Tenhle zvláštní čas nouzového stavu prověřuje naše hranice. Zkouší, co kdo vydrží. Každý to zvládáme po svém. Někteří chodí do práce, jiní musejí být doma. Naštěstí patřím k pracujícímu lidu. Vzhledem k omezené operativě jsme sloužili v menším počtu na směnu. Utvořily se dva týmy sester (a jednoho bratra), červený a modrý. Když je v práci červený tým, modrý má pohov. Tím pádem nám vznikla pracovní pauza...
Některá oddělení potřebovala výpomoc, protože sestřičky buď byly v karanténě nebo měly OČR s dětmi, kterým zrušili školu. Kdo chtěl, mohl se nahlásit jako výpomoc. Tak jsem se ocitla na týden na oddělení NIP/DIOP, což je oddělení následné a dlouhodobé intenzivní péče. Je to taková pokračovací JIPka. První den jsem dělala sestřičce ocásek, druhý den jsem dostala svého pacienta a od třetího dne jsem už makala jak barevná na svých třech lidech. Přiznávám, že mě to bavilo. A oni se mnou byli taky, udělala jsem si tam dobré jméno, to mi bylo na tajňačku sděleno bývalou kolegyní. Práce je tam docela dost psychicky náročná, protože se pečuje o lidi, kteří se s největší pravděpodobností už nikdy nevrátí do normálního života. A nejsou to jen senioři. Svůj život zde dožívají i mladí lidé, třeba po úrazech či autonehodách....
Večer po náročné službě na NIP/DIOP
si dobíjím baterky skleničkou dobrého suchého bílého vínka...
Když jsem se rozhodla napsat o tom, kde jsou moje hranice...
Bylo potřeba našít roušky. Kam se poděly ta letadla a kamiony zajištěné vládou, to netuším.
Jedna rouška na směnu platí až do dnešního dne.
Co na tom, že po šesti hodinách je úplně na nic...
Ručním šitím jsem si vyzkoušela, jak na to.
Kliknutím na fotku se rozjede hudba, kterou jsem si pouštěla pro lepší náladu.
Moji oblíbení prostějovští Kontakti.
Pod počítačem se kupí ušité roušky, jenom je vyžehlit...
Mám totiž skvělou kamarádku.
Sylva Urbanová a její muž jsou naprosto úžasní.
Známe se z Ženského klubu, kde Sylva vytváří nejen krásné origami.
Nabídla mi poslat šlapku rozbitého šicího stroje, že mi ji manžel opraví,
protože má k dispozici vše, co k tomu potřebuje.
Za týden byla opravená šlapka doma...
DĚKUJI SYLVI.
Na horní fotce je binec na mašině, včetně kafíčka v rožku
Dole jsou ušité roušky, které putovaly k synovi vojákovi do Jindřichova Hradce.
Nechtěl na gumičku, takže má všechny na zavazování.
Módní kolekce Paříž.
Synovy se šňůrkou, moje s gumkou.
Doba Covidová prověřuje i naše schopnosti zabezpečit se základním pečivem.
Chlebík jsem díky Jitce zvládla napoprvé docela dobře.
Rohlíky jsem obšlehla někde na netu a recept si samozřejmě neuložila...
Ale nebyly špatné, dokonce se některé i trochu podobaly rozhlíkům.
Jasně, že bez háčku to u mě ani nejde...
FB je mocná sociální síť. Také mě lapila.
Na stránkách Jelimán mě oslovily příspěvky Věry Fina.
Stejně jako já a tisíce dalších žen si prošla onkologickou léčbou.
Dokáže dodávat naději tím, že píše o obyčejných věcech kolem nás.
Její kniha Recept na štěstí? je pohlazení po duši.
Přišly Velikonoce.
Byly smutné.
Syn voják nemohl přijet.
Spousta lidí porušilo nařízení a zdravotní procházky se proměnily v sešlosti.
Netrpělivost některých lidí mě ubíjela.
Neuvědomovali se, že právě přísná opatření
nám všem umožnila přežít ten hlavní nápor viru relativně v bezpečí.
Mazanec se mi letos hooodně povedl.
Strašně ráda jsem se dívala na soutěž Peče celá země.
Jenže skutečnost je hodně daleká předlohám.
Chuťově byly všechny čtyři chodské vdolky moc dobré.
Nejrychleji zmizely ty dva s povidlama...
Úplně jsem jim propadla.
Bílozelený je můj.
Červený a fialkový jsem včera předala skorosnašce,
měla narozeniny.
