pátek 8. ledna 2021

Covídek - příprava na lítý boj

Jak víte, jsem zdravotní sestra. Prakticky od března v kuse pracujeme na standardním lůžkovém oddělení Urologie v rouškách. Ze začátku to byl docela boj, vydržet celou dvanácti hodinovou směnu mít tu plachetku na obličeji. Na konci služby jsme byli uvaření. A to nám dali pouhopouhou jednu roušku na celý den. 

Když se projeví únava...

Od září opět museli mít pacienti k operacím negativní PCR test na covídka. Jenže ti, co byli přijati akutně ho vesměs neměli. Ten test. Covídka ano. A my jsme pak museli na testy. Když vyšel negativní,  stačilo dodržovat pracovní karanténu, takže jen do práce a domů. Žádné nákupy nebo sedánky s přáteli. A po deseti dnech znovu na test, aby karanténa mohla být zrušena. Já mělo tu čest být v pracovní karanténě hned dvakrát. 
Když se situace v říjnu přiostřila, dostali jsme respirátory. 


Trošku jsme si s nimi hrály.....


Naše oddělení dostalo nové cedulky na dveře.
A co s těmi starými?
Někde je nalepit, ale kde?



Na mě vyšla koupelna a záchod, co už...


Pár týdnů to běželo skoro normálně. Urologie, jako jedna z mála, totiž pořád operovala. Většina operací se zde provádí pro diagnózu s písmenem C, jako carcinom. I když jsou zákroky pečlivě naplánované, jedná se v podstatě o akutní operativu. 
Jenže v listopadu Covídek přitvrdil a začaly se dít věci. Naše oddělení se mělo stát jedním z těch covidových. Omezili nám počet lůžek a přidružili nás na chirurgické oddělní. Personál se měl rozdělit. Náš kolega už na covidovém pracoval a část nás ho měla následovat. Část personálu zůstala na zmenšené urologii, část šla na dvě covid oddělení. Tři jsme začaly pracovat na covid IPCHO (intenzivní péče chirurgických oborů). Takže vlastně na JIPku. "Čisté" IPCHO bylo přestěhováno na NIP DIOP (následná intenzivní péče, dlouhodobá intenzivní péče). Personál  IPCHO  se rozdělil stejně jako my z urolky. Personál z NIP DIOP přešel komplet, včetně sanitářů na covid IPCHO. To jsou "čachry machry", že?
Každopádně jsme se všechny tři musely naučit pracovat v JIPkovém režimu. Já jsem navíc měla na starosti studentku z vysoké, která pod mým dohledem vykonávala na urologii povinnou praxi a chtěla přejít na IPCHO se mnou. Kromě toho, jsme musely pracovat v oblečcích a to bylo peklo....


Pokus o selfíčko.
Mobil musel být v průhledném obalu.
Na obličeji mám polomasku s filtrem, který vydrží jeden měsíc.
Štít, ve kterém se docela blbě čte a píše, protože hází odlesky.
Na hlavě mám dvě čepičky.



Na rukou máme sterilní pár rukavic, 
na nich ještě jeden pár nesterilních rukavic,
no a na nich ještě jeden pár nesterilních rukavic.
Několikrát se mi stalo, že jsem ty horní protrhla a musela je vyměnit.
Měnily se taky, když se potřísnili třeba krví...



Ze začátku jsem měla na hlavě jednu čepičku a na ní kapuci overalu,
který je mimochodem neprodyšný,
takže po půlhodině práce cítíte, jak vím po zádech teče pot...
Jenže jiný typ overalu měl kapuci malou,
tak jsem musela mít dvě čepičky.



Na nohou mám kroxy, naboso.
Bylo jich k dispozici hodně.
Po každé směně se na určitou dobu namáčely v dezinfekci,
tak jsem si koupila svoje a podepsala jsem si je.
Nikdo nenosil cizí kroxy.



To je naše směna. 
Někteří měli místo štítu brýle,
jako ta sestřička, co má ruce v klíně.



Momentka, kterou se mi podařilo ulovit.
Holky se chystají na směnu.



