Ty jo, to už je let...

 Syn se svou sličnou slečnou už mají projekt k rekonstrukci domu. Starého domu. Já v něm kdysi vyrostla. Musí se z něj všechno vyklidit. To znamená vytřídit staré věci. Něco se nabídlo za malý peníz a něco vyloženě za odvoz. Je tam spousta starého dětského oblečení. To byl můj úkol. Vybrat si to, co chci ponechat a se zbytkem nějak naložit. To, co nebylo k dalšímu donošení, jsem dala do sběrného dvora jako textil. No a ten zbytek jsem asi milionkrát třídila...

V roce 1989 bylo zvykem jet do porodnice s nějakou fešnou soupravičkou pro miminko.

Nevěděla jsem, jestli to bude holčička nebo kluk, takže žluto - bílá kombinace.

Tenhle setík, jak se dnes říká, jsem si nechala. Na památku.

Podobných svetřík§ jsem upletla víc.

Na čtverečkový papír jsem si zakreslila méďu a už jsem jela....

Kluci v nich rádi chodili.

Je vidět, že je strašně vytahaný...

Ze zadu jsem vlnu střídala podle své fantazie

I v tomto svetříku chodili oba dva.

Vzor jsem měla z nějakého časopisu.

Taky už je hezky vytahaný.

.

Jak jsem tak tvořila, zůstaly mi zbytky klubek...

Bylo třeba vytvořit nějaký sváteční svetr na rozepínání.

Tenhle se vcelku povedl.

Ale pamatuju si, jak kluci reptali nad tolika knoflíky...

Můj medvěd.

Je jak šmudla.

Šup s ním do pračky.

Dalo se čekat, že to tak nějak dopadne...

Méďu jsem si nechala.

I kdyby tam měl jen tak sedět.

Dostala jsem ho od táty.

Byl někde přes týden pryč, když přijel trabantem před dům tetiny, kde jsem si hrála,

vyběhla jsem před vrata a táta mi ho vtiskl do náruče. 

Moc jsem si s ním nehrála, ale musel být se mnou v pokojíčku.

Roky letí jako voda. Náš starý dům brzy dostane úplně novou podobu.

Jsem zvědavá, jak to dopadne. Projekt mladých se mi moc líbí.

Nevím, jestli ho sem můžu dát, tak raději počkám, až se to rozjede naplno.

Mezitím musím najít místo na těch "pár" vytříděných věcí....

Máte-li chuť, zapojte se, takhle to vypadá v Hudební abecedě  u písmenka B.