Do dětství za mámou a tátou

Všichni jsme byli dětmi. Všichni zestárneme, doufám. Všichni jednou zemřeme. Tak to prostě je.

Moje máma odešla příliš mladá. Chybí mi. 

S tátou mi dali krásné dětství. Mám na co vzpomínat. A jsou to hezké vzpomínky.

Už tu není ani táta. S láskou se s oběma na chvilku vrátím do svých dětských let...

Dům, kde jsem vyrostla teď patří mému synovi. Projde renovací. Zatím se jen vyklízí. 

A přitom jeden najde tolik pokladů.

Tohoto medvěda jsem našla v bývalé ložnici mých rodičů. Dovezl mi ho táta. Ten den jsem byla u tetiny. Oknem v kuchyni jsme viděly přijíždět trabanta. Vyletěla jsem před dům tátovi přímo do náruče. Dovezl mi dárek. Medvěda. Velkého medvěda. V pokojíčku dostal místo na proutěném křesílku s modrým sedátkem. Budu ho muset vyčistit. Je moc ušmudlaný.

To je on, ještě čistý.

Fotila jsem se v den mých narozenin. V albu mám i fotky s dortem.

Moje máma byla sběratelka porcelánu. Milovala malované talířky. Visely v kuchyni. A hodně padaly. Byla z toho vždycky smutná. Tehdy neexistovala vteřinová lepidla. Nakonec to máma vyřešila šalamounsky. Začala sbírat hrnečky. Hodně jsme jezdili na poutě. Já milovala kolotoče, houpačky a cukrovou vatu. A máma stánky s hrnečky. No a táta nestačil otevírat peněženku. Ten bílomodrý porcelán, nad hrnky, máme co si pamatuju. Nikdy se nepoužíval. Vlastně ani máminy hrnky. Časem se z nich staly kasičky na drobné, úschovny na doklady o zaplacení a koncové části šeků.

Chodila jsem na základku a odebírala časopis Stadion. Proč? To nevím. Možná, že ho odebíral táta. Každopádně jsem z něj vystřihovala hokejová a fotbalová družstva. A pokud byl uprostřed plakát s nějakým fešným sportovcem, nalepila jsem si ho na dveře. To pak máma vyšilovala. Prý jsem holka a ne kluk. Ale já si opravdu hrála i s panenkama a na obchod a na učitelky... Jenže oni ti sportovci byli tak hezcí kluci... Jednou mě naši překvapili. Byla jsem asi v šesté třídě. Koupili mi tenhle plakát. Byla jsem šťastná jako blecha. Hodně dlouho visel na dveřích pokojíčku.

Jsem v pubertě. Vztahy s mámou se pomaličku komplikují. Byla jsem vzpurné dítko. Často jsem za ní jezdila do Prostějova. Počkala jsem na ni před OP. Sedly jsme na pouličku a jely na město. Ráda chodila do prodejny sklo-porcelán na rohu. Skoro vždycky jen tak, podívat se. Do té doby, než začali prodávat dušičkáče. Hrnky s čínským motivem a s pokličkou. Trvalo hezkých pár měsíců, než je nasbírala. Byly drahé. A ne každý se jí líbil. Musela čekat, až budou mít takový, který se jí líbí a ještě ho nemá. Milovala jsem to.

Na horní poličce jsou sklenice ručně vyrobené i zdobené. Mám je moc ráda. Hodně si cením růžové porcelánové soupravy kořenek do kuchyně. Jsou na ní namalované výjevy z Prodané nevěsty. Bohužel ji nemám nafocenou.

A to už jsem těžce v pubertě.

Nikdy jsem ho příliš nemusela, ale jeho plakát jsem si z kapesného koupila.

Jen proto, abych byla inn.

Petr byl mámina láska. Moje vlastně taky. Teda, když zpíval s Hankou Zagorovou. Tenhle plakát byl mámy. Byla jsem i na jeho koncertě. Někdy určitě mám jeho podepsanou fotku. Mámina nejoblíbenější písnička byla Obyčejnej kluk. Mám ji na jeho LP desce.

Tento plakát jsem měla na zdi hodně dlouho. Já milovala Hančiny písničky. Texty některých z nich umím ještě dnes. Byl to skoro vždycky krásný příběh. Kávu si osladím, to je moje dětská vzpomínka na Karla Gotta. V pubertě k ní přibyla ještě Jen se hádej. Teprve až v dospělosti jsem ho pořádně poznala. Ale máma ho měla docela ráda. Našla jsem doma i jednu knihu o něm Říkám to písní. Společně s mámou jsme se dělily o Drupiho. Já měla ráda jeho chraplák, ona toho o něm docela dost věděla. Znala jsem ho jen z písničky Setkání. Pak jeho malou fotku máma přilepila na obrovský plakát na dveřích wc. Vypadal tak trochu jako indián. Na dveřích oné místnůstky nám viselo spoustu zajímavých osobností zahraničního filmového světa. Třeba Michele Mercier coby neohrožená Angelika. Robert Redford v Elektrickém jezdci. Alain Delon, Gérard Philipe, Sophia Loren, Brigitte Bardot a myslím, že i Claudia Cardinale. S trochou nadsázky by se dalo říct, že jsem se během pobytu na toaletě učila filmové historii.

A tohle je současnost.

Vracím se do dětství prostřednictvím háčkování.

Vytvářím hračky pro děti.

Moc mě to baví.