úterý 12. února 2019

Děti

Vemte si takové naše snědé spoluobčany. Tedy přesněji řečeno, jejich rodinné soužití. Rodina je u nich základ všeho. Tedy alespoň to tvrdí. Pokud rómská žena otěhotní a porodí svému muži dítě, hodně dětí, je všechno v naprostém pořádku. Matka je totiž na vrcholu jejich společenského žebříčku. Jenže jakmile je neplodná, ztrácí své výsadní postavení a stává se pouhopouhou služkou. Když se narodí dítko, slaví se. Chlapci mají větší hodnotu, než malé holčičky. Děti jsou vždy na prvním místě. Umějí je hezky rozmazlovat. Proč by jejich Jožka nemohl mít tohle a ještě k tomu támhleto. Vůbec jim nevadí, že ve 12 letech umí hezky šlukovat. Jedna, dvě cigaretky mu prý nemůžou uškodit. Adrianka ve svých 9 letech nechce do školy, nebaví ji to tam. No tak bude doma, pomůže mámě s vařením. Číst a psát už umí, takže o nic nepřijde. Rómské matky milují své děti, udělali by pro ně první, poslední, snesli by jim modré z nebe...
Tak jak je možné, že spousta jejich dětí skončí v dětských domovech?
Co je vede k tomu, aby se vzdali vlastních potomků?
Mám na mysli malá miminka. Ne děti, které jim v 8 nebo 10 letech odebere sociálka, protože podmínky v nihž žily, byly neúnosné.
Snědý drobeček nemá mnoho šancí dostat se do rodiny. Mladí bílí rodiče chtějí ve většině případů bílé dítko. I když občas se to povede a malé cigáně vyrůstá v normální, funkční rodině. Maminka s tatínkem ho zahrnou péčí a láskou. Když se z něj pod jejich dozorem, o mnoho let později, stane dospělý člověk, potažmo rodič, opět si klade tu pošetilou otázku. Proč mě mí biorodiče odložili. Moc dobře ví, že na ni nikdy nedostane odpověď. Stejně se čas od času zeptá...








44 komentářů:

  1. Je to zvláštní. Pokud jsou pro takové rodiny děti na prvním místě, měly by o ně s láskou pečovat a snažit se, aby se jim dostalo maximálně možného vzdělání a ne jim to ulehčovat. Nelíbí se ti ve škole, tak tam nechoď. Podle toho to potom taky vypadá. Bydlela jsem ve čtvrti, kde bylo hodně takových rodin. Našly se mezi nimi takové, které se snažily pěstovat ve svých dětech aspoň ty vlohy, které jsou jim vlastní. Hudbu. Moje bílá kamarádka si vzala přes protesty rodiny cigána za manžela. Manželství ji vyšlo. Ona do toho vnesla návyky z bílé rodiny, on, jako většina cigánských otců své děti miloval, staral se o rodinu, pracoval. Obě jejich děti mají středoškolské vzdělání.Možná tam byla hýbatelem rodiny bílá matka, ale bez finančního zajištění by nezmohla nic. Je těžké si vzít z kojeneckého ústavu dítě, ať bílé, nebo snědé. Nikdy se neví nic o genetické výbavě dítěte a mnohdy se ani v té nejlepší rodině z takového dítěte nic nevykřeše. Ale jsou i zářné výjimky, že? Je těžké mnohdy správně vychovat i dítě vlastní.

    OdpovědětVymazat
  2. [1]: Souhlasím s tebou. Vsechi jde líp, když máš aspoň nakési, byť i malé, finanční zabezpečení. Ale jinak je to o lidech a jejich touze něco chtít, něco dokázat

    OdpovědětVymazat
  3. A co teprve kolik je  romských dětí v ústavech sociální péče . Zažila jsem jich několik , ale nejvíc se mi do srdce dostala Ája , znám jí od jejích 9 let , dneska je jí 29. Je na vozíku jako já a do ústavu přišla rovnou z kojeňáku. Rodina o ní nikdy neprojevila zájem .  Na druhou stranu vzhledem k jejímu handicapu se tam má asi líp než doma .Nebo Martin , taky Rom. Rodina o něj nikdy zájem neměla . Až mu bylo 18 , tak za nim přišla tlupa příbuzných a chtěli peníze z jeho ID, najednou o něj stáli . Nechtěl je vidět a museli ho ochránit sestřičky  . Smutný osudy oba dva.