Snad jí udělaly radost.
Když je rozdělávala, měla jsem pocit, že si jí opravdu líbí,
tak snad jsem se trefila do jejího vkusu.
Teď mám před sebou další obrovské klubíčko
a to jsem jenom šla do knihovny a do obchodu...
Jsem nenapravitelná, ne nadarmo jsem ve FB skupince Šátkomaniačky...
Chudobka šla v březnu do práce...
Musela jsem otestovat roušky od kamarádky Jany.
To jsme jeli s mužem do obchodu a on si všiml,
že Breno je otevřeno, měli tam metráž látek.
Koupili jsme dva obří kusy látek a klubko takového jako entlu.
Jeden balíček látky, ten menší, jsem si nechala
a druhý s entlem jsme po domluvě zavezli kamarádce.
Dostala to jako dar.
Ona byla šťastná, že má z čeho šít,
byla v karanténě, protože se jí vrátil syn z Anglie,
tak nám pak přenechala pár těchto roušek s kapsičkou.
A tady je Chudobka v akci,
v práci, pod svou skříňkou se sovičkovým R.
Doba Covidová nejspíš nejen mě, ale i mnohým z vás ukázala,
že naše hranice jsou hezky pružné.
Příště vám ukážu, jak to chodilo v odběrových stanech pro testování kolektivní imunity...
PS: Onkologická kontrola s mammografem dopadla dobře, další je naplánovaná až na podzim.
Milá Sedmikrásko,
OdpovědětVymazatgratuluju ke kontrole! Vím, jak vždycky moje mamka trpěla strachem...Kytičko naše, to ti pacienti mají štěstí, když natrefí na někoho s tak velkým srdcem. My máme už asi měsíc Kurzarbeit, nejsou operanti, teď to mírně roste, ale stále pracujeme jen na 1/4 naší obvyklé prac. doby... Při rozdělování služeb se ukázaly charaktery - a Dr., co bydlí v baráku chtěla co nejvíc služeb, na prvním i posledním místě ona sama... Dali mi jen 3 služby, protože jsem u toho nebyla - a ještě jednu službu škrtli. To už jsem se nas.. naštvala a vlítla na patřičná místa. Služby teda mám, ale co mě to stálo nervů (právě v téhle nejisté době, kdy je mám rozjitřené), to nikomu nepřeju...
Renatko, především máš můj obdiv jako všichni zdravotníci v této nelehké době. Služba na oddělení následné péče je určitě hodně náročná.
OdpovědětVymazatObdivuji i Tvoje krásné háčkované výrobky. Chléb podle receptu od Jitky jsem také pekla, rohlíky zatím ne. A ten chodský koláč je luxusní, moc se Ti povedl.
A gratuluji k výsledku z mamografu. Opatruj se a přeji pěkné dny.
[1]: My máme zhruba po dvoutýdenním turnuse služeb asi tyden a kousek volno, nebo tam máme jen ojedinělou službu. Opreativa jede nepřetržitě, protože na urologii jsou ve většině karcinomy. Jenže nejede dospávák, takže máme i po velkých robotických operacích lidi hned ze sálu na oddělení na monitorech.... Občas je to na posr...Ale na druhé straně je to lepší než nucené volno...
OdpovědětVymazat[2]: Chlebík je dobrý, že? Háčkování je můj osud. Asi jsem se narodila do jiné doby....
OdpovědětVymazatVypadá to, že covidová doba je lepší než ta ledová!
OdpovědětVymazatRenčo, ty teda jedeš. Vůbec nechápu, jak vše stíháš, jsi prostě borec. Chleba peču často, ale rohlíky jsem ještě nezkoušela. A koláče máš nádherné, věřím, že i skvěle chutnaly.
OdpovědětVymazatPřeji Ti pohodové dny a hlavně hodně zdraví a víc klidu. D.
Vidíš, takový krásný šátky - a já nějak myslela, že jsi je dostala (a vyfotila)! Škoda, že nejsi moje příbuzná.
OdpovědětVymazatRenatko, dnešní článek mě přesvědčil, že žena nemusí nikdy lenošit, i když má volno. Je pěkně pestrý tvými činnostmi a výrobky nemají chybu. Zejména v dnešní době. Tak ať ti dny ubíhají zdravě a hezky
OdpovědětVymazatRenátko, obrovská gratulace k výsledkům kontroly.
OdpovědětVymazatMáš můj hluboký obdiv, že ses přihlásila jako výpomoc na jiné oddělení. Moje neteř to dělá také tak. Prý je každá pomocná ruka dobrá.