Takhle jsme vypadali po tříhodinové směně s polomaskou.
Když  jsme ji na rozbolavělý obličej měli po pauze znovu nasadit,
bylo to peklo...
Jenže nic jiného nezbylo.
Vzhůru do boje!










 












 






31 komentářů:

  1. Renatko, smekám a děkuji vám všem. Toto by si měl projít každý, kdo nedodržuje základní proticovidové opatření - 4X R - ROUŠKY, RUCE, ROZESTUP A NOVĚ "ROZUM" ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Roušky, ruce, rozestupy, tohle dodržovat a ne žádná ta příšerná opatření naší ještě příšernější vlády. Už vím, právě jí chybí ten rozum.... :-)

      Smazat
  2. Máš můj veliký obdiv a dík. Jen nechápu, jak po takových zkušenostech mùžeš ještě tu potvoru nazývat tak hezky covidek.. Doufám, že už je Ti líp a že se v letošním roce všichni dožijeme lepších časů.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Já vím, je to pěkný hajzlík, ten covídek...
      Už je mi líp, jenom se nesmím namáhat. Takové schody do sklepa mi dávají zabrat. Taky doufám, že letos se to všechno uklidní, bohužel, zatím to tak nevypadá...

      Smazat
  3. Můj velký obdiv mají všichni, kdo musí v tak těžkých podmínkách pracovat.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Řekla bych, že nejhůř jsou na tom prodavači. Oni nemají žádné ochranné pomůcky, kromě roušek, které jsou jen slabou ochranou a po 2 - 3 hodinách jsou stejně na nic. Smekám před nimi.

      Smazat
  4. Reni, za prvé velké poděkování za sebe. Je dobré dát na blog něco ze svého zaměstnání a být zdravotníkem je dnes čest. Hlavně v takových časech, jako je covid, je práce zdravotníků k nezaplacení. Ale nejde o jen peníze, lidem přinášíte úlevu a naději a sami potřebujete pohladit po dušičce. ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. O peníze tu opravdu nejde. A jestli nám nekdo závidí ty odměny za ostré covid služby, tak ať si to kde klidně vyzkoušet.
      A za to pohlazení po duši ti Hani moc děkuji. Tobě a všem tady.

      Smazat
  5. Renatko, obdivuji tě a vůbec všechny zdravotníky. Práce zdravotní sestry je náročná i v normálních časech. Teď v těch rouškách, rukavicích, maskách to máte ještě ztížené. A k tomu ještě trpělivost, naděje, porozumění... Prostě jste takoví andělé na zemi. Ne, že bych nepotkala protivnou a zlou sestru, ale těch milých bylo o hodně víc včetně tebe ještě v PV na chirurgii/traumatologii (nevím, na kterém oddělení jsem tenkrát byla, protože na jednom se zrovna malovalo a tak byly obě sloučené).

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Ty lidi, co na covid oddělení ošetřují sestřičky jsou pořádně vystrašení. Mnohdy zbytečně vyděšení nesmyslným mediálním humbukem. Mělo by být snadné přistupovat k nim s úsměvem a pochopením. I když ten úsměv zakrývá respirátor nebo polomaska, je vidět na očích, je slyšet v hlase....

      Smazat
  6. Obdiv. Člověk si to neuvědomuje, jak moc těžké to máte. Líbily se mi humorné fotky. Ale jinak obdiv, že to zvládáte. A pak někdo brblá, že musí nosit roušku...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. V práci je potřeba občas se odreagovat, unavená a vyčerpaná sestřička je na prd.

      Smazat
  7. Tedy, je moc dobře, že jsi napsala tento článek pro nás, kteří si vůbec neumí představit, jak to vlastně v nemocnici chodí. Vy všichni, sestřičky a lékaři, si zasloužíte velký respekt, za všechno, nejen za to, že vydržíte vtakových šílených oblecích. Přeji ti hodně zdraví, ať už se tě ta mrcha covidová nechytne, a ať se hlavně situace v nemocnicích brzy uklidní...

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkujeme za pochvalu, tím myslím celý personál, ne jen sebe.
      Já doufám, že se mě covídek už pouští, ale o tom až jindy...