    OdpovědětVymazat
  4. Pravděpodobně je to i o mentalitě těchto lidí, i když nelze všechny házet do jednoho pytle. U některých se kočovný život nezapře a podle toho vypadá i rodina.

    OdpovědětVymazat
  5. To bychom se museli zeptat přímo těch matek, proč to udělaly. Taky jim do hlavy nevidíme, žejo. Stát se mohlo naprosto cokoli, co je donutilo dát dítě do babyboxu.

    OdpovědětVymazat
  6. [3]: Postižené děti oni nechtějí. Jen zdravé. Vlastně i je někdy odmítnou přijmout do své široké rodiny...

    OdpovědětVymazat
  7. [4]: Rozhodně je nechci házet do jednoho pytle. Jen jsem přemýšlela nahlas. Shrnula jsem poznatky z dlouhodobých výzkumů a rozhovorů a snažila se pochopit proč...

    OdpovědětVymazat
  8. [5]: Baby box? Ne. Oni nechávají dítka přímo v porodnici. Mají to v hlavě rozhodnuto už dopředu. Netuším co je k tomu dokáže donutit. Co dokáže tak radikálně změnit jinak hodně pevné rodinné vazby.

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji za tenhle článek, aspoň jsem si rozšířil obzory, co se týká výchovy dětí v rómských rodinách. Možná příčina jejich lásky nelásky vůči vlastním dětem pramení z toho, že rómové byli od nepaměti kočovný národ a vlastně neměli žádné své hlubší kořeny, stát a území. V podstatě nikam nepatří a zároveň jsou všudezdejší a proto v nich navždy bude ten rozpor mám rád, nemám rád, chci nechci, patřím, nepatřím atd.

    OdpovědětVymazat
  10. Já ti nevím, Chudobko. Občas vídávám před školou neuvěřitelné exempláře romských rodičů a jejich chování má k lásce a obětování se pro dítě hodně daleko :(.

    OdpovědětVymazat
  11. Ano, vše začíná od dítěte, od mala. Nejde tak o barvu kůže, ale může se projevit genetika i po osvojení. Asi zlomovým věkem je puberta, tam i ti bílí "vychovatelé" si mohou užít a kolikrát kdyby se na hlavu postavili, nic nesvedou. Nejde jen o to, že nechtějí chodit do školy, neuznávají autority, ale co ta romská sídliště (Chánov a další)? Nedávno měla Ježurka fotku na blogu, jak dům je obsypaný odpadky, barák vybydlený. Neumím si představit, že bych (samozřejmě to říkám nadneseně) vytrhala podlahu a zatopila si, odpadky sypala z okna a zničila barák. A děti to vidí a vnímají, že to je OK, protože se nic neděje, rodiče zajdou na sociálku, ztropí tam kravál a dostanou nové bydlení. Ano, jsou rozdíly, to víme všichni, ale mnozí romové mívají kupu dětí = zdroj sociálních dávek, mladá děvčata rodí dost brzy a ono se to zaonačí tak, aby už měli pravidelné dávky. A kolik je v této skupině mladých invalidních důchodců... A jejich děti to všechno velmi dobře vnímají. Je to  na dlouhé psaní.

    OdpovědětVymazat
  12. [9]: Ke svému bydlišti opravdu nidky neměli hlubší vztah. Dokázali se přizpůsobit podmínkám prostředí, kde se zrovna vynacházeli. Rodinné vazby ale byly a jsou stále velmi pevné. Až na vyjímky...

    OdpovědětVymazat
  13. [10]: Ano, dokáží na své děti křičet nebo je i fyzicky trestat. To patří k jejich naturelu. Nejdou pro ránu daleko. Mají kladný vztah ke shromažďování majetku, daleko větší než ke vzdělávání. Proč by se dcera měla učit víc než na základce? K čemu jí to doma u plotny a mezi dětma bude?   

    OdpovědětVymazat
  14. [11]: Je to začarovaný kruh. Pokud se romské dítě pochopí, k čemu vlastně slouží dobré vzdělání, má nakročeno vymanit se z onoho kruhu....