Obdivuju také tvé výtvory, jak ty pečené, tak ty vytvořené háčkem či jehlou a šicím strojem.
Měj krásné dny a opatruj se.
Jo, a zapomněla jsem napsat, že ty šátky jsou naprosto úúúúžasný!
OdpovědětVymazatTaky se řadím k těm, které dobu covidovou neprožívají monotónně a jednotvárně. Někdy je to fakt náročné, ale zatím to zvládáme. Jen to každodenní vaření mi příšerně leze na nervy .Jsem ráda, že jsi v pořádku, přeji, ať to tak zůstane!
OdpovědětVymazatS Věrou Finou jsem měla tu čest minulý rok v létě na vernisáži jejích obrázků, je to silná ženská a hodně pomohla mé švagrové.
OdpovědětVymazatV našich domácnostech frčí její kalendáře, bez nich by ten rok byl smutný.
Příjemné jaro a ty výsledky, jsi prostě čupr kočka
Renátko …. packy pozlatit, srdce zlaté už máš. To ví všichni, kdo k Tobě chodí.
OdpovědětVymazatVelmi různorodé aktivity s báječnými výsledky!
OdpovědětVymazatNIP/DIOP to je v Motole ne? Ségra řikala, že tam byla na praxi a celkem se jí tam líbilo. Jen že tam prý jsou stejně mladí lidé jako my na UPV a podobně :/.Jinak roušky jsou krásné a ty šátky hlavně :) to neumím a obdivuju to :) jinak koukám že jste přes velikonoce nezahálela :)
OdpovědětVymazatRenatko,trúfam si osloviť menom, aj tykať, ako ja na internete už zvykom. V provom rade gratulujem k výsledku z mamo.
OdpovědětVymazatMáte môj neskutočný obdiv, na akomkoľvek oddelení to musí byť teraz náročné, ale ťažké stavy, sú proste ťažké stavy, čo si budeme klamať
Všetky výtvory máte jednoduch báječné a u mňa by koláče so slivkovým lekvárom tiež išli ako prvé do bruška
Reni, dobře, že jsi to tady všechno dala - je obdivuhodné, co jsi stihla. Nevím, čím začít,ale jasně že zdraví je na prvním místě jak u pacienta, tak u zdravotníka především, ten ví, co to znamená. Takže také gratuluji k výsledku kontroly a další věci obdivuji. Vidíš, jak jsi schopná a tvořivá, v kolika oblastech se orientuješ . Pak se nedivím, že ti paní Sylva pomohla a za to jí také patří dík, to dnes nebývá běžné. Povedly se ti parádní roušky a tobě to prostě sedí a sluší. Šátky máš výstavní, hezky sladěné barvy a to pečení je také na 1**. Je vidět, že máš dost energie, ale nezapomínej také odpočívat. Doba covidová nás přitlačila a ty ukazuješ svou "pravou tvář".
OdpovědětVymazatRenatko, gratulace k výsledkům, zdraví je hodně důležité a ty kontroly k tomu patří. Mám je před sebou. Jinak všechny tvé činnosti na 1***, ale šetřit se!!! Nepřepínat.
OdpovědětVymazatGratuluji k výsledkům, ty jsou opravdu moc důležité. Nevím, kde bereš čas na všechno to tvoření, tvoje práce je i tak dost náročná. Jsi skvělá baba a já ti moc fandím. Hezké dny, zdravím
OdpovědětVymazat[5]: No tak v tom případě jsem ráda, že nejsem dinosaurus....
OdpovědětVymazat[6]: Dáši děkuji. Mám období, kdy jedu jak pila a období naprostého nicnedělání....
OdpovědětVymazat[7]: Doktorečko, vyber si klubíčko a já ti jeden šátek udělám
OdpovědětVymazat[8]: Děkuji Kitty
OdpovědětVymazat[9]: Přesně tak, když je každá ruka potřebná, tak proč ne ta moje
OdpovědětVymazat[10]: Knížka byla bezva. Jako by mluvila i o mém dětství...
OdpovědětVymazat[12]: Jani, pevně doufám, věřím, že snad se šátky skorosnašce líbily.
OdpovědětVymazatMáš můj obdiv, chodíš do práce a ještě máš na krku školu dvou dítek. Nevim, jestli bych tohle dala. A s tím vařením, jsem ráda, že manželovi stačí nakoupit....
