pátek 19. března 2021

Ty jo, to už je let...

 Syn se svou sličnou slečnou už mají projekt k rekonstrukci domu. Starého domu. Já v něm kdysi vyrostla. Musí se z něj všechno vyklidit. To znamená vytřídit staré věci. Něco se nabídlo za malý peníz a něco vyloženě za odvoz. Je tam spousta starého dětského oblečení. To byl můj úkol. Vybrat si to, co chci ponechat a se zbytkem nějak naložit. To, co nebylo k dalšímu donošení, jsem dala do sběrného dvora jako textil. No a ten zbytek jsem asi milionkrát třídila...


V roce 1989 bylo zvykem jet do porodnice s nějakou fešnou soupravičkou pro miminko.
Nevěděla jsem, jestli to bude holčička nebo kluk, takže žluto - bílá kombinace.




Tenhle setík, jak se dnes říká, jsem si nechala. Na památku.



Podobných svetřík§ jsem upletla víc.
Na čtverečkový papír jsem si zakreslila méďu a už jsem jela....
Kluci v nich rádi chodili.
Je vidět, že je strašně vytahaný...




Ze zadu jsem vlnu střídala podle své fantazie
I v tomto svetříku chodili oba dva.
Vzor jsem měla z nějakého časopisu.
Taky už je hezky vytahaný.

.

Jak jsem tak tvořila, zůstaly mi zbytky klubek...





Bylo třeba vytvořit nějaký sváteční svetr na rozepínání.
Tenhle se vcelku povedl.
Ale pamatuju si, jak kluci reptali nad tolika knoflíky...





Můj medvěd.
Je jak šmudla.
Šup s ním do pračky.



Dalo se čekat, že to tak nějak dopadne...




Méďu jsem si nechala.
I kdyby tam měl jen tak sedět.
Dostala jsem ho od táty.
Byl někde přes týden pryč, když přijel trabantem před dům tetiny, kde jsem si hrála,
vyběhla jsem před vrata a táta mi ho vtiskl do náruče. 
Moc jsem si s ním nehrála, ale musel být se mnou v pokojíčku.

Roky letí jako voda. Náš starý dům brzy dostane úplně novou podobu.
Jsem zvědavá, jak to dopadne. Projekt mladých se mi moc líbí.
Nevím, jestli ho sem můžu dát, tak raději počkám, až se to rozjede naplno.

Mezitím musím najít místo na těch "pár" vytříděných věcí....


Máte-li chuť, zapojte se, takhle to vypadá v Hudební abecedě  u písmenka B.








38 komentářů:

  1. Renčo, moc hezky jsi na kluky pletla. Určitě bych si nechala vyplétané svetříky, to je krásná práce. Já vyplétané vzory neumím. Pamatuji si, že jsem kdysi pletla svetr pro synovce a medvěda jsem vyšila.
    Měj hezké dny.

    OdpovědětVymazat
  2. Moc se mi líbí ta soupravička. Ty kouzelné svetříky mi připomínají, jak nám prateta v dětství taky pletla. Jsou krásné. 🙂

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji. Starší syn z ní hodně rychle odrostl a mladšímu chvilku trvalo, než do ní dorostl...

      Vymazat
  3. Renatko, ty jsi byla maminka šikulka. Také jsem dětem občas upletla nějaký ten svetřík a čepice, ale kde je jim konec? Medvěda určitě nevyhazuj, je to fešák ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Evi, méďa si počká na vnuky. Ještě mu musím pořádně přišít tu hlavu...

      Vymazat
  4. Renatko, svetříky a soupravičky jsou krásné, to byl hit velký a hlavně nic moc v obchodě. Tak ať se mladým daří a až budeš moct, těším se na návrhy. ☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Byla jsem sama překvapená, že se mi ten jejich projekt líbí. Uvidíme, co a jak se z něj zrealizuje...

