Českou Kanadou - nečekaně podařený výlet

Tenhle krásný plakát jsme uviděli hned první den naší dovolené na nádražíčku ve Střižovicích. Moc dobře se mi ho v podvečer nepovedlo vyfotit. Bez blesku to nešlo vůbec a s ním to házelo odlesky. Muzeum motorových kol nás zaujalo. Na zámku v Jindřichově Hradci jsem uzmula papírový letáček a tzěšila se na den, kdy tam vyjedem. Když muž řekl, dneska by to šlo, co říkáš? Odpověděla jsem mu bodovým itinerářem trasy do Horní Radouně. Počasí nám přálo. Na žádné opalování to rozhodně nebylo, ale pro jízdu na kole ideální.

Kousek za Vlčicemi...

Dva holoubci se na nás dívali a ni se nehli. Rychle jsem vytahovala foťák, aby neuletěli. Teprve po přiblížení se dalo poznat, že nejsou živí. Podle potutelných pohledů místní mládeže nás zařadili do dlouhé řady těch, co sedli na lep. Měli jsme před sebou ještě kus cesty, šlápli jsme tedy do pedálů. Jelo se skoro celou cestu do kopce, vyjímečně po rovince a naprosto ojediněle malý kousíček z kopce. Radouní je cestou docela dost. Dolní, Kostelní, Okrouhlá. V Horní Radouni jsem kopců měla plné zuby. Hnala mě dopředu jen vyhlídka na prohlídku zajímavého muzea.

Tohle je papírový letáček, který jsme si ani jeden pořádně nepřečetl. My jsme se totiž 30.6. vydali do Muzea motorových kol, které otvírá až 1.7. Když opadl první nápor vzteku na sebe (u mě i u manžela), zkusili jsme se najíst v místní hospodě. Nepovedlo se. Fungovala jen jako závodní jídelna. Nezbylo, než se nacpat zbytky svačiny a jet do Jindřichova Hradce. Cesta vedla tentokrát jinudy, ale zato skoro pořád z kopce. To byla panečku prima odměna.

V Jindřichově Hradci mi dal muž na výběr, kam chci na jídlo. Obvykle chodíme na meníčka. Jedno na nás vykouklo z tabule Indické restaurace. Když jsme byli v Hradci za synem, muž se ho ptal, jestli už ochutnal Indické pivo. Odpověděl, že tam točí naše, české. Říká se důvěřuj, ale prověřuj. Synátor měl pravdu. Vemku bylo zataženo a docela chladno. Pivo by mě zmrazilo a navíc jsou po něm těžké nohy. Dala jsem si zelený čaj. Indická polévka s kuřecím masem nám oběma moc chutnala. Krásně voňavý, silný vývar s drobnými kousky kuřecího masa měl mírně pikantní chuť.

Manželovu porci vepřových kousků Rara zakrývala placka Chápatí.

Já si dala Chicken baden - kuřecí kousky v omáčce s kokosem, mandlemi, s basmati rýží.

Ptáte se, jesli nám chutnalo? Ano a moc. Naše "talířky " mluví samy za sebe. Obsluhoval nás Ind. Prostředí uvnitř restaurace se mi líbilo. I když plechové tácky se jim tedy vůbec nepovedly. Špatně se z nich jedlo. Ovšem chuťově to byla pohádka.

Další část jídelny odděloval dřevěná stěna plná různých tretek. Mě zaujala kobra.

Maska visící nad manželem mě fascinovala.

Tádž Mahal, pomník postavený z lásky - namalovaný přímo na zdi

 

Pohled směrem k výčepu.

Cestou "domů" jsme se stavili v pasáži Sv. Florián. U jejího vchodu nás lákala Aqua show. Muž ji narozdíl oode mě už viděl. Padaly mu při ní noty. Pouští ji každou celou hodinu. Stačilo si pár minut počkat. Moc se mi líbila květinová výzdoba kolem fontány. Samé krásné sedmikrásky působivě naaranžované do koule.

Pokusila jsem se "zpívající fontánu" vyfotit i nahrát. Moc se mi to nepovedlo.

Když fontánu v akci viděl manžel, hráli mu Vltavu a padaly noty.

Naši projekci se mi nepodařilo najít.

Padali nám lidské postavičky.

Nádhernou skladbu Adeste Fidelis zpíval Andrea Boccelli.

Tahle projekce fontány se mi líbí. Na jejím úplném začátku je vidět, kde je vlastně aqua show umístěna. Ani se nám nechtělo odejít a sednout znovu na kola. Mě asi víc než mužíčkovi. Cyklistika se do mě zaháčkovala. Nebo já do ní? je to jedno. Prostě jak nasednu a začnu šlapat, zapomínám na všechno nedobré. Vyčistím si hlavu. Nabije se energií. Při každém zdolání kopce cítím nástup euforie. Moc příjemné. Když jsme dojeli na statek, hřál mě dobrý pocit z ujetých kilometrů. Nebylo jich až tak moc, ale to přece není důležité. . .