Nečekané hodové volno.

Syn se sličnou slečnou se nahlásili, že na víkend přijedou. Měla jsem radost. Jenže v pátek mě čekala noční a v neděli denní. Stejně jsem se těšila. V úterý jsem byla na své první urologické provozní schůzi. Vůbec se mi tam nechtělo. Vstávání po noční hned ve 12 hodin, rychlý oběd, svižná jízda autem, protože ve 13 hodin to začalo. Kolegyně se mě chvilku před koncem zeptala, jak sloužím. Byla po volnu pro paragraf. Brala jsem její jednu službu. A ona mi ji teď chtěla vrátit. Jako že bych v neděli byla doma a užívala si synátora a sličnou slečnu. Vůbec jsem neprotestovala. Teď jen přežít vražednou kombinaci středa denní a čtvrtek pro změnu taky denní. Ve středu mě ve 13 hodin staniční poslala domů, na těch pár lidí stačili v třech. Čtvrtek jsem si odsloužila poctivě celý. V pátek ráno mi zvonil telefon. Volala staniční, prý ať nikam nejezdím, noční mi odpadá. Tak skvěle to dopadá, když si neúmyslně nasyslíte přesčasy. Těšení se na návštěvu nabralo na síle.

Mladí si šli v pátek večer sednout s bývalým spolužákem a jeho ženou do hospůdky. No a v sobotu po obědě jsme se šli podívat na město. V Prostějově totiž zrovna byly hody.

Cestou na město...

V sobotu tam byly jenom stánky s burčákem a s cukrovinkama.

Srdíček je nepočítaně, sotva jedno koupíte, nahradí ho druhé...

Nejrůznějších atrakcí pro děti tu bylo docela dost.

Magický dům hrůzy, nebýt tam tolik malých dětí, šli bychom se skusit bát...

Tak sem by mě nikdo nedostal ani párem volů...

Mezi těmi všemi moderními kolotoči stála jedna střelnice.

Syn nelenil a vystřelil růži z papíru...

A povedlo se mu to na první dobrou.

Už jsme s burčáčkem v ruce mířili k domovu, když volal muž.

On jel hned ráno na Javoříčský véšlap.

Prý kde jsme a jestli nechceme zajít na večeři k Dudkovi.

Sedli jsme na MHD a jeli.

Muž a sličná slečna si odnášejí svoje grilované dobrůtky.

Mladým se v neděli na město už nechtělo.

Muž byl po sobotním cyklovýletě totálně mrtvý.

Tak mi nezbylo než sednout na kolo.

Stálo to z to.

Stánků s nejrůznějšími výrobky tu tentokrát bylo plno.

Dřevěné kraslice.

Srdíčka kam se podíváš...

A těch keramických ptákovinek....

Ptačí budky jsem tu viděla úplně poprvé.

Na pódiu zpříjemňovala nedělní odpoledne skupina Kamelot.

Při pohledu na tyhle krásné usínáčky na mě přišla únava.

Koupila jsem si litr bílého burčáku a sladké arašidky, sedla na kolo a jela domů.

Muž spal u televize, mladí spali u noťasu, všechny vdolky snězené...

Později odpoledne, když jsme osiřeli, mi bylo smutno. Ani ten burčák mi moc nejel.

Zavolala mi kamarádka, měla denní, jesti bych nešla na večeři.

Chtěla jsem vzít muže s sebou, ale jemu se nechtělo.

Tak jsme šly samy.

Byl to moc fajn večer.

Vlastně celý víkend se povedl.

Byla jsem docela hodově "oondaná".