Milovali ji celým svým srdcem. Báli se o ni. Tak jako se rodiče bojí o své děti. Jenže oni neměli žádné další dítě. Jen tu malou okatou holčičku. A tak ji chránili, jak jen to šlo. Neměla šanci dělat svoje vlastní chyby a poučit se z nich. Starostliví rodiče vytvořili kolem své dcery velikou bublinu, přes kterou se nedostalo nic, co by oni sami neschválili. Holčička rostla jako z vody. Obklopena bezvýhradnou láskou nevěděla nic o nebezpečí, které život občas přináší. Velmi brzy se z ní stala žena. Maminka jí sice poučila o tom, že tohle se děje každý měsíc od určitého věku každé ženě. Ale proč to tak je, 10 leté dívce nevysvětlila. Jendou jí trochu starší kluk z vesnice nabídl, že ji sveze na kole se štanglí. Souhlasila. Kamarádky nechtěly aby jela, ale na její proč? mlčely. A tak se stalo, že nakonec stála v kuchyni rodičů onoho puberťáka. Chlapec sundal trenýrky a začal před užaslou dívkou onanovat. Ona nevěřícně hleděla na jeho zvětšující se přirození. Stála tam jako uhranutá. Neschopná jediného pohybu. Když pak rukou pohladil její pučící hrudník a požádal ji, aby si lehla na záda a sundala si šortky i kalhotky, poslechla. Instinktivně stiskla nohy k sobě. Neznásilnil ji, jen se pokusil položit penis na její ohanbí, ale protože se jí to nelíbilo, začal se oblékat. Nezapomněl vykulené dívce říct, aby s tímto zbytečně nezatěžovala své rodiče. Může přece mít i své maličké tajemství. O pár dnů později, na návštěvě u tety zkusil něco podobného i její bratranec. On však netrval na žádném dívčím tajemství. Po čase si rodiče všimli že si jejich dcera nějak víc čte, nechce se jí moc chodit ven, ani jezdit na návštěvy k tetě. Maminka z ní dostala pravdu. Zakázala své dceři i pouhé mluvení s puberťákem. Během návštěvy u tety ji nikdy nenechala s bratrancem o samotě. Koupila dceři tenkou knížku, kde byly potřebné informace ohledně pohlavního dospívání dívky i chlapce. Konečně tak otevřela skleník, chránící její dceru před okolním světem...
Někteří rodiče ve snaze ochránit dítě před nástrahami světa, udělají dost škody. I já dostala kdysi od maminky brožurku, abych si vše přečetla sama. A jak jsem záviděla spolužačkám a dalším vrstevnicím, že si můžou s maminkou všechno říct, ani nemusím psát. Své dceři jsem vše vysvětlila s dostatečným časovým předstihem a kdykoli zodpověděla její dotazy, i když to mnohdy nebylo lehké. Nechtěla jsem zopakovat stejnou chybu, jako tehdy moje máma. Ano, byla jiná doba. O spoustě věcí se nemluvilo a hodně toho bylo tabu.
OdpovědětVymazatSe mnou by se nemusela bát, ukázal bych jí ráj! :)
OdpovědětVymazatto je hezky napsáno
OdpovědětVymazatahojky já jsem arielka a jsme mořský vily, jestly tě to téma zajímmá navšiv plsky náš blogísek je moc pjeknej mucq díky moc :*
OdpovědětVymazatMožná tohle všechno pochopím až budu sama mámou. Teď je však pro mě přehnaný strach rodičů něčím zcela zbytečným. A opravdu to může uškodit.
OdpovědětVymazat[1]: Já mám kluky a když jsem si se starším chtěla promluvit,věděl mnohem víc než já
OdpovědětVymazat[3]: Děkuji
OdpovědětVymazat[2]: S tebou se není čeho bát
OdpovědětVymazat[4]: Mrknu se
OdpovědětVymazat[5]: Byla to jiná doba. Byly tabu věci,které být tabu rozhodně být neměly. Ale i tak tahle uzavřenost a přehnaná starostlivost vytvořily nežádoucí efekt...
OdpovědětVymazatByla jiná doba, o mnohém se nemluvilo. U nás se také o některých důležitých věcech nemluvilo.
OdpovědětVymazat[11]: Nejde všechno svádět na dobu, je to taky o lidech...
OdpovědětVymazat[12]: Ale doba se taky podepsala, neříkej, že ne.
OdpovědětVymazat[13]: Podepsala,to nepopírám.
