Dáma z popela

Už jste si někdy vybrali knihu podle obalu? Tohle je jedna z nich. Stála tam tak krásně vystavená, mezi vrácenými knihami. Ten přebal mě prostě přitahoval. Navíc anotace na něm byla jako magnet. Do příběhu mladé paní Violetty z Viktoriánské doby jsem se začetla velmi snadno. S manželem vedli pohřebnický ústav. Vlastně hlavně Violetta. Uspořádala celý pohřeb až po uložení do hrobu. Uměla připravit zesnulého člověka tak, aby v rakvi vypadal co nejlépe. A vedla si velmi dobře. Byla žádaná. Její klidný, lidský přístup a správný odhad povahy pozůstalých, jí dokonce otevřel dveře i do královské rodiny. Na rozdíl od manžela Grahama nechtěla rychle zbohatnout, ale slušně žít a zajistit svou rodinu. Jednoho dne našla za podivných okolností malou špinavou dívenku a rozhodla se ji vzít domů. Manželovi se to moc nelíbilo. Malá holčička to vycítila a bála se ho. Zato Violette i zamilovala a bylo to vzájemné. Graham totiž toužil po penězích a velkém bohatství. Svou ženu měl sice rád, ale nemiloval ji. Aby zbohatl co nejrychleji, rozjel špinavý obchod. Zanechal svou ženu téměř bez prostředků a v tajnosti odcestoval. Violetta se tak musela prosadit jako žena obchodnice. Bez muže to nebylo jednoduché. Navíc je o ni začal zajímat neznámý muž. Může mu věřit?

Kniha se mi líbila. Jediné, co bych autorce vytkla, byla dějová linka zaměřená na pisatele zvláštního listu. Zmínila se o něm v téměř každé kapitole. Byl to zlý člověk. Podle mě zbytečně roztříštil děj, stejně jako dlouhé pasáže líčící politickou situaci války Severu proti Jihu. I přes tohle všechno se mi kniha ale četla velmi lehce. Myslím, že stojí za přečtení.