      Vymazat
  5. Renatko, je to kus života a současně i nostalgie.💓👍 Já mám schované jedny šatičky po dceři a pak opatruji batistovou soupravičku vyšívanou richelieu, kterou měla manželova maminka ke křtu. Možná bych jí mohla nabídnou nějakému muzeu.
    Své děti jsem oplétala, obháčkovávala a obšívala. Byla taková doba a moc hezkých věcí nebylo. Když jsem čekala první dítě, upletla jsem bílý svetřík a čepičku a pak to vyšila. Střídala jsem světlemodré kvítky s růžovým středem a růžové s modrým středem. Syn měřil 54 cm a měl 4300 gramů, takže mu to nebylo. S dcerou to bylo podobné, měřila stejně, vážila o něco méně 4260 g. Soupravička se vůbec nedostala do oběhu. Až když se narodil švagrové syn v 8. měsíci. Soupravičku nosil do svých tří měsíců.
    Mladým držím palce, ať se jim vše vydaří. Starý dům potřebuje znovu ožít. 🍀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Když jsem tehdy miminko chtěla mít v nadýchaném obláčku, musela jsem si sama udělat, to je pravda. Staršího syna jsem odnosila v parádní zavinovačce s modrou krajkou, je škoda, že vubec netuším, kde je...

      Vymazat
  6. To byla jeden čas velká móda svetříky s obrázky. Napletla jsem jich hodně, ale nezůstal ani jeden. Nemám ani fotky jen vím, že jeden se hodně líbil nejstarší vnučce. Byl modrý a na předním díle byl delfín.Většinou jsem je dělala podle časopisu Sabrina.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, Sabrinu jsem si půjčovala z knihovny. Tehdy se pletlo a háčkovalo na děti hodně. I šo. Střihy ze Vkusu kalhotky a bundičky byly ušité za pár dnů. Dokonce jsem ušila košili na syna i na muže s motivem piraňa. Oba v ní chodili hodně dlouho...

      Vymazat
  7. Moc hezké vzpomínky. Já teď pletu nebo háčkuju na svoje prasynovce nebo praneteř. To jsou hrozný slova, co? Jenom to ukazuje, jak ten život utíká, já mám pocit, že čím dál rychleji.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Poslední dobou mám pocit, že nabírá na rychlosti. Tak trochu nestíhám...

      Vymazat
  8. Reny, krásné svetýrky jsi napletla. Dříve to ani jinak nešlo. Nic nebylo k dostání. Budeš se divit, dceři bude 44 let a já má po ní také schované ty nejmenší a nejpěknější svetýrky. Nemám sílu je dát pryč. I první botičky mám jako talismana.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To máš pravdu Jani, to co bylo, nebylo nic moc. Taky mám schované capáčky. Ty nedám...

      Vymazat
  9. Pletení obstarávala maminka, já to neumím. Já jsem spíš na šití. Navíc když jsem šla s dcerou do porodnice, měla už hromadu nádherných věcí ze Švýcarska od známých tchánovců, kteří s nimi byli kdysi v reprezentaci a pak do Švýcar emigrovali. Takže v době, kdy se o nějakých bodýčkách a overálcích a jiných vymazlenostech ještě vůbec nevědělo (byl rok 82) měla dcera těhle věcí hromady. Navíc moje šikovná maminka podle jejich střihů našila další ze starších triček. Všechno pak přešlo, jak bylo zvykem, našim kamarádům, když čekali rodinu oni....

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tehdy sehnat něco praktického a přitom hezkého bylo hodně těžké. Třeba flašku na čaj na zavěšení do kočárku mi kdosi přivezl z Maďarska. Dupačky na druky mezi nožkama už ani nevím kdo...