OdpovědětVymazatPřečetla jsem si článek a přiznám se, že jak čtu komentáře, jsem poněkud "zaskočena". Zaskočena tím, jak na takové docela vážné téma někdo může reagovat. Sama vím, že od rodičů jsem se žádné podrobnosti nedozvěděla, což byla chyba, s mámou jsem otevřeně mluvila už jako dospělá. To je dost pozdě. Teď jsou lidé otevřenější, ale nevím, jestli to je tak ve vztahu rodičů a dětí.
OdpovědětVymazat[15]: Když komunikace máma dcera vázne neno dokonce téměř chybí, je to hodně smutné...
OdpovědětVymazatNení to jednoduché mluvit s dětmi o intimních věcech. S dcerou by mně to asi šlo, ale mám dva syny. Doufala jsem, že s nimi promluví manžel, ale taky to nedokázal a stále to odkládal. Nakonec jsem to musela dát já, z obavy, aby nakonec nebylo pozdě. Abych se vyhnula trapasu, zakoupila jsem útlou knížečku "Dospívám v muže" a synovi jsem ji ve vhodné chvíli nabídla. On mně ji hodil pod nohy a řekl, že ho takový blbosti nezajímají. Bylo mně jasné, že se styděl a tak jsem knížečku zvedla a dala ji do knihovny v klučičím pokoji a doufala, že si to přečte až se na to zapomene. Možná už všechno věděl možná ne, ale víc jsem udělat nemohla.
OdpovědětVymazatPatřím též do generace brožurkové typu se slečnou na slovíčko, naši generaci to silně ovlivnilo.
OdpovědětVymazatDnes je všude všeho hromada, v reklamě na Tebe řve špatně ošetřená vagína, na titulce lákají mladé k lepšímu análnímu styku, zcela běžně se v několika krocích dovíš, jak prožít mokrý orgasmus a velice by mě zajímalo, jak si s takovou informací na běžně dostupných seriozních internetových stránka poradí dětská, naivní duše, jak toto zpracuje a do jaké míry ovlivní život...
Takže opět zde platí všeho s mírou, takové ty extrémy jako byli u nás za mlada a potom doba, kdy sex teče promiskuitně všude a dělá z mladých flustrované, pokud v patnácti nezažijí orgasmus.
Hlavní je rodina, jak funguje, jak fungují vztahy v ní, jak děti mají možnost okoukat, kde je zdravý vztah mezi rodiči, pak pro ně není problém se na ledacos zeptat a zároveň přebrat zdravý model do života.
Přiznám se, že já byla jako dospívající dívka taky absolutně rodiči nepoučená, ale zato mne seznámily se vším potřebným mé vyspělejší spolužačky. Divím se, že tady tomu tak nebylo. Ale naštěstí to dobře dopadlo.
OdpovědětVymazat[17]: Mě se trapas nevyhnul, ale říkala jsem si raděj trapas, než pozdě bycha honit
OdpovědětVymazat[18]: Ty dnešní reklama na vagínu je fakt děsná. Ale byla doba, kdy kluci chtěli vědět, jestli vložka opravdu udrží celý džbán vody...
OdpovědětVymazat[19]: Já byla bohužel ta, co seznamovala spolužačky... 😇
OdpovědětVymazatU nás to bylo naštěstí v pohodě a co jsme se sestrou potřebovaly, to jsme se dozvěděly z profláklé knížky "Děvčátka, na slovíčko" .
OdpovědětVymazatTak držet úzkostlivě děti od všeho co patří k životu není rozumné a zřejmě byla držena i stranou a neměla moc kamarádů, protože co vím, dnes jsou teoreticky poučeny už i děti ve školkách, i když si myslím, že to je zase předčasné
OdpovědětVymazat[23]: Možná, kdyby měla sestru, bylo by to jinak...
OdpovědětVymazat[24]: Jak už bylo řečeno, byla to jiná doba. Tehdy se intimnosti držely hodně pod pokličkou...
OdpovědětVymazatjá mám s mamkou kamarádský vztah..nikdy jsem se nebála s ní o čemkoliv mluvit a přesně tak to chci mít i se svojí holčičkou.
OdpovědětVymazatKrásně napsáno!
[27]: Važ si toho, ona to není samozřejmost
OdpovědětVymazatSe mnou nemluvil nikdo. Máma měla jiné zájmy a babička na takové hovory nebyla.
OdpovědětVymazatČasem jsem se to dověděla od spolužaček a z knížek.
Se starším synem jsem musela promluvit já, muž se k tomu neměl.
Dcera a mladší syn už asi měli informace od spolužáků, moc jsem jim nemusela vysvětlovat.
Dnes je jiná doba. Děti se dozvědí až moc informací z tisku. Jen se těm mladším s tím plete hlava.
[29]: Dnes je těch informací opravdu příliš...
OdpovědětVymazat