Co mě a mému srdci nejbližší čeká a nemine? Tak to netuším. Věřím v dobro, proto doufám, že nás v blízké budoucnosti nečeká nic hrozného. Jenže i přesto mám obavy. Snad nejvíc se bojím o své dospělé děti. Momentálně víc o staršího syna. Bude se stěhovat se svou slečnou do Zlína. Dostala na vytouženou vysokou. Moc jí to přeju. Ona bude hlavně studovat, možná vylepší společný rozpočet nějakou tou kačkou z brigády. Ale syn si musí najít práci. Doufám, že se mu to povede. Má jen maturitu bez odborného zaměření a praxi v "třídění" balíků. Nebude to mít snadné. Přítel mě naučil vidět ve všem něco dobrého. Pro oba dva to bude škola života. Začnou spolu žít na novém místě a musejí se o sebe sami postarat. To, z čeho mám obavy, je pro ně výzva. A bonus pro mě? Budu je mít o hodně blíž.
Mladšího syna čeká taky změna. Začne žít se svou slečnou ve společném bytě v Praze. Ona tam bude pracovat. On bude dojíždět do svého původního pracoviště v Jindřichově Hradci. Každý den hodina jízdy tam a hodina zpět. Budu se o něj víc bát. V dnešní době není auto zrovna nejbezpečnější dopravní prostředek, obzvlášť ne na D1. Bonus pozitivity pro mě? Bude v Praze. Stačí sednout na vlak nebo bus a můžu si udělat výlet.
Každý rok mám obavy z manželovy zdravotní budoucnosti. Kontroly na onkologii prozatím dopadly dobře. Moc si přeju, aby to tak zůstalo napořád. Zaťukávám!
Začínám mít bobky z mé nové práce. Jak rychle se naučím nebloudit v areálu nemocnice? Jak mě přijme kolektiv? Jak zvládnu přístroje? Jak ustojím noční směny? Budu mít během denní čas na svačinu a kafe? Jak rychle se naučím orientovat v interním prostředí, já srdcem chirurg? Co když nezapadnu? Spousta otazníků mi létá hlavou. Uvnitř tak nějak tuším, že jsem se rozhodla správně. Že potřebuji zvolnit, zpomalit. Jenže malý červík strachu uvnitř hlavy vrtá a vrtá.
Snažím se myslet pozitivně. Chvilkama se mi to i daří. Jsem vděčná, že se ze svých obav můžu vypsat. Utřídím si myšlenky. Mám kolem sebe kamarádky, které mě nabíjejí pozitivní energií a tak rozbíjejí moje strachy na malé strašáčky. Moje radost z krabice plné bavlnek neměla mezí.
Raduju se z narozeninového dárečku
Obavy jsou logické, ale nic dramatického se neděje, jen manželovo zdraví je hodně důležité a nedá se bohužel ovlivnit, kluci si poradí....
OdpovědětVymazatVery interesting to read this article.I would like to thank you for the efforts you had made for writing this awesome article.
OdpovědětVymazatTvoje obavy z nového místa jsou normální, každý má strach, aby zapadl, ale o tebe se nebojím. Kluci to určitě zvládnou,to jen my maminy je pořád vidíme jako malé děti. Strach o zdraví manžela chápu, také mám důvod se strachovat, ale věřím, že spolu ještě spoustu let budeme válčit 😂😁😁 Nezapomeň vykročit levou nohou 🤓
OdpovědětVymazatPřeji ať je všechno v pořádku, hlavně manželovo zdraví
OdpovědětVymazatRenatko neboj, kluci to zvládnou a ty v práci taky. Jen teď se ti to zdá být chaotické,ale brzy budeš jako ryba ve vodě. Hlavní je zdraví a to nejen manželovo, ale vás všech a nějaké problémky se pak lehce překonají.
