Milující manželka???

Dnes jsme měli jít na pohřeb. Bylo to z mé strany rodiny. Muž o tom věděl celý týden i to, že budeme muset jít na "trachtu". Dopoledne mi jednou jedinkrát řekl, že nemá v čem jít. Brala jsem to jako normální průpovídku a chystala v kuchyni oběd a těsto na linecké cukroví. Pak přijel syn se slečnou a dovezli mi část vánočního dárku. Schválně říkám mi, protože se se mnou o tom bavil v kuchyni a manžel u toho nebyl. Je to obrovská klec s prolézačkou. Dnes si totiž odvezli myšky pískomilky a věděli, že mi po nich bude smutno. Jen nevím, jestli se mám bát, ta klec se fakt velká...Zdrželi se jen krátce, spěchali někam jinam. Krátce po obědě jsem se začala chystat na pohřeb. Muž zalehl k TV. Na otázku ty nejdeš? Odpověděl ne. Prý si nemá co vzít na sebe. Nerozuměla jsem tomu. Během krátké intenzivní hádky mi to řekl. Kašlu prý na něj o druhé se starám a o něj ne. Jsem samá sova, ale abych mu nachystala oblečení, to ne. Nikdy jsem mu nenachaýstala, v čem má jít. Vytáhl si oblek a košili ze skříně a já to jen přežehlila, pokud to bylo potřeba. Na jeho stížnost, že nemá nachystané a spravené montérky do práce, jsem jen vztekle ukázala na čerstvě vyžehlenou hromádku. Ponožky štupovat odmítám, ale to už ví léta... Jak už jsem řekla, hádka byla prudká. Vyčetla jsem mu jeho neustálou nepřítomnost na akcích mojí rodiny. Při představě, že se zase budu muset vymlouvat, že se mnou muž na pohřbu není, se mi udělalo fyzicky nevolno. Šla jsem sice do auta, že pojedu sama, ale vrátila jsem se, po telefonické omluvě jedné ze sestřenic. Pláč mi nedovolil řídit auto. Pomalu jsem neviděla na cestu k domu. A tam to začlo nanovo. Přišel za mnou do kuchyně, byl naštvaný, že jsem nešla. Ale pod drobnohledem "toho" strýce bych se rozsypala. Sypu se i když to teď píšu. Večer jsme měli jít na mikulášskou zábavu. Lístky byly koupené v předprodeji. Na otázku, jestli půjde, mi ale vůbec neodpověděl. A nebaví se stále. Zavolala jsem kamarádce, jestli lístky nechcou. Bylo by škoda, aby propadly. Co už, že jsem si na tuhle akci vzala dovolenou, jen abych měla jisté volno... Celý rok o tom básním a teď fakt nemám náladu tam jít.

Jsem opravdu tak špatná manželka? Je tohle důvod podat žádost o rozvod? Neumím uvařit opravdu dobrý oběd. Čím víc se snažím, tím to podělám. Umím vcelku hezky plést a háčkovat, ale je mi s prominutím k h.... To, že jsem si dala tu práci a udělala mu pivní adventní kalendář, je asi normální. Trochu jsem musela šetřit, ono koupit naráz 24 piv není levná záležitost. A vyrobit dva deklíky na bednu od piv zabralo trošku času. Máme taky vyzdobená okna i naše dveře do bytu. V ledničce je pořád něco k jídlu. V mražáku je nějaké to maso navíc. Sem tam upeču i domácí chleba nebo pečivo. Ale to je asi ten nejmenší základ. Asi nejsem dobrá žena. Jen takový ten slabý základ. Je tohle sebelítost? Je! No tak ať. Jsem opět dole a je mi mizerně. Je to ledová sprcha.