Sklep

Jana se na oslavu Haniných narozenin moc těšila. Pozvala je oba, Janu i Zdeňka, jenže on raděj odjel s kamarády na pivní festival. Měl přijet i Martin, ale omluvil se. Psal, že se zrovna vrací přítelkyní z pobytu v termálních lázní. Nakonec tam přece jen nebudou samé holky. Přijede Aleš, sice s nejmíň hodinovým zpožděním, ale přece. Takže se to nezvrtne na drby a pomlouvání.

Hanka ji poprosila, aby přišla dřív a pomohla s chystáním. Má nejvyšší čas vyrazit. Zkontrolovala jestli má všechno. Dárek, kytku, mobi, svetr přes rameno a vydala se na cestu. Hezky si s Hankou mákly, než všechno nachystaly. Grilovat se bude sice u altánku v zahradě, ale než tam nanosily naložené maso a zeleninu, pečivo a brambůrky, měly za sebou slušný turistický výkon. Měly po ruce všechno, kromě ledničky, ta byla ve sklepě rodinného domku Haniných rodičů. Jana se musela naučit ve sklepních místnostech orientovat. Bude chodit pro vychlazené pivo, limo nebo víno, aby se oslavenkyně mohla věnovat hostům. Ti se začali trousit krátce po páté hodině.

Oslava nabrala obrátky. Aleš měl jen půl hodinky zpoždění. V osm večer zamčeli branku k domu, nikdo už neměl dorazit a oni seděli na konci zahrady. Prázdný dům na konci ulice by mohl zlákat příležitostného zlodějíčka. Grilované masíčko se zeleninou mizelo rychlostí blesku. Chutnalo výtečně. Zapíjeli ho chlazeným pivem i vínem. Jana už sklep znala jako své boty. Zábava se rozjela na plné pecky. Všichni byli v náladě a přitom nikdo nebyl příliš opilý. Bavili se přímo královsky. Ještě že altánek stál docela daleko od domu, protože smát se potichu, to jaksi nejde. Po setmění byla Jana ráda, že se chodilo na wc do domu . Chodit sama temnou zahradou se jí moc nelíbilo. Hanka ji sice střídala, ale altánek osvětlený jen malými barevnými lampionky nebylo od domu vidět. Jana nebyla strašpytel, ale stejně...

V jedenáct Hance zazvonil mobil. Ozval se Martin. Stál před zamčenou brankou k domu a chtěl dovnitř. Jana byla zrovna ve sklepě. Ta bude mít radost, pomyslela si Hanka, když mu šla otevřít. Otvřela mu a on ji hned sevřel v objetí. Šli spolu k altánku. Tam ho veselá společnost přivítala hlučným ahoj. Martin šel z jedné náruče do druhé. Hledal Janu, ale ta se pořád ještě ze slepa nevrátila. Když uběhlo dalších 10 minut a Jana nikde, rozhodl se Martin, že Janu překvapí. Docela se na Janu těšil. Nechal se přítelkyní vysadit u domu Haniných rodičů. Tři dny s Majkou v termálech byly tak akorát. Prozatím si s ní nedokázal představit společné soužití. Vstal a zamířil za kamarádkou, která po něm nic nechtěla a brala ho takový, jaký byl. Cestou přes zahradu si představoval, jak bude mít vykulený pohled. Její radost bude prudká a hlasitá. Už teď se dopředu usmíval. Otevřel dveře domu. Sešel po schodech do sklepa. Uprostřed prostorné místnosti se svítilo. Dveře do obou postranních místností byly pootevřené. Zavolala tedy na Janu a poslouchal, odkjud se ozve její tady jsem. Ale odpověď nepřicházela. Vybral si tedy dveře vpravo. Nějaký chlap stál u police nad pultovým mrazákem. Velký batoh si plnil půllitrovými lahvemi domácí slivovice. Jakmile Martina zahlédl, pokusil se kolem něj proběhnout ven. To se mu ale nepodařilo. Martin ho chytl za bundu a zakřičel na něj, co o to dělá. Zloděj se mu ale vysmekl. Martin se za ním rozběhl. Zakřičel na něj stůj, zbytečně. Dohnal ho u zamčené branky. Hmátl po batohu. Zloději nezbylo než popruh vyvléknout z ramene, batoh shodit na zem, pak rychle přeskočit branku a zmizet ve tmě. Martinovi zůstal v ruce batoh s lupem.

To už přiběhl Aleš a za ním i zbytek slavící partičky. Jana mezi nimi nebyla. Hana hned poprosila Martina, aby zavolal policii. Dala mu klíče od branky a odešla s Alešem do sklepa hledat Janu. První ji uviděla Hana. Stála opřená o dveře zadní místnosti. Aleš vykročil k bledé, vystrašené ženě. Jemně Janu obejmul. Začal ji chlácholit jako malé dítě. Pomaličku s ní vyšel na dvorek. Hana donesla teplou deku aby do ní třesoucí se Janu zabalila. Už na ni čekli muži od policie. Chtěli Janu vyslechnout i když měli poměrně přesný popis zloděje od Martina. Jana velice pomalu vstala. Bledá tvář se jí zkřivila bolestí. Jana neuměla potlačit bolest. Zasténala a obejmula si rukama hrudník. Chtěla se skoulit dovnitř. Udělala krok směrem k Martinovi. Stál jen kousíček od ní. Přesto ji jen tak tak stačil zachytit. Neomdlela, jen se jí podlomila kolena. Cítila na zádech zvláštní teplo. Taky mokro. Těžce se nadechovala a ještě hůř vydechovala. Martin z ní shodil deku. Pod tenkou bundičkou uviděl malou tmavou skrnu...

Policií zavolaná záchranka přijela během nekonečně dlouhých 10 minut. Naložili zraněnou ženu na nosítka. Jana měla strach. V zádech nepříjemně tepalo. Oči se samy zavíraly. Nejraději by usnula. Jenže sotva zavřela oči, znovu viděla jak se po ní sápe cizí chlap. Jak ji shodil na zem a pak znovu a znovu. Jak vytáhl z kapsy vystřelovací nůž. Jak se jí zatmělo před očima po jeho ráně do žeber. Jak to pálilo za pasem.

Martin mlčky seděl u nemocničního lůžka a čekal, až se Jana probudí. Před chvilkou cestou k pokoji zaslechl jak se personál baví o výbuchu hněvu Janina přítele. Když zjistil, že jeho dívka stále spí, začal všem nevybíravě nadávat, že ho sem hnali úplně zbytečně. Martina napadlo, že se Zdeněk chová stejně hloupě jako jeho Majka. Hodně protestovala, že se rozhodl čekat u Janina lůžka, až se vzbudí. Martin trval na svém, odjel do nemocnice. Sedl si k posteli a díval se na spící ženu. V hlavě mu zněl Janin veselý hlasitý smích. Bloudil ve vzpomínkách a mimoděk se usmíval. Pak se zadíval na Janinu pobledlou tvář. Vzal opatrně její ruku do své a jemně stiskl. Jana ucukla. V široce otevřených očích se zrcadlil strach. Rozhlédla se kolem sebe. SMartin seděl na židli blízko ní. Usmál se. Pokusila se úsměv vrátit. Přisedl si k ní na postel. Vzal Janinu ruku opatrně do dlaně a velmi pomaličku ji přitiskl na své srdce. Usmála se.