Kam spěje celé lidstvo?

Nedávno mě překvapil člověk velmi blízký mému srdíčku svou pragmatickou úvahou. Přemýšlel nad smutným osudem všech lidí naší planety. Spějeme do záhuby? Množíme se neskutečnou rychlostí. Přirozený výběr matky přírody byl zlikvidován člověkem. Slabí jedinci jsou udržovaní při životě pomocí moderní vědy. Lidé se dožívají stále vyššího věku. Ale za jakou cenu se tohle vše děje?

Co rozpoutalo tuhle smršť černých myšlenek? Nejspíš to byla moje reakce na jeho kouření cigaret a nadváhu. K čemu je podle něj omezování se? Užívá si život právě tady a teď. Proč by zrovna on měl měnit životní styl? Dnes se dá přece léčit téměř všechno. Nebylo snadné přimět ho k aspoň k malému zamyšlení se nad sebou samým a přitom vynechat obligátní úvahy, jakože má rodiče a sourozence, kteří ho mají rádi a kterým na něm záleží. Nakonec jsme se shodli na tom, že stát se smyslem života pro někoho, je ten správný důvod i pro něj. Tedy myšleno tak, že až on se stane tím, na jehož rozhodnutích bude závislý jiný život, pak se on sám změní. Nebude potom pozdě? Nezbývá jen věřit, že nebude.

Hodně jsem o tom človíčku přemýšlela. Byl vždycky takový? Nebo to jen uměl dobře skrýt? Je to jedno, mám a budu ho mít vždycky ve svém srdíčku. Pokud mi to dovolí, ukážu mu, kam by měl kráčet. Když sejde z cesty, nabídnu mu oporu.

Člověk se věkem a zkušenostmi mění. Vím o tom své. Z malého opečovávaného děvčátka se stala rozmazlená, najivní slečinka. Z ní nejistá, ustrašená manželka. Teprve až mateřství a trpké životní zkušenosti z ní pomalu utvářely toho člověka, kterým je dnes.

Nedávno jsem dočetla knihu Quo vadis. Vypráví o mladém muži, kterému osud do cesty postavil dívku věřící v Boha. On byl zvyklý brát si od života to co chtěl. Včetně lásek na jednu noc. Dívky mu padaly k nohám. Zamiloval se, ale tahle žena, křesťanka, se odmítla stát jeho milenkou. Ona a její přátelé mladého muže postupně přivedli na cestu víry. Bylo velmi zajímavé sledovat, jak se mění jeho chování. Jeho cesta životem změnila svůj směr. A tak je to s námi se všemi. Naše cesta životem je ovlivněna lidmi, kterými se obklopíme a zkušenostmi, které s nimi prožijeme. Važme si tedy našich přátel. Ukazují nám ten správný směr. Važme si však i těch, kteří nám nepřejí. Protože jak řekl klasik: všechno zlé je k něčemu dobré...