Četla jsem ji jak e-knihu ve čtečce v mobilu.
Jody Picoultová rozehrála vypráví o nelehkém, leckdy i bolestném hledání pravdy. Svůj fiktivní i skutečný příběh zde vypráví babička, dcera pekaře. Jeden starý muž tvrdí, že byl člen SS, nacista se vším všudy. Seznámil se babiččinou vnučkou, pekařkou a žádá po ní odpuštění za všechna zvěrstva, kterých se dopustil. Ona mu odmítá věřit, zná ho jako slušného člověka. Obrací se tudíž na FBI. Mladý agent s ní nejprve komunikuje po telefonu, později, až si ověří, že by starý muž opravdu mohl být nacista, přijede za vnučkou. Spolu se pokoušejí přijít na to, co je o něm pravda. Podaří se jim rozmotat děsivé informace?
Velmi emotivní příběh se četl jedním dechem
a zároveň velmi těžce.
Pasáže, kde babička popisuje válečné zážitky
mi vyháněly slzy do očí.
Tak to je zajímavé... Pro. by se někdo vydával za příslušníka SŠ... Na druhou stranu, že je 'slušný clovek' to nijak nevylučuje, mnozí nacisté se v soukromí chovali velice slušně....
OdpovědětVymazatKdysi jsem četla a fakt super . Vůbec Jody Picoultová je úžasná spisovatelka doporučuju i její další knížky .
OdpovědětVymazatMě to přišlo dost... ponižující. Mám pocit jakoby ta knížka urazila všechny, kteří si těmi zvěrstvy prošli přesně tím jak se snažila být moc emotivní a drnkající na city. Autorka si vymysela flashback hrdinčiny babičky, který se mohl týkat jakéhokoliv Žida v té době ale nemělo to nijak originální pointu, napsala to, co napsali už spousty lidí před ní.
OdpovědětVymazatNavíc mi to přišlo dost šílený. Byla to jako reklama na honbu za nacistickými zločinci, kterým je dneska přes devadesát a už neudrží moč ve stolici a nepamatují si, co měli včera k obědu natož co dělali ve 40. letech minulého století.
Jakoby autorka k ničemu z toho neměla úctu a zdravý rozum (ani k obětem války ani k pozdějším důsledkům). Za mě je ta knížka odpad.
Super kniha.
OdpovědětVymazathttp://www.google.com
[1]: Hodně zajímavé je rozuzlení celého vyprávění....
OdpovědětVymazat[2]: Uvidím, co od ní najdu v knihovně nebo na netu
OdpovědětVymazat[4]: Souhlasím
OdpovědětVymazat[3]: Ponižující? Asi jsi ji nepochopila.
OdpovědětVymazatJe naprosto jedno, kolik je bývalému příslušníkovi SS dnes let. Zvěrstva, která onen, jak ty říkáš, dementní stařík, se nedají prominout a už vůbec ne zapomenout. Vždyť oni organizovaně vyvražďovali celé rodiny i s malými dětmi.
V knize není nic hanlivého vůči Židům, ani jiným obětem války. Ano, autorka surově a bez příkras popisuje holocaust. Ale uvědomil sis proč to takhle dělá? Proč babička téměř nemluvila o koncentračním táboře?
Za mě tato kniha tedy rozhodně není odpad.
Ale i tak ti děkuji za názor.
Knihu si přečtu.Asi bude zajímavá soudím podle komentářů
OdpovědětVymazat[9]: Snad se ti bude líbit
OdpovědětVymazatOno je vůbec zajímavé, jak i v reálném životě mnohdy navenek slušní lidé páchají neuvěřitelná zvěrstva...
OdpovědětVymazat[11]: Jani, je moc smutné, že máš pravdu...
OdpovědětVymazatTaky si n+kdy ráda popláču, ale v poslední době mi k tomu stačí tak málo...
OdpovědětVymazatVždycky když si v nějaké internetové diskusi přečtu názor, že "na to všechno doplácíme my, slušní lidé", přeběhne mi přes záda mráz, protože oni "slušní lidé" už na sebe dokázali vzít v dějinách i ty nejhrůznější převleky a byli přitom vždy zcela neochvějně přesvědčeni, že právo a zásady přirozené spravedlnosti jsou na jejich straně.
OdpovědětVymazatTahle tematika mě velmi deprimuje. Knihu bych kvůli tomu nečetla, ale líbí se mi neokoukaný námět.
OdpovědětVymazatKnížku jsem četla už před dvěma roky a nemohla se od ní odtrhnout. Také došlo na slzy.[3]: Naprosto nesouhlasím. Můj táta si těmi zvěrstvy prošel a přežil. Moc o tom ale nemluvil.
OdpovědětVymazat[13]: Jsem na tohle téma docela citlivá. Znovu navštívit Terezín bych asi nezvládla...
OdpovědětVymazat[14]: Bohužel s tebou musím souhlasit. Je to smutné, ale máš pravdu...
OdpovědětVymazat[16]: Odtrnout se od ní šlo opravdu ztěžka...
OdpovědětVymazat[15]: Chvilku jsem váhala, jestli ji mám stahnout, ale zvědavost o čem to vlastně doopravdy je...
OdpovědětVymazat