Nedávno jsme se s kamarádkou dohadovaly, která z našich dvou rodin měla jako první barevnou televizi. Ona tvrdí, že my. Já si donedávna myslela, že oni. Docela jsme se u toho vzpomínání nasmály. Mívali jsme doma psa. Vlčáka Ritu. V době dovolené se nám o ni starali právě kamarádčiny rodiče. Oni měli dlouho černobílou televizi, stavěli rodinný dům a peněz nebylo nazbyt. No a když jsme odjeli, udělali si z našeho obýváku domácí kino. Byl to prý svátek, vidět pohádku barevně. To, co já jsem brala jako samozřejmost, ona vnímala jako modernu za odměnu.
Telefon nebyl vždy součástí mého domova. V naší vesnici nestála ani telefonní budka. Pamatuji si, že když naši potřebovali telefonovat, šli k sousedům přes jedno. Jejich krásný oranžovo-hnědý telefon se mi moc líbil. No a když náhodou stejný přístroj "hrál" v televizi, byl jsem na vrcholu blaha...
Jak šel čas, zavedli jsme do naší i tátovy domácnosti pevnou telefonní linku. Oba dva přístroje byly už digitální, s automatickou volbou telefonního čísla. Ten náš měl dokonce i záznamník...
A čas běžel dál. Přišla doba internetu a mobilních telefonů. Pořídili jsme si počítač a nechali do něj připojit internet. Kluci s radostí vyměnili hry na televizi za hry v počítači. Přiznávám bez mučení, i já se zaháčkovala. Mým favoritem se stal Princ z Persie...
Už nevím, kdy přesně starší syn dostal svůj první mobilní telefon. Ale vím s naprostou jistotou, že pro mého tátu to byl mobil hodně dlouho španělská vesnice. Trvala jsem na tom, že by ho měl mít. Jezdil hrát do kostelů na varhany, na výlety s klukama a kdyby potřeboval pomoc... Koupila jsem tedy jednoduchý model a kluci dědu u nás doma učili telefonovat. Nový telefon zvonil a syn dědečka pobídl, aby to zvedl. Děda chytil mobil do ruky a aniž by se dotkl zeleného tlačítka zvedl ho do výšky očí...Na tuhle veselou příhodu jsem si opět vzpomněla docela nedávno. Dostala jsem totiž nový, chytrý mobil s dotykovou obrazovkou. Ten starý sice porád ještě fungoval, ale starší typ dotykové obrazovky už sem tam odmítal poslušnost. Jak dopadlo moje první přijetí hovoru na novém mobilu? Mobil zvonil, já mačkala zelené kolečko a mobil pořád zvonil... Syn mi potom, co se s mým mužem dosyta nasmál, ukázal, jak na to. Tak proto všichni čmárají prstem po obrazovce mobilu...
Ještě se vrátím k televizi. Pokrok nezastavíš. Takže dnes se může brouzdat internetem prostřednictvím televize. S mužem jsme si oblíbili You Tube. Sedíme si spolu v obýváku u telky a díváme se na videioklipy svých oblíbených zpěváků a skupin. Pokud nás to přestane bavit, v telce nic není a nám se nechce jít ven, pustíme si buď film nahraný v TV nebo z flešky. Balada.
Hodně jezdíme na kolech. Naši známí si pořídili kolo s motorkem. Usnadní to šlapání do kopce. Prostě když toho mají plné kecky, přepnou páčku a jedou jako na babetě, bez šlapání. Tenhle pokrok není pro mě. Kam by pak zmizel ten prima pocit, že jsem vyšlápla kopec? Já raději potrápím své tělo a dám mu zabrat.
A co vy, jak vnímáte pokrok?
Řekla bych, že jde v současné sobě všechno až nepřirozeně rychle dopředu. Někdy mě to děsí, ale myslím, že tomu v následujících letech rozhodně jinak nebude.
OdpovědětVymazatMožná, že svět ve kterém žijeme není ideální, ale rozhodně si nemůžeme stěžovat, že ho "nestíháme". Žijeme v tom, co se zrovna nabízí, co je na trhu a máme do několik minut (ba i vteřin) o tom, co se kde stalo, kolik nehod se za pouhý den přihodilo - víme zkrátka všechno a to jen díky internetu a chytrým telefonům.
Ještě si vzpomínám, když jsem jako malá dostala můj první tlačítkový mobil NOKIA 5200, dokonce si ještě pamatuji celý název, mám ji doma schovanou v šuplíku na památku. :)Stejně, i když jsme jako lidstvo v technice o hodně pokročili, kdyby se někomu náhodu zachtělo a nechal vypadnout elektřinu, jsme nahraní...
Tak teď jsi mne rozesmála, přesně stejně jsem se snažila přijmout hovor na dotykáči Naše televize také "umí" internet, ale to už je pro mne vyšší dívčí, já jsem prostě na tyhle věci totální blběna, ale nestěžuju si
OdpovědětVymazatJe vidět, že jsi se s pokrokem skvěle vyrovnala To my teda to nahrávání nezvládáme.
OdpovědětVymazatSláva pokroku, když si vzpomenu, jak jsem jednou sháněla drobné do telefonní budky, abych mohla zavolat sanitku...
OdpovědětVymazat[1]: Od jisté doby mám po celém bytě voňavé svíčky ve skleničkách a po ruce sirky...
OdpovědětVymazat[2]: Nejdřív jsem si myslela, že tv s netem nikdy nezvládnu, ale už to jde. Je to jen o zvyku. Jen ty začátky byly doooost dobré
OdpovědětVymazat[3]: To pujde, časem. Mě třeba některé funkce foťáku v mobilu ukázal můj čtyřletý synovec...
