědětVymazat[9]: No, asi tě zklamu, odvalit se nejspíš nedají... Ale jsou hezké, že jo
OdpovědětVymazat