Hudba a knihy

Poslední dobou nějak moc odpočívám. Nastřádaná únava opadává jen velmi pozvolna. Pořád bych jen spala. Když je čas vstávat do práce, mám půlnoc. Když vstávat nemusím, jsem vzhůru už od šesti hodin. Sotva se vzbudím po noční, nastavím si na TV YouTube a dívám se na film nebo si pouštím hudbu podle svého gusta. Pokud nemám nic jiného v plánu, čtu si. Písničky a čtení knih jsou dvě věci, bez nihž si nedokážu představit jediný den. Nikdy bych se jich dobrovolně nevzdala.

Hudba je se mnou spojená, stala se mou součástí. Vnímám ji hlavně pocitově. Nepřemýšlím o obsahu. Buď se mi líbí nebo mi nesedne. Vesměs ji mám spojenou se zážitky. A taky s lidmi. V mobilu mám u hodně kontaktů nastavenou osobní melodii vyznánění. Tohle je manžel, tohle je starší syn a tohle je mladší syn - voják. Za mlada jsem vymetla skoro každou zábavu v okolí. Písničky z oněch protančených nocí zůstaly v mém srdíčku dodnes. Sice v jiném kabátku, ale to vůbec nevadí. Takové "Perly bílé, jak padlý sníh, mizí v dálkách nekonečných...", "Prázdniny ty letos byly fajn...", "To se nevrátí, to se nám už nevrátí...", "Taková ty nejsi, já ti zavolám, kde jsi?..."....to jsou pro mě něco jako "oskarové" písničky. Skoro každý rok se mi poštěstí jít na prima vzpomínkovou akci. Setkáváme se tam se starými známými. Je to pod širákem a je to super:

Hodně ráda chodím do Hudební abecedy na Robčin blog. Člověk se tam dozví spoustu informací ze světa hudby a musí trošku potrápit mozkové závity, aby mohl přidat písničku do abecedy podle stanoveného pravidla na daný týden.

Jestli jednou mou polovinou je hudba, tak druhou je četba. Knihy a já jsme jeden celek. Někdy dočítám jen ze zvědavosti, jak celý příběh dopadne. Ale daleko častěji se ponořím do děje a stávám se jeho součástí. Kamarád mě tak zblbl do TV seriálu Hra o trůny. Prý je to zamilovaná porno-historie. Neodolala jsem a viděla už tři série. Pak jsem v knihovně narazila na knižní předlohu. Knihovnice o ní básnila a já si ji půjčila. Rozhodně je lepší než seriál, ale při čtení je to lepší průměr. Skoro sama mi vklouzla do rukou knížka Danielle Steelové V utajení. Páni, to byla jízda! Četlo se to opravdu jedním dechem. Šla jsem spát hodně pozdě v noci, nešlo se odpoutat...

Písničky a příběhy, tak to jsem já.

Bez nich bych nebyla celá.