Sedím u televize a dívám se na další díl z nekonečného seriálu Ulice. Vedle na taburetce mám skleničku šáňa Mucha demi sekt. Popíjím a vychutnávám si každý doušek. Je to přesně ta správná chuť....
Ale zpět k dnešnímu dílu. Sedí tam pospolu mladá slečna a paní ve středních letech. A ta mladá se začne svěřovat. Našla otce. Je to Rom, takže ona je poloviční Romka. A nedokáže se s tím srovnat. Říká jednu hodně zajímavou věc. Vždycky si myslela, že proti Romům nemá žádné předsudky. Ale teď, když se jí to tak moc dotýká, je asi má....
Musela jsem z obýváku odejít. Po tváři se mi koulely slzy jako hrachy. Vzala jsem si skoro plnou sklenku a mobil a zamířila do kuchyně. Nejdřív jsem vypila zbytek šáňa téměř na ex. Pak jsem otevřela mobil a začala psát. Teď už mám druhou skleničku, ze které pomaličku upíjím.
Ta mladá kočka z Ulice mi najednou viděla do hlavy. Tehdy jsem měla úplně stejné pocity, jen jsem se o nich bála mluvit.
Myslela jsem, že dnes už je to všechno za mnou. Že to mám v hlavě seřazené a poskládané. Tak proč mě tahle slečna totálně vyvedla z míry?
Vím, že si myslela , že táta je Arab . Však ona ho přijme , jen za delší dobu, jak je to v Ulici zvykem
OdpovědětVymazatVěřím, že už to opravdu poskládané máš, ale zřejmě vzpomínky na dobu, kdy ses s tím učila žít a začala sis to v hlavě skládat. Renatko, měj se moc prima
OdpovědětVymazat[2]: Možná máš Evi pravdu. Ale pak nechápu, proč mě to rak strašně smetlo. Ta holčina řekla velkou pravdu, pokud se tě to nedotýká, je to OK, ale jakmile jsi přímo ve středu, je to najednou úplně jinak...
OdpovědětVymazatDěkuji moc za podporu
Renatko,občas si myslíme, že jsme se s minulostí vyrovnali,zvládli a vykročíme dál. Opak je pravdou, ona se nám vrací, ale pak se srovnáme a vykročíme s dalším předsevzetím,že jsme se konečně vyrovnali.
OdpovědětVymazatNenech se rozhodit a hlavu vzhůru,jednou mě řekl syn,moje máma není ta paní co mě na svět přivedla, ale ty co jsi mě vychovala a zrovna tak táta.
[3]: Je to tak, pokud jsi mimo , ale pak to dopadne silně ať se to týká čehokoliv. Jsou to tazvaná ukrytá "citlivá místa". Nejsi sama, věř mě a jsou různého druhu, které ne a ne vymazat, jen je zasunout.
OdpovědětVymazat[4]: Děkuji za pohlazení po duši. Možná, kdyby mi naši řekli, že si mě vybrali, že to byla láska na první pohled, líp bych se se vším dokázala srovnat...ale máma adopci popírala celý svůj život a táta jen opakoval, jak by se za mě obětovala.
OdpovědětVymazatTo ale nemění nic na tom, že jsem cítila jak moc mě oba milují...
[6]: Sama jsem se potýkala s tím, zda o všem synovi říct, či ne.Byla jsem na to sama,tehdejší manžel byl v tomto a mnoha jiných věcech co se řešení týkalo dost pohodlný postavit se čelem. Ze synem jsme si sedli a vě věku šesti,ale bylo to těžké na obě strany. Už je to přes 40 let a stále je to v pozadí, tomu nelze uniknout.
OdpovědětVymazatRenatko
[7]: Řekla jsi mu to a to je fajn. On ví. Je hrozné nevědět a domýšlet se. Pro mě jsou moje rodiče ti, co mě vychovali. Ale proč mi neřekli , jak moc mě mají rádi...
OdpovědětVymazatRenatko, tam jde i o něco podstatně jiného.
OdpovědětVymazatJednalo se o rozhovor matky s dcerou.
Ta své dceři celý život lhala a vymýšlela spoustu nesmyslů, které se do jejich vztahu zakously a znehodnotily ho.
Tyto konflikty se táhnou touto dějovou linkou již dlouho a otec Rom byl vyvrcholení. Asi se o otci hovoří těžce, když celý život nepůsobí jako druhá strana mince, ale jsou některá rozhodnutí, které prostě děti nepochopí, nu a romské etniku už je asi třešnička na dortu.