    OdpovědětVymazat
  15. Když to řeknu drsně, tak rómské matky jsou ve stejné oblibě jako oslík v pohádce "Oslíčku otřes se". To, že rómské matky milují své děti víc než bílé matky, je také nejspíš z říše pohádek. Pravda, když mají peníze, koupí jim kdejaký nesmysl, ale to vyplývá z neznalosti hodnoty peněz, než z láskyplného srdce. Vyjímka samozřejmě pitvrzuje pravidlo.

    OdpovědětVymazat
  16. [15]: Souhlasím 😊

    OdpovědětVymazat
  17. [16]: Geny toho zas tak moc nezmůžou. Nejvíc pekla nadělá prostředí a způsob života. Když budeš vyrůstat v rodině plné hádek a surovosti, nasaješ to do sebe jakou houba. Jistě, jsou výjimky....

    OdpovědětVymazat
  18. [17]: Asi je zbytečné podotknout, že ony opravdu dokážou navázet se svými dětmi velmi silné citové pouto, navzdory tomu všemu...

    OdpovědětVymazat
  19. Něco podobného mne napadlo, když jsem procházela po hřbitově, naši romští spoluobčané měli tradice, včetně těch jako uctívat své zemřelé, jejich hroby o tom hovoří své.
    Stejně to bylo i s láskou k dětem, k rodině, ale například i ke zvířatům.
    Dnešní snědší občané se o své děti nestarají, fetují ve velkém, vím, že to sem nepatří, ale ani jako příklad moc nefungují.
    Renčo, když je zde takto otevřené téma, ty víš, že oba rodiče byli romského původu nebo pouze jeden z rodičů ? Třeba by to vysvětlovalo i to odložení, spustit se s romským fešákem byla za totáče i pěkná ostuda. Třeba byla rodinou donucena ?

    OdpovědětVymazat
  20. [20]: Simi, oni měli oba dva i za svobodna stejné příjmení. Jde mi z toho hlava kolem. Já vím, máma s tátou mě milovali, jenže stejně se občas ozve to smutné tam proč aspoň ona ne...

    OdpovědětVymazat
  21. Je smutné, když někdo dítko odloží. Ale zase lepší, než aby se mělo špatně.

    OdpovědětVymazat
  22. [22]: Jak se to vezme. Když se to dítě pak má opravdu dobře, je to fajn. Ale když stejně trpí, je to na nic...

    OdpovědětVymazat
  23. Promiň, Chudobko, kdybych tušila, nevyjádřila bych se tak syrově. Teď odjíždím a nemohu se rozepisovat,

    OdpovědětVymazat
  24. Tohle je hrozně ošemetné. Já i věřím, že své děti milují, ale naše mentality jsou hrozně moc odlišné. Já prostě nedokážu pochopit, proč pro své děti nechtějí něco lepšího než měli oni sami... Proč je nevedou k lepšímu životu. Protože jim to pravděpodobně stačí, mají to v krvi... Nerozumím té problematice, jen mě to vždycky tak mrzí, protože to dítě se nenarodí s tím, že v životě nechce pracovat nebo že jeho nejvyšším cílem je rodit děti a stát u plotny, to mu vštípí až rodiče a prostředí.

    OdpovědětVymazat
  25. Tohle je hodně zajímavá úvaha. Těžko pochopitelné je odložení miminka do ústavu. Mám dlouholetou kamarádku, která se coby odložené "cikáně"  dostala do běžné české rodiny. Starší manželé, kteří se marně pokoušeli o vlastní dítě, jí poskytli nejen domov, ale i lásku a vzdělání. Vystudovala práva a dnes jen její trochu cizokrajný zjev napovídá, že není úplně bílá. Kdyby někomu řekla, že je Španělka, nebo Italka, určitě by jí věřil.

    OdpovědětVymazat
  26. [21]: Renčo, některé ženské to prostě necítí. Nemají to uvnitř a je pak lepší, že jsi měla rodiče, kteří milovali.
    Život bez rodičovské lásky je nesmírně smutný, měla jsi ho kvůli nim plnohodnotný

    OdpovědětVymazat
  27. [24]: Snažím se to pochopit spoustu let. Dokonce i moje bakalářská práce se zaměřila na tuhle etnickou skupinu obyvatel. Něco jsem si ujasnila, něco pochopila, něco mi stále uniká.
    Tón tvé reakce na tuhle úvahu je v naprostém pořádku. Život není jen růžový....

