Musela jsem být ještě batole. Nevím, jak je možné, že právě tento střípek vzpomínky zůstal v mé paměti. Ale je tam uložený jednou pro vždy.
Sedím v postýlce. Držím se za očko z provázku. Ona je vlastně celá jedna strana postýlky samé očko. Zbylé tři strany tvoří studené kovové tyčky. Za ně se moc špatně chytá, klouže to. Moje malé buclaté ručičky tahají za očka. Chci ven. K mámě a k tátovi. Oni tu se někde jsou. Ale kde? Nevidím je. Položili mě do postýlky stojící za skříní. Nechci být sama. Chci za mámou a za tátou.
Postýlku si prý nemůžu pamatovat. Dali ji pryč hodně brzy. Podle našich jsem ještě neměla ani dva roky. Už když ji vezli domů, byla opravovaná. Původně měla síť ze dvou stran. Když se na jedné roztrhla, nahradili ji nějaký šikovný člověk kovovými tyčkami, no a naši ji pak se slevou koupili.
Lidská paměť je stejně zvláštní. Ukládá si jen to, co sama uzná za vhodné. Mám to opačně, než většina lidí. Moje podvědomí zahazuje místo ošklivých ty naprosto obyčejné zážitky. Nepamatuji si svůj první den ve škole. Nepamatuji si ani na první pusu od manžela. Ale nezapomenu na nespravedlivou facku od soudružky učitelky na zdravce. Ani na manželovo šílenství, protože ho nakonec musela řešit policie. A už vůbec nezapomenu na tátovo necitelné vyjádření o mém původu, díky němuž jsem to málem zabalila.
Jenže já nechci mít hlavu plnou naprd zážitků. Chci tam mít veselo a příjemno. Snažím se ke všemu přistupovat tak, aby to vyšlo na výbornou. Ne, pokaždé se to nepovede, jenže kdo z nás je dokonalý?
Kdo je ta žena držící mě na klíně?
To už se asi nikdy nedovím.
Renčo, to je Tvoje pravá máma...já myslela, že ani nevíš,jak vypadla ??
OdpovědětVymazatTo je zvláštní, mě se ukládájí většinou ty lepší a záživnější situace a občas bohužel vylezou i ty hodně smutné...ale né tak často
A budu se opakovat..jsi fajn ženská, tak nezapomínej !!
[1]: Ne Simi, to není moje biomáma. Podle bílého pláště asi paní doktorka, co se o mě starala. Děkuju Uložím si do své děravé stárnoucí "bedny", že nemám zapomínat...
OdpovědětVymazatTo horší se většinou ukládá hlouběji a vyplave to na povrch, když to člověk nečeká. Taky se snažím vytěsnit to špatné z paměti a někdy to jde ztuha. Každý asi má svou černou skříňku. Přeji ti, ať dobré vzpomínky převažují nad těmi smutnými
OdpovědětVymazatRenatko, teď už je všechno zalité sluncem. Překonala jsi toho dost, abys mohla být na sebe pyšná a buď, jsi skvělá a já jsem ráda, že jsem Tě poznala i osobně. Nepříjemné vzpomínky máme snad každý, ale je potřeba si je nepřipouštět, aby nezkalily ty příjemné.
OdpovědětVymazatMyslím, že ty hezké i nehezké zážitky by si člověk pamatovat měl. Jen by ho neměly nikdy opanovat.
OdpovědětVymazatMáš za sebou složitá období, ale myslím, že jseš dost silná a úspěšně jsi to překonala. Samozřejmě, že zapomenout se úplně nedá, ani na dobré ani na zlé. Přeju ti už jen samé příjemné chvilky v rodině i v práci, moc si to zasloužíš
OdpovědětVymazat[3]: Dělám pro to hodně, včera jsme s kámoškama byly na minikoncertě Věry Špinarové a pořádně si ho užily
OdpovědětVymazat[4]: Taky jsem Jitulko ráda, že se známe. Jsi moc prima ženská. Těším se, až se zase uvidíme
OdpovědětVymazat[6]: Děkuji ti Evi
OdpovědětVymazat[5]: Já vím, že jsou potřeba oboje, špatné i dobré. Ale stejně bych ty špatné nejraději úplně vygumovala...
OdpovědětVymazatJe to škoda, že si nemůžeme naprogramovat, co si chceme a nechceme pamatovat... Také si ukládám spíš to ublížení než radost Ale miluji fotografie, na kterých je člověk usměvavý, spokojený, a pak si říkám - ha, bylo i to štěstí .-)
OdpovědětVymazat[11]: Taky mám ráda slunečné fotečky
OdpovědětVymazat