Trápíš se, že ti rodiče neřekli, jak moc tě mají rádi.
Měla jsem celý svůj život SVÉ rodiče a ti to prostě neuměli, nedokázali se s rolí rodičovskou srovnat, projevy citů a emocí nebyla jejich parketa.
Musela jsem se s tím srovnat a nebylo to jednoduché, musíš i ty. Nelze zabředávat stále do stejně bolavých míst, ubližuješ si.
Ani tvůj muž není mistr v projevech a přesto nebo právě proto tuším, jak moc tě má rád.
Renatko, díl seriálu Ti otevřel bolavou ránu. Všechny věci, co se nám dějí, jsou lekcemi života. Někdo jich má více, někdo proplouvá životem celý život jako ryba ve vodě. Tys to měla a máš náročnější, je s Tebou "zhora" smyšleno víc. Ber to tak, že prostě máš na víc. Člověk nedostává lekce, které nezvládá. Dostává lekce, které ho posunou dál. A že Ti rodiče neřekli, že Tě mají rádi, to neznamená, že to tak necítili. Dříve byla doba, kdy se na city moc nehrálo, moc se o tom nemluvilo. A dnes, proč Tě to zrovna dostalo? Člověk se mění, celý život se mění. Něco víš víc, u něčeho jsi zranitelnější. To jsem si všimla i u sebe, jak se mne určité věci více dotýkají, což dříve to třeba nebylo. Nepopírej se, poplač si, a jdi dál. Máš kolem sebe milující rodinu, to je tvůj život. Na minulost se už neohlížej a žij nyní. Myslím, že jsi velká statečná holka a můžeš být na sebe hrdá, co vše jsi dokázala.
OdpovědětVymazatRenatko, už jsem to psala u sebe, když mi umřela babička - jedny z jejích posledních slov byly, ať se netrápím a přijmu to tak, jak to je, že s tím nic neudělám. A kdyby žila, řekla by ti to samé, trápením sama sebe nic nezměníš :).
OdpovědětVymazatJá se přidám s názorem. Na Ulici se sice nedívám, ale tomu, co píšeš, rozumím. Vůbec se nedivím, že člověk v určitém věku přemýšlí, odkud a z jakých poměrů pochází, to je asi normální. Já jsem "vlastní" a moji rodiče také o některých věcech nemluvili, bylo to tabu. Přitom vím, že moje mamka se kolikrát "zlobila" na babičku (svou matku), že ji některé věci mlží a vědomě zkresluje, až to bylo nápadné. Byla taková doba, kdy si rodiče od dětí v určitých věcech zachovávali odstup a byli přesvědčeni, že je to tak správné. Jenže pak se ztratí a některé věci nejsou vyřčeny. Tebe si cením za to, kam jsi to dotáhla a to jistě také byl podíl rodičů, kteří tě vychovali. Bezpochyby, ale o adopci ti měli říct, třeba v době, kdy jsi už byla dospělá a sama matkou. Budiž to poučením pro někoho, kdo to bude číst. Pak pozdě bycha honit a člověka to nevyřčené pak trápí celý život. Je dobře, že o tom dovedeš mluvit a to ti pomáhá.
OdpovědětVymazatRenátko, taky koukám na Ulici a první, co mne napadlo u tohoto dílu jsi byla ty. Dávám tě všude za vzor, doj jsi všechno dokázala. Tvůj příběh zná celá naše rodina. Jsi a vždy jsi byla statečná a moc šikovná. Všichni tě máme rádi a vidíš, i tví synové něco dokázali a díky tobě.
OdpovědětVymazatRenátko, občas nás něco totálně "rozseká". Otevřou se staré rány a začnou zase bolet. Pak je dobré nechat téct slzy a vyplavit tu starou bolest.
OdpovědětVymazatMám kamarádku, která je 100% Romka a kterou adoptovali dva lidé, kteří nemohli mít děti. Dali jí lásku, poskytli vzdělání. Má vysokou školu a dnes, když už je lehce prošedivělá, vypadá víc než atraktivně. Ale jako dítě si zkusila hodně.
Já jako dítě slýchala, "To je ta holka vod toho židáka". Přitom tatínek měl jen část židovské krve.
[9 To taky Simi, říct mi prostě měli. Ale s tím nic nenadělám. Trápí mě to, co řekla ta holka... že si myslela, že ji Romové nevadili, dokud se jí to nezačalo osobně dotýkat. To mě rozbrečelo. Protože se za tenhle svůj postoj, který jsem nejspíš v sobě popřela, stydím...
OdpovědětVymazat[10]: Máš pravdu. Poplakala jsem si a je mi líp...
OdpovědětVymazat[11]: Tvoje babička byla velmi moudrá žena
OdpovědětVymazat[12]: Hani, dokážu o tom mluvit protože vy mi nasloucháte. Říkáte mi, co mám a nemám dělat a to mi moc pomáhá. Děkuji vám vsem za trpělivost se mnou
OdpovědětVymazat[13]: Moje milá Ježurko, tvoje slůvka umí pohladit po duši. Ale nemyslím si, že bych toho nějak moc dokázala...
OdpovědětVymazat[14]: Máš pravdu. Napsala jsem, poplakala si a zase si to v hlavě přeskládala. Dnes už je mi líp. Možná i diky omu, že jsem si zašla popovídat za našima na hřbitov....
OdpovědětVymazat[18]:Reni, ještě mě něco napadlo. To, že si rodiče o jisté věci s tebou nepromluvili, už nezměníš. Ale zkus to brát z jiného pohledu: Víš, kolik radosti a spokojenějšího života jsi jim do jejich soužití musela přinést, když si tě osvojili? Určitě se jim ta tmavovlasá holčička hned zalíbila. Ze svého okolí znám několik dvojic, které nemohly mít děti a někteří se rozvedli, přitom s jinými partnery děti už měli. Takže jsi možná svým rodičům "zachránila" manželství a poskytla jim to, co by jinak nepoznali - rodičovskou lásku, kterou tě jistě zahrnovali. Byla jsi sluníčkem jejich života pak jim už vůbec nepřipadalo, že nejsi "biologická".
OdpovědětVymazatSeriál Ulice ti aktivoval věci, které máš uloženy hluboko v sobě a rozjitřil je. Je potřeba to přijmout. Stejně to zůstane v tobě a je to součást tebe. Takže hlavu vzhůru. Je z tebe přece báječný člověk!
OdpovědětVymazat[22]: Přijímání je proces poněkud bolavý, ale očistný
OdpovědětVymazat[21]: Máš pravdu, udělala jsem jim spoustu radosti už jen tím, že jsem s nima byla
OdpovědětVymazatObčas se mi taky stane, že mi televize - a nejen ona - připomene něco bolavého.
OdpovědětVymazatÚprimne, neviem si predstaviť, že by som musela prežiť to, čo ty. Viem, že by ma to tiež pri najmenšej zmienke takto rozsekalo. Možno si aj ja myslím, že proti Rómom nemám nič, lebo prekvapivo nemám s nimi žiadne negatívne skúsenosti. Ale poznala som chalana, ktorý bol "polovičný", mal necelú tridsiatku na krku a nebol s tým OK ani za nič, hoci na prvý pohľad nevyzeral vôbec ako poloróm. Lenže tým, že bol polo, bol totálne presvedčený, že nepatrí ani k "svojim" ako ich sám nazýval, ani k "našim" ako nazýval väčšinu.
OdpovědětVymazatTo, že ti rodičia nepovedali pravdu, ma mrzí. Som zástanca toho, že radšej bolestivá pravda z úst najbližších než sa niečo dozvedieť mimo, ale to je môj názor.
Ulici jsem poslední dobou nesledovala, takže tento díl mi nějak unikl. Věřím, že se Tě to dotklo a otevřelo něco velice citlivého. Je moc dobře, že jsi se dostala do rodiny, která Tě vychovala, jen škoda, že Ti rodiče neuměli říct, že Tě mají rádi. Můžeš být hrdá na to, že jsi pracovitá a báječná holka.
OdpovědětVymazat[25]: Není to příjemný pocit...
OdpovědětVymazat[26]: Bylo dost nepříjemné zjistit, že nejsem vůči Romům nezaujatá. Na druhou stranu je dobře, že to o sobě vím. Zase se ukázalo, že i to zlé je k něčemu dobré...
OdpovědětVymazat[27]: Jsem za svou rodinu strašně ráda. Vím, že mě naši milovali. A taky vim, že to není samozřejmost. Občas mě to pěkně sštve, že se tak moc nechám ovlivnit pocity...
OdpovědětVymazatOno je to různé předsudky po generace tradovane,ssbepotvrzujici se prognózy)apod. hluboko v nás i když si myslíme, že ne... Ani ten rasismus není, o tom že"mlati cernochy"...
OdpovědětVymazat[31]: Docela mě to vyděsilo, když jsem si to uvědomila...
OdpovědětVymazat