    OdpovědětVymazat
  28. [25]: Pojmenovala jsi to správné, jejich mentalita. Považují svůj způsob života za výborný, tak proč ho měnit, když mám za málo peněz hodně muziky...Je to velice smutné.

    OdpovědětVymazat
  29. [26]: Moje švagrová jednou řekla o mém původu něco podobného. Prý něco mezi Itálií a Španělskem. Myslela tím vzhled mě a mladšího syna. On je totiž já před 20 lety a před 20 kg

    OdpovědětVymazat
  30. [27]: Ano, někdy je opravdu jedno, jestli jsi cigán, čech, maďar nebo němec. Pokud mateřský instinkt nenaskočí, je to v háji zeleném...
    Já to vím Simi, jen je to pro mě těžko pochopitelné...Jsem za své rodiče moc ráda. Svou výchovou a láskou mi dali to nejvíc, co mohli.     

    OdpovědětVymazat
  31. Takto jsem o tom nepřemýšlela.A máš pravdu romské ženy mají své děti hodně rády.Jen to co je pro dítě opravdu to nejlepší vidí často jinak než mi bílí

    OdpovědětVymazat
  32. Bohužel to ne vždycky funguje tak, jak by mělo. Těžko už cikány někdo převychová. Mají to v genech a většinou jsou stejní. Moje snacha je učí v ZŠ a to, co často povídá, je někdy fakt horor. Před tebou, Renátko, smekám.

    OdpovědětVymazat
  33. [33]: Nemáš proč smekat Ježurko...

    OdpovědětVymazat
  34. Zařazuji článek do výběru, vznikla tu zajímavá debata
    Já měla za mlada bezva kámošku, Romku Julku, vyrostla v děcáku, vyučila se kadeřnicí, učila mě stříhat si vlasy Rodily jsme ve stejném roce, vozily spolu kočárky, po mateřské se vyškolila na romskou pedagogickou asistentku. Pak se odstěhovala s rodinou na Slovensko a nějak se mi ztratila... ale myslím na ni často, kdykoli narazím na podobné téma si říkám: Zlatá Julka

    OdpovědětVymazat
  35. [36]: To není vůbec k zahození, umět si ostříhat vlasy
    Je bezva, že se Julka snažila pomoct ostatním romským dětem. Myslím si, že je to jedna z cest ze začarovaného bludného kruhu. Vést děti ke vzdělávání, pomáhat jim, když mají problémy, ukázat jim, že se dá žít mnohem líp, než na dávkách se sociálky.....

    OdpovědětVymazat
  36. Na některé otázky nikdy odpověď nedostaneš. I kdyby ses jednou odhodlala a zeptala se, tak pochybuju, že by odpověď byla pravdivá. Nemyslím, že by ti vědomě lhali, spíš si sami pro sebe dávno pravdu upravili, aby i pro ně byla snesitelnější a to špatné vytěsnili.Podobné otázky si klade i člověk, který byl jako dítě týraný. Proč? Čím si to zasloužil? A když konečně pochopí, že chyba není v něm, tak se stejně ptá dál: Co rodičům tak poškodilo duši, že nedokázali dávat dětem lásku?

    OdpovědětVymazat
  37. [38]: Tvoje odpověď Jituš mě dokonale uspokojila. Ono tak nějak asi nejspíš bylo...

    OdpovědětVymazat
  38. Také to nedovedu pochopit.
    Stejně jako nedovedu pochopit střídavou péči nebo péči výhradně v rodině otce.
    Asi se to samy ty matky doma v dětství nenaučily.

    OdpovědětVymazat
  39. [40]: Střídavá péče musí být pro dítě hodně psychicky náročná...

    OdpovědětVymazat
  40. Myslím, že se na to zeptá každý, kdo byl odložen, ať už je jakékoliv barvy, to není podstatné.

    OdpovědětVymazat
  41. to je pravda že cikáni milují děti hlavně když si jdou na sociálku pro peníze ale kdo mě vysvětlí proč jsou děcáky plné cikánu

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