OdpovědětVymazat[4]: Tuhlez zkušenost nemám, naštěstí. ..
OdpovědětVymazatJá osobně vnímám pokrok jako přirozenou věc, ale v tom, co uvádíš, bychom se my dvě asi neshodly. Všechno je o zvyku a prioritách. Televizi jsme doma mívali jako běžnou součást domácnosti a každý večer jako ovce usedali před obrazovku. Byla to doba, kdy jsem si neuměla představit život bez TV. Asi před 2,5 lety přišel zlom, můj televizor nefungoval a kvůli práci nějak nebyl čas shánět opraváře. A já jsem přišla na báječnou věc - večery lze trávit jinak a nápaditěji, než sledováním televize. Sice jsem tu bednu dala opravit, ale věř mi nebo nevěř, jestli jsem jí od té doby během 2,5 let měla zapnutou 20x, tak možná přeháním. A to jenom třeba na jeden pořad nebo na Silvestra. Poplatky samozřejmě platím, ale tenhle fenomén jde už mimo mě. A telefon? Měli jsme pevnou linku, později mobil. Jenže telefon má hlavně sloužit pro volání a příjem hovorů, SMS případně jako záložní foťák. Doba pokročila tak, že pro mnohé je to droga a mnohdy vypadá směšně, když nastoupím do metra a tam sedí 10 lidí vedle sebe a každý mačká mobil. A včera na výletě byla rodina, kde lidé sledovali krátký film a asi 10letý kluk celou dobu hrál hry na telefonu, to mohl sedět doma. To je jen příklad, takhle by nás pokrok a technika neměli zotročovat.
OdpovědětVymazatPokrok je přirozený a starý jako lidstvo samo. Pravda, minulé století mělo pokrokové tempo poněkud extrémní a v tomhle trendu se určitě bude pokračovat, ale dalo se to čekat. Teď už je může spadnout meteorit, vyhubit nás jako dinosaury a může začít všechno nanovo. Jestli Zemi do té doby nespálí Slunce .
OdpovědětVymazatMyslím, že nejvíce vnímají pokrok rodiče. Protože děti automaticky přijmou vše nové dopodrobna, že rodiče, ač jsou "světoví", tak mají prostě mezery :)
OdpovědětVymazatDedo je frajer, že bol ochotný sa také niečo naučiť. Náš takéto veci razantne odmieta. A pri tom to sú užitočné veci ... škoda no
OdpovědětVymazatJá obdivuju svou mamku, ta si vzala pokrok za svůj a jede....má na starší kolena dotykáč, pořídila si notebook a denně na něm pracuje, s tátou si koupili smart televizi....takový pokrok jsem nedala ani já....
OdpovědětVymazat[9]: Hani, to co jsem popsala nejsou mé priority v pokroku. Jsou to úsměvné vzpomínky týkající se pokroku. Priority jsou pro mě osobně úspěchy ve zdravotnictví znamenající prodloužení kvalitního života, posun ve smýšlení společnosti vůči právům ženy a taky demokracie znamenající lepší možnosti a přístupnosti ve vzdělávání pro naše deti.
OdpovědětVymazat[10]: No to máme teda vyhlídky...Já jen doufám, že je to ještě hudba daleké budoucnosti
OdpovědětVymazatSem napište komentář[11]: To máš teda pravdu, občas si doma u PC připadám jako 100 letá stařenka i přestože v práci jsem za PC velmi schopnou...
OdpovědětVymazat[13]: Tak to je teda moc šikovná
OdpovědětVymazat[12]: Měl inspiraci ve své mnohem starší sestře. Teta ve svých 80 letech psala sms jako na běžícím páse
OdpovědětVymazatRenátko, jak vnímám pokrok? Někdy s otevřenou pusou, jako třeba včera ukazovali nějaké novinky na výstavě v Německu, to už mi rozum nebere. Ale dostala jsi mne s tím telefonováním. Nedávno jsem mamince vysvětlovala, že má telefon položit nebo kdy zvednout a ona to přesně chápala jako tvůj tatínek. Ale už to ví, inu někdy je leccos pro nás nepochopitelné, že?
OdpovědětVymazat[19]: To je sranda, jak jeden malý mobil dokáže rozesmát tolik lidí
OdpovědětVymazatMačkání zeleného kolečka je přesně můj případ. Navíc jsem nebyla schopná ani pořádně "čmárnout", abych hovor přijala. Musela jsem si nastavit přijmutí hovoru tlačítkem pod displejem.
OdpovědětVymazatRenčo, já pokrok vnímám velice pozitivně, nebráním se mu a snažím si ho rozumně dávkovat. Už 27let nedělám ve špitále a nestačím se divit, co všechno je jinak, co všechno poskočilo mílovými kroky dopředu , jen se bohužel někam vytratilo lidství, ale to je jiná kapitola...takže za mě...dávám zelenou pokroku
OdpovědětVymazat[21]: Aha, tak on mě ten pokrok opět dostal na kolena. Nemám vůbec ponětí o tom, že to jde takhle nastavit...
OdpovědětVymazat[22]: Zelenou já ráda
OdpovědětVymazatPokrok jde do háje, alespoň tak to vidím.
OdpovědětVymazatVšechno závisí na IT a elektřině, až se to vypně, pak budeme v háji slušně řečeno.
Ale zas na druhou stranu, někdy je to dobrý, že věci jdou kupředu.