Egypt - čtyřkolky a velbloud

Dnes jsme toho v moři moc neviděli. Sice tam nebyly medúzy, potkala jsem jenom dvě, ale voda byla plná takového jakoby prachu.

Odpoledne jsme jeli na výlet do pouště. Svezli jsme se dobovým vozítkem. Uvnitř bylo všechno barvách orientu. Kousek se jim páral, diky tomu bylo vidět, že je potahy na sedadla jsou tkané z chemlonu. Tedy nejen potahy na sedadla, ale i na volant a řadicí páku a ruční brzdu...

Dojeli jsme do místní vesnice.

Usadili nás a my si vyslechli pokyny co dělat a co rozhodně nedělat.

Koupili jsme si za 10 euro šátky a těmi nám omotali hlavy.

Manžel jako model...

Výhled na velbloudiště.

Nabídli nám čaj. Nebyl přeslazený a docela mi chutnal.

Nejprve se jelo na velbloudech

Velboudi seděli na zemi, přehodit nohu přes hřbet pro mě nebylo snadné, mám krátké nohy. Chytla jsem se kolíku vepředu a vzadu. Místní klučina nám říkal něco jako lambda a názorně se přitom nakláněl se dozadu. Pochopila jsem to špatně, myslela jsem, že říká o houpání během jízdy. Pak pobídl velblouda, aby vstal. Chvilku jsem měla strach, že přepadnu dopředu. Pak se rozešel. Houpalo to hezky. Není to nic příjemného. Nedokážu si představit, jet na velboudovi přes poušť. Úplně mi stačilo to jedno kolečko . Připadala jsem si jako malá holka na hodech. To jsem jezdila dvě kolečka na koni. Trochu jsem mezitiím vyrostla, takže jen jedno kolečko a rovnou na velbloudovi...

Měla jsem z něj respekt a zároveň mi ho bylo líto.

Pak nás vzali do stanu s čaji a kosmetikou. Koupili jsme si citronovou trávu. Měl tam i čisté parfémy, zahřívací masážní oleje, afrodiziaka. Všechno přírodní. Museli nechat místní něco vydělat. Každý si něco koupil. Musím říct, že citronová tráva byla vynikající, tedy čaj z ní. Krásně voněla a vůbec se nemusela doslazovat.

Pak se jelo na čtyřkolkách. Dostali jsme přilby. Poprvé nám každému zvlášť nastartovali. Používali jsme jen brzdu a plyn. Jelo se v koloně, jeden za druhým, pro naši bezpečnost. Jela jsem jako třetí za vedoucím skupiny. Přede mnou jel slovák, kterého museli napomenout, že nedržel s ostatními lajnu. Jelo se docela dost rychle. Občas jsem musela dojíždět a to jsem se necourala. Ještě, že nám ty brýle tak dokonale kolem dokola utěsnili šátky. Prach byl všude. Chvilkama jsen jela i po slepu. Byl to parádní adrenalin. Rychlá jízda po nerovném povrchu...

Jednou nám dali vybrat. Sjet hodně prudký sjezd nebo ho trošku objet

Tak tohle jsem nedala. Objela jsem to. Můj muž jel šlusem.

Na poslední fotce je to vidět. Vůbec to nevypadá tak děsně, že?

Ale zdání klame...

Jeli jsme pouští. Je to zvláštní krajina.

Nádherná a děsivá zároveň.

Celou cestu ani jeden strom, ani jeden keříček.

Takové obrovité udusané pískoviště.

Než jsme zajeli hloub do pouště...

První zastávka

Ten strom mě fascinoval. A nejen mě. Sesedla jsme ze čtyřkolky a vzala foťák do ruky.

Něco tak krásného jsem opravdu nečekala...

Popojeli jsme kus dál. Vedoucí skupiny nás nechal zaparkovat stroje. Vystoupali jsme na jednu dunu.

Chvilku jsme nebyli schopni ani mluvit. Šedá masa písku pod svitem zapadajícího slunce změnila barvu.

Fascinovaní tou nádhernou podívanou jsme postupně vytáhli foťáky a mobily a téměř v tichosti začali fotit...

Hodně přiblížené Rudé moře v době západu slunce

A ještě jednou, opět hodně přiblíženo

Západ slunce na poušti

Vše šlo velice rychle

Sluníčko mizí za písečnými dunami Afriky

Hodně se sešeřilo, ale tma to rozhodně nebyla.

Byla to taková bledě modrá tma

Pár minut po západu nás nahnali zpět na čtyřkolky a hodně rychle jsme ujížděli zpět do vesničky, ze které jsme vyjeli. tentoktát to byla přímo stíhací jízda. Stroje jsme v cíli předávali už za regulérní tmy. Celé to bylo v závěru docela děsivé. Pár kilometrů od vesničky a civilizace...

Výlet za velbloudy a do poště se hodně povedl.

Africká poušť mě fascinovala svou surovou krásou.

Jeden by řekl, je to jen pár kopečků z písku.

Ale západ slunce všechno obalil do náhderných barev....

Moc se mi to líbilo.

Určitě bych to celé chtěla někdy zopakovat.