[13]: Leni, děkuji
OdpovědětVymazat[14]: Poslední dobou jsem na PC velmi málo a o to víc tvořím. Děkuji
OdpovědětVymazat[15]: Tenhle NIP/DIOP je ve FN Olomouc Snažila jsem se dlouho dopředu, aby Velikonoce byly hezké, děkuji
OdpovědětVymazat[16]: Nikky, tu kontrolu jsem si musela vydupat. A jsem ráda, že se mi to povedlo. Mám na půl roku klid.
OdpovědětVymazatTy koláče s povidlama byly fakt dobré, takové hodně rumové...
[17]: Hani vždyť já jsem toho zase tak moc neudělala. Vypomohla jsem na jiném oddělení, vytvořila Velikonoční výzdobu, upekla pečivo a koláče
OdpovědětVymazatStrašně mi chybí společnost, kamarádky. Píšeme si, voláme si, ale to není ono. Už aby to bláznění kolem covidu skončilo...
[18]: Maruško, držím pěsti na kontrolu.
OdpovědětVymazatPravý kolotoč začne, jakmile se rozběhne operativa naplno. Denní směny jsou docela náročné.
[19]: Evi, směn mám teď málo, takže je prostor pro nejrůznější skopičiny...
OdpovědětVymazatGratuluji k té kontrole Tady vždycky cítím že jste člověk s velkým srdcem na pravém místě
OdpovědětVymazatJá jedu tzv. Korona pečení, včera jsem například pekla větrniky, poprvé dělala odpalovane těsto a karamel. Za mne je to jen chvilkovy zápal, který přejde. Prostě každý dělá, co umí.
OdpovědětVymazat[22]: Milá Sedmikrásko, nabídku s velkým díkem moc ráda přijímám, včera jsem ti napsala mail.
OdpovědětVymazatSnad se tentokrát komentář odešle?? Včera se 5x nezdařilo...
[35]: Tak to smekám, tohle už je vyšší dívčí
OdpovědětVymazat[34]: Děkuji moc
OdpovědětVymazatSouhlas, testuje nás to až moc. Vůbec se netěším na to, co přijde s nástupem dětí do škol. Všechna ta omezení a ten průběh!
OdpovědětVymazatPanejo, to jsou tak boží věci. Hlavně ten háčkovaný šneček, musím se konečně pustit k háčkování, ale jáko začátečník mám dost problémy s návodama Každopádně NIP a DIOP, úplně mě to vrátilo na mé praxe na tom oddělení, mě se tam hrozně líbilo, ty sestřičky byly tak hodné. Je fakt, že to bylo takové zvláštní, jak tam byli ti mladí lidé a obecně ten typ pacientů. Ale hrozně ráda tam na to vzpomínám. Pamatuji si jak mi ty sestřičky říkaly: "Tady se nezačíná, tady se končí..." Většina jich tam šla z ARA.
OdpovědětVymazat[39]: Opravdu je to hodně divná doba...
OdpovědětVymazat[40]: Přesvědčila jsem se o tom, že čím těžší oddělení, tím lepší kolektiv
OdpovědětVymazatOd všeho něco a je toho opravdu hodně.
OdpovědětVymazatPečení, háčkování, šití roušek... a k tomu zaměstnání, které je velmi zodpovědné.Máš můj obdiv.
Měj se hezky!
Hanka
Já ti přeji hodně zdravíčka! A budu se těšit na fotky z odběrných stanů. Klobouk dolů před všemi, co jsou v první linii a u tebe obzvlášť. Hned se pozná hodná duše.
OdpovědětVymazatJsem zvědava, jestli po dvou měsících a bude-li to potřeba, budeme mít dostatečný počet roušek.
Myslím, že většině obyvateltva ČR se osvědčily ty ručně šité.
Renátko, dávám palec nahoru a to nejeden. Jsi fakt moc hodná a šikovná. Tebe by tak potřebovala moje maminka. Momentálně leží v Brně na psychiatrii .... no, uvidíme.
OdpovědětVymazat[43]: Hani, kdybych jen tak seděla, asi bych se zbláznila
OdpovědětVymazat[44]: Myslím, že nastal čas pomalu roušky shazovat. Teď už víc škodí než pomáhají.....
OdpovědětVymazat[45]: Tak to mě mrzí, že není doma, ale držím palečky
OdpovědětVymazatA to jsou ta u, co kvůli pobytu v nemocnici v dětství máji fobii z rousek... A teď tomu člověk neunikne, jsou i v TV a všude..
OdpovědětVymazat[49]: Jak by trefně řekl náš mladý: jop
OdpovědětVymazat