Konec naší dovolené v České Kanadě je za rohem. Moc jsem se chtěla podívat i za druhým synem do Jihlavy. Tak se jelo. Autem. Jeho panelák jsme našli hned napodruhé. V bytě nebyl sám. Povedlo se nám vzbudit spolubydlícího. Oba dva byli po noční směně. Jenže jinak to nešlo naplánovat. Většina podniků držela státní svátek, jejich ale ne...Udělal nám kafe a šlo se na město. Dostalo se nám mini výkladu o Jihlavě. Našli jsme otevřených jen pár restaurací, kde se vařilo. Všechny docela drahé. Chlapi se rozhodovali podle druhu piva. Vybrali moc dobře. Jídlo nám všem moc chutnalo. Uchvátilo mě WC. Tak vybavené jsem ještě neviděla.Přebalovací pult i s plenkami a vlhčenými ubrousky. Toaletní mýdla různých vůní. Dokonce i dámské vhožky s křidélky i bez. Nechyběl ani parfémovaný krém na ruce. Ách...
Po oběděj jsme šli za synovou slečnou do obchůdku, kde si přivydělávala. Víc než oblečení mě ale zaujal klenutý, zdobený strop. Domluvili jsme se, kdy se k nám připojí a courali se dál městem. Docela jsem se těšila na prohlídku podzemí. Provázel nás fešný muž a jeho výklad zněl poutavě a nevšedně. Synátor nevypadal až tak moc nadšeně, že může se svými rodiči procházet jihlavským podzemím. Sotva se k nám připojila jeho slečna, rozzářil se jako vánoční stromeček.
Jihlava
Jihlavká ZOO mi udělala obrovskou radost. Málem jsem zavařila foťák. Myslím, že některé fotky jsou docela slušné. Třeba hádající se plameňáci. Zvláštní expozici vytvořili v tropickém pavilonu. Dřevěná lávka se slušně houpala a já trdlo dala najevo, že se trochu víc bojím. Samo sebou, že ti dva za mnou dělali divy, aby ji rozpohybovali. Uvnitř havarovaného letadla byl malý zelený ještěr. Kolem něj, ve vodě i pod ní se to hemžilo krokodýly. Malými i velikými. Ukázali nám i něco málo ze života hmyzu. Živého i mrtvého. Některá zvířata jsme v ubikacích hledali marně. Takový lenochod tam prostě nebyl. On si jen tak ležel nad hlavami nás návštěvníků, přímo v chodbičce (video 2:27 ). Z některých šelem se staly na chvíli kočičky k pomazlení. Okouzlily mě žirafy. Hrdě na nás hleděly z výšky. Jihlavská ZOO není velká, ale je moc hezká. Taková útulná.
Zoo Jihlava
Myslím, že výlet za synem se povedl.
Setkání bylo krátké a intenzivní
a tak to má být.
V ZOO Jihlava jsem ještě nebyla, ale byly tam v květnu obě vnučky, které byly nedaleko na škole v přírodě. Obě paní učitelky hodně fotily, takže jsem jí měla zprostředkovanou na fotkách. Ale chtěla bych se tam někdy podívat.
OdpovědětVymazatSe záchody jsi mě pobavila. Kdysi dávno, když se otevřely hranice, a my měli možnost vycestovat, jeli jsme se ze Šumavy podívat do Bavorského národního parku, který je kouzelný. Hned po příjezdu jsem šla na záchod a byla jím tak unešená, že jsem hodně dlouho nebyla schopná někomu říct, co je k vidění v parku, ale stále jsem se vracela k záchodům. Prkénka, které se otočením čistila, vůně, která stříkala ze stěny, toalet'ák, vložky .... prostě všechno. Bylo to v roce 1990, v té době u nás veřejné a další záchodky byly páchnoucí a odporné díry, kam se šlo opravdu jen v nouzi nejvyšší. člověk je ani nemusel hledat, stačilo "jít po čuchu". Dnes už je to jiné, pokrok v této oblasti je znát i u nás.
Zapomněla jsem pochválit videa, to jsem celá já. Prostě umíš.
OdpovědětVymazat[2]: Děkuji Ty voňavé samočistící zachodky jsme zažili ve Vídni a čučeli jsme jak joja
OdpovědětVymazat