OdpovědětVymazatK narozeninám a dárečku ti blahopřeju. A s těmi obavami? Sešlo se toho teď víc najednou. Ale děti ti vylétly, budou se učit samostatnosti a to je dobře. Nemáš je za krkem nádavkem k nové práci a obavám o manžela. Vím, že zapadneš do kolektivu a přeju ti to. Mít dnes stálou práci je výhra, cítíš to i sama ze svého psaní. Bude dobře, zaklepávám to pro tebe i já. Přeji ti vykročení správnou nohou a hodně radosti a klidu v nové práci
OdpovědětVymazatRenatko, už jsem se lekla, že se něco děje. K čemu jsou třeba obavy. Máte v současné době dost velkých změn, není divu, že jsi trošku rozhozená. Určitě vše dobře dopadne. Kluci se o sebe postarají, vypadá to, že jsou akční po mamince. Zdraví manžela, to držím palečky. Vím, co to znamená v kruhu nejbližších řešit onkologickou nemoc. Do práce Ti přeji vše nejlepší. Myslím, že to dopadne dobře, dlouho ses na to připravovala a hůř než bylo v původním zaměstnání být nemůže, ne? Radost z bavlnek je veliká, převeliká. To je dobře, že máš takové "koně", které Tvé chmury vždy rychle rozeženou.
OdpovědětVymazatObavy v přiměřené míře mají velmi dobrý smysl. Lidé bez obav jsou, myslím, z evolučního pohledu dost znevýhodněni .
OdpovědětVymazatVšechno dobře dopadne :) Myslím, že zde je nastartováno pozitivně, proto sem také chodím sosat energii :) A ta krabička bavlnek - závidím :)
OdpovědětVymazatRenatko, čeká tě hodně změn nejen osobních, ale i v nejbližší rodině. Kdybys neměla alespoň trošku obavy, tak bys nejspíš nebyla normální.
OdpovědětVymazatZe způsobu, jakým jsi dosud psala o své práci i z několika osobních setkání soudím, že změnu práce zvládneš dobře. Ty máš totiž svou práci ráda.
[1]: Taky věřím tomu, že oba kluci si poradí. Ono jim totiž nic jiného nezbývá A manželovo zdraví? Je zaťukáno
OdpovědětVymazat[2]: Thank you very much
OdpovědětVymazat[3]: Jo , mám to na talířku pořád, že prý jsem si nevšimla, že už vyrostli....Fakt?
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji
OdpovědětVymazat[5]: Ten chaos jsi vystihla docela trefně. Najednou nic nemá svůj řád. Už tak nepravidelné směny mi ještě upravují. Je to zvláštní.
OdpovědětVymazat[6]: Moc děkuji. Budu se snažit. Nová práce, nový začátek.
OdpovědětVymazat[7]: Máš pravdu, horší už to snad být ani nemůže. Radost z bavlnek byla velká, vůbec jsem netušila, že mě někdo fotí. Až mi to holky poslaly na FB, musela jsem se sama sobě smát
OdpovědětVymazat[8]: Těší mě, že nejsem znevýhodněna
OdpovědětVymazat[9]: Jani, klidně sosej A klidně i záviď
OdpovědětVymazat[10]: Mám svou práci ráda a nebylo jednoduché udělat tlustou čáru. Děkuji moc za podporu
OdpovědětVymazat[19]: Dobře, děkujiii :)
OdpovědětVymazatRenčo, dodatečně všechno nej a především zdraví.
OdpovědětVymazatDěti si poradí, lépe než si dokážeme představit, k mládí patří svěží nadhled a díky jemu to mají jednodušší.
Tebe chápu, o nastavení interním a chirurgickém jsem psala v mém posledním článku. Já temperamentní šílenec jsem našla právě uspokojení na interním kardiu.
Přeji Ti, aby jsi v nové práci našla klid, mír, pohodu a příjemné kolegy, je to totiž skutečně důležité.
[22]: Milá Simčo, právě tu pohodu potřebuju. Jsem v dobrém překvapená reakcí některých mých kolegyň. Dojaly mě skoro k slzám. Zároveň jsem dost nehezky překvapená a rozčarovaná chováním nadřízených. Do budoucnosti své i kluků se teď dívám s úsměvem a snažím se těšit. Nikdo učený z nebe nespadl.
OdpovědětVymazatPředevším přeji zdravíčko a dodávám, vyšlápni do nového pravou
OdpovědětVymazatYour post has many detail information. I read all of your article and I genuinely like it. Thank you for discussing this great post.
OdpovědětVymazat