      Vymazat
  10. To jsou krásné vzpomínky. Zaujal mě ten svetr s těmi slony. Některé věci je opravdu škoda vyhodit, jsou v nich kusy vzpomínek, taky to tak mám... Hlavně ať se synkovi se slečnou pěkně bydlí a rekonstrukce je brzy hotová :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Máš pravdu, jsou v nich vzpomínky. Spousta vzpomínek.
      Za mladé moc děkuji

      Vymazat
  11. Medvídek je boží, jak po vyprání prokoukl! Trochu ti závidím, nemám žádné místo, kde bych se mohla zahrabat do vzpomínek...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jani, některé vzpomínky jsou krásné. Ale s domem jsou spojené i smutné vzpomínky spojené s odchodem obou rodičů...

      Vymazat
  12. Renátko, nechala jsi si krásné vzpomínkové věcičky. Medvídek je po vyprání jako nový.
    Soupravičku na miminko jsem si také pletla a myslím, že někde na půdě bude. Ale zatím není důvod ji hledat. Jo, jak ten čas ale letí...
    Přeji pohodovou neděli. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Méďa prokoukl, teda až na tu upadenou hlavu. Musím ji nějak přišít...

      Vymazat
  13. Renčo, pěkné vzpomínkové svetříky. Taky jsem takové klukům pletla, pamatuju se na svetr s pejskem, s myší, s náklaďákem, s houbama, s medvídkem...Většinou podle časopisů z knihovny. Moc mě to bavilo, dědili to jeden po druhým. Taky jsem hodně párala a přeplétala na další svetry, peněz moc nebylo a vlny k dostání taky ne. Ráda na to vzpomínám. Zdraví Tě Lenka
    www.babilenka.cz

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně tak, rozpočet byl hodně napnutý a tak se šetřilo, kde to šlo. A stejně to byly prima časy

      Vymazat
  14. Ano, v roce 1989 se jezdilo do porodnice v apartních modelech a odváželo se miminko vyšperkované do mimořádně upletené soupravičky, o kterou se dohadovala polovina tvořících příbuzných.
    No nebyly to báječné časy :)

    OdpovědětVymazat
  15. Takové třídění není nikdy jednoduché a většinou mi toho po něm zbývá víc než před tříděním :-).

    OdpovědětVymazat
  16. Pokud se nemusí pospíchat, je takové přebírání minulosti docela fajn, Já jsem likvidovala byt po rodičích, ve kterém bydleli 50 let a nashromáždilo se tolik "důležitých" věci, že jsem to dělala dva měsíce. 3. pokojový byt větší s komorou a velkým sklepem. Ty staré plyšáky se bojím prát. Jednou jsem dcerce vyprala pejska, ale nevím, čím byl vycpaný a nešel usušit na topení v troubě, nějak už divně páchl, jestli spíš plesnivěl? Vyhodila jsem ho a dcera z toho měla šok. Třásla se na celém těle a brečela tak, že nemohla popadnout dech. Ale nedalo se nic dělat. pak jsem jí musela u každého plyšáka slíbit, že už ho do šlupek nikdy nevyhodím.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě mrzely panenky, které jsem nedkokázala udržet pro vnoučata, ale jenom chvilku, pak mě to přešlo...

      Vymazat
  17. Jsou věci a věcičky, které si prostě člověk musí ponechat. Taky to tak mám.
    Klidné dny !
    Hanka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsou prostě věci, které člověk tak nějak neopouští :-)

      Vymazat
  18. Vzpomínky na minulost jsou vesměs hezké - nostagie.
    Je spousta věcí, které jsme museli při čtyřnásobném stěhování oželet - mnohých je mi líto ...

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. My se stěhovali jenom jednou, z domku do bytu, ještě že tak... :-D

      Vymazat
  19. Méďu měl i můj syn a spával s tím dlouho v pokojíčku a ani nevím, kam se poděl. protože jsme se nikdy nestěhovali.A taky jsem dětem hodně pletla, vidím, že jsi byla vždy moc šikovná.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Včera jsem na jedné fotce viděla obraz z mého pokojíčku, taky zmizel v propadlišti dějin :-) :-D

      Vymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