      Smazat
  8. Renatko, velký dík všem sestřičkám, lékařům i zdravotnímu personálu. Jste skvělí a zasloužíte si poděkování nás všech. Ne každý by tak náročnou práci zvládl s humorem jako ty. Moc děkuji za nás všechny a všem přeji, aby se situace už brzo uklidnila. Zdravím ☺☺☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti Evi za milá slůvka. Taky doufám v lepší zítřky :-)

      Smazat
  9. Renatko, máš můj obrovský obdiv, stejně tak i ostatní zdravotníci. Vůbec si nedokážu představit, jak v tom pracujete a věřím, že je to náročné. Toto všechno mít hodiny na sobě a ještě u toho fungovat je mazec. Smekám, holka jedna a drž se.
    Posílám pozdravy. D.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Dáši, každý dělá to co umí... Není to snadné, ale která práce je?
      Děkuji za podporu :-)

      Smazat
  10. Jsem moc ráda, že jsi dala článek z prostředí nemocnice, zevnitř, názorně. A jsem vděčná vám všem, kdo i takto (humorem a upřímným sdělením) pomáháte nám ostatním ☺

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Bez smíchu by nám tady bylo hodně smutno. A víš, co se říká: s úsměvem jde všechno líp :-)

      Smazat
  11. Renatko hlubokou úklonu před Vámi ,Jen se optám,zda jsi už v pohodě s tvojím covídkem??,Všem sestřičkám velké díky co nám všem pomáhají a ti lumpové,co křičí,že je to chřipečka tak těm bych jednu flákla i přes televizi,kdyby to šlo,ale nejde to a myslím,že u nich to nemá smysl...DÍKY VÁM SESTŘIČKÁM A LÉKAŘŮM,BA I POMOCNÍKŮM....MILUŠ

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Můj covídek se dává na ústup, už mám i vycházky. Ráda bych se v únoru vrátila do práce. Jen nevím, jestli zase na covid IPCHO nebo na urolku.

      Smazat
  12. Renatko, klaním se Tobě a dalším takovým pracovníkům. A děkuji, že ses podělila s námi, vím, že se přesné pocity popsat nedají, ale i tak jsi nám to tam přiblížila.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Moc rádo se stalo. A děkuji moc za podporu, vážím si jí.

      Smazat
  13. Obdiv, máš můj obdiv. Všichni zdravotníci mají můj obdiv. Jste hrdinové. A v těch maskách, to musí být fakt psycho. Ale v každém případě jsi vnesla nefalšovanou reportáž. Držím palce..moc a moc... Opatruj se.

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. A v té , jak říkáš, nefalšované reportáži budu ještě 2x pokračovat. Taky ti moc děkuji za milá slůvka, děkuji :-)

      Smazat
  14. Renatko, smekám. Také mám doma dva zdravotníky. Do nemocnice chodím téměř denně, mám tam manžela v kritickém stavu ( nikoliv na covid ). Vím, jak tam musí být operativní a obětaví. Píšu o tom na svém blogu. Držte se!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Držím vám oběma pěsti. Přečetla jsem si na tvém blogu, co se stalo. Je mi to líto. Nebudeš to mít snadné. Drž se.

      Smazat
  15. Renátko, máš můj obrovský obdiv. A nejen ty, ale všichni ti, kteří jsou v první linii. 💓 Ten vysilující boj, který denně podstupujete, jsi popsala obdivuhodně.
    Neteř pracovala na hematologii. Po zdrávce si udělala nástavbu na anesteziologickou sestru a pak vysokou školu. Je teď také v první linii, stejně jako její bratr - hasič.
    Opatruj se!!!

    OdpovědětSmazat
    Odpovědi
    1. Děkuji ti Alenko za všechny "holky a kluky v oblečcích a maskách". Ono nám nic jiného nezbývá, než pracovat tam, kam nás zavolají. Dnes nikoho nezajímá, že nemáš ARIP (doškolovák na jipkovou péči), prostě tě zaučí v základu a o zbytek se postarají kolegové.
      Ještě jednou děkuji za podporu.

      Smazat
  16. Máte všichni můj hluboký obdiv. Smekám a přeji všem, aby to všechno netrvalo dlouho.

    OdpovědětSmazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