Siofok - příjezd

Můj muž měl slíbenou týdenní (7 dnů) dovolenou v září. Jenže pořád se nevědělo, jestli ji dostane. V srpnu strašil, že ne. Byla jsem z toho docela rozhozená. Při výběru místa to bylo také zajímavé. Já to jako obvykle nechávala na manželovi a on se na to vybodl. V koncem srpna jsme se nakonec shodli na Balatonu. Synovec tam byl s rodinou a dával nám proto přesné instrukce: "Teto, nic doma nechysté, neblbni, tam není draho. Stojí to tam jenom o pár kaček víc než tady. Si zandete na jídlo, v pohodě." Ze 7 dnů nakonec zbyl jen víkend + tři dny = dnů pět. Odjezd měl být v sobotu, ale ve čtvrtek se pořád nevědělo, jestli to klapne. V pátek ráno jsem jen tak pro sichr nachystala itinerář cesty, kdyby navigace v tabletu stávkovala. Odpoledne přišel muž, že se nikam nejede, je mu blbě, asi je nemocný. Vzal si prášky a šel spát. No a já místo plánování místa pobytu a zajišťování zdravotního pojištění seděla a vybírala, kterou českou památku, ZOO nebo aquapark poctíme svoji návštěvou. V sobotu ráno nastal obrat o 100%. Muž vyzdravěl. Prý, sbal se a jedem. Tak jsme jeli. Směr Balaton, Siofok. Finance vždycky zajišťoval on. Samozřejmě neměl ani jeden HUF = forint, ale ani jedno euro. Prý si vymění ve směnárně až na místě... Když jsem ho navigovala podle svého itineráře, tvrdil, že jeho trasa na hraniční přechod se Slovenskem je lepší a kratší. Po 90