Stáří

Žena v pokročilém věku zakouší temné stránky stáří. Na dobu, kdy si měla užívat poslední etapu života, zůstala sama. Manžel odešel příliš brzy. A ji to tehdy hodně poznamenalo. Nedávno neočekávaně zemřela i kamarádka. Teď je tu osamocená. Má sice čtyři dospělé děti, vnuky a dokonce i pravnuky, přesto je tak nějak opuštěná. Zůstala závislá na pomoci druhých. Když má dobrý den a zvládne bolesti s pomocí tabletek, dokáže si dojít o berlich do kuchyně ohřát připravený oběd. Moc toho už nenachodí. Občas se při chůzi zastaví a není schopná odlepit nohu od zeme. Naprosto ochromená se drží berlí a v duchu se modlí, aby nespadla. V noci se budí bolestmi tak silnými, že si přeje zemřít. Nejraději by šla do nějakého domova. Má pocit, že je dětem na obtíž. Žije se synem, ale obědy jí nepřipravuje snacha. Vozí je dcera...

Muž v pokročilém věku si podzim života vychutnává plnými doušky. Každý den chodí ven o špacírce. Vlastně by ji ani nemusel mít, ale má tu starou, památeční dřevěnou hůlku moc rád. Rád se prochází městem. Vždycky je kam jít. K malému rybníčku, do parku, kolem přehrady nebo se prostě jen tak toulat po náměstí. Sedne si v jedné z mnoha kavárniček pod slunečník, pochutnává si na exotickém čaji či kávě a občas vyzkouší i nějaký dobrý dortík. Někdy je mu lito, že neměli se ženou žádné děti. Při vzpomínce na manželku se mu zalesknou oči. Prožili spolu spoustu krásných let a teď zůstal sám. Žije už dva roky v Domově pro seniory.

Starší muž žije sám. Ještě když žila jeho žena, tak o víkendu sedli na motorku a vyrazili na výlet. Projezdili spolu celou republiku a Polsko. Když později přišlo dítě, koupili si auto a malé slečně ukazovali krásy naší vlasti. Teď je muž sám. Žena zemřela, dcera má svou rodinu. Tak si začal plnit své sny. Jezdí s místní cestovkou po Evropě. Někdy jen tak sám, někdy s bývalým spolužákem ze základky. Vybírá si autobusové poznávací zájezdy. Případná přeprava trajektem mu ale nevadí. Zato letadlo striktně odmítá. Bojí se.

Postarší žena leží na lůžku a dívá se na pohádku v televizi. Vůbec ale neví, na co se to vlastně dívá. Nerozumí ději. Ale líbí se jí hudba, je taková veselá. Najednou má pod sebou mokro. Netuší proč. Je jí to nepříjemné. Studí to. Žena se začne ošívat. Nesnáší mokro. Mává rukama kolem sebe. Podaří se jí shodit ze stolečku láhev s pitím. Ten hluk ji vyděsí. Žena pláče. Má strach. Přijde ošetřovatelka a začne na vyděšenou ženu pomalu a vlídně mluvit. Když se zklidní, vymění jí mokrou plenu. Žena se začne usmívat. Už je dobře. A zase hraje ta veselá hudba...

Stáří je nevyzpytatelné. Je to jako když vcházíte do neznámého tajemného lesa. Nikdy nevíte, co vás čeká za dalším stromem. Někdy je procházka takovým lesem plná příjemných překvapení. Uvidíte veverku, srnku nebo najdete spoustu krásných hřibů. Jindy je tajemný les plný strašidelných představ. Misto houkání sovy slyšíte hejkaly a z lišky se rázem stane strašlivý vlkodlak....

Stáří dokáže být krásným podzimem života i noční můrou. Nikdo z nás nevi, co na něj vyjde...