Smutná...

Sedím u televize a bulím. Právě skončil romantický film. Ona si měla brát muže, jenž jí byl oporou. Na scéně se nečekaně, po 4 letech, objevil její manžel, aby podepsal papíry k rozvodu. Jenže celé se to zašmodrchalo. On papíry podepsal, ale ona se nevdala. Znovu se zamilovala do svého, nyní už ex manžela. Protože on si pamatoval, co má ráda. On ji respektoval, takovou, jaká opravdu je...

Domluvili jsme se, že zároveň s kufy z Lídlu objednáme i světla na kola. Jenže já to úplně zasklila. V sobotu jsem zaplatila pouze za kufry. Světla se mi z hlavy vypla. V neděli mě muž zavolal, aby mi je ukázal a já mohla všechno objednat. Ztuhla jsem. Hned jsem se přiznala. To, se dělo pak, jsem opravdu nečekala. Muž se rozžhavil do běla. Nadával jak špaček. Lehké děvy, ženská přirození a hospodářská zvířata obou pohlaví létala vzduchem. Syn se svojí slečnou bohužel všechno slyšeli. Naprosto konsternovaná jsem odešla do kuchyně a tam se rozbrečela.

Neumím dobře vařit a tak platí dohoda, že si vaříme každý zvlášť. Vcelku to funguje. Jsou jídla, která děláme dohromady a jídla, která děláme každý zvlášť. Po onom výstupu jsme se v kuchyni sešli a dodělávali každý ten svůj oběd. On vytáhl hrnec a nelíbilo se mu, jak je umytý. Na dně zůstal bílý okolek od vody. Já bych to normálně umyla, ale on začal znovu běsnit. Vytahoval další hrnec i s poklicí. Jenže já si nevím proč myslela, že tu poklici nebude potřebovat. Nebo jsem prostě nemyslela vůbec. Poklici jsem schovala do skříně. A to ho znovu popudilo. Z očí se mi spustily vodopády slz. On začal vyčítat. Nejvíc háčkování hraček. Nevydržela jsem to a řekla mu, že když jsem tak nechopná, ať se se mnou rozvede nebo mě rovnou zabije a bude ode mě mít klid. On odpověděl v tom smyslu, že by to bylo nejlepší, že na to taky myslel...

Nevím, co mě to napadlo. Asi to bylo čiré zoufalství. Vím, že to řekl ve vzteku, jenže stejně mě to hodně ranilo. Srazilo mě to na kolena. Znovu jsem ta neschopná manželka, co neumí navařit. Jenom sedím a nic nedělám. A když už, tak háčkuju.

Odpoledne jsem zavezla jeho mámě nákup. Ptala se, kde je on. Přiznala jsem barvu. Vynechala podrobnosti a řekla stručně, co se stalo. Bába se bez rozmyšlení postavila na mou stranu.

V práci, na noční, jsem měla skoro celou dobu skleněné oči. Moc mě mrzí, že jsem ta jeho světla zazdila. Jednou jsem se mu omluvila. Ale víckrát se omlouvat nebudu. Po tom, jak hnusný na mě byl už vůbec ne. Měl právo se na mě zlobit. Mohl klidně zvýšit hlas. Ale to co předvedl budu zapomínat ještě hodně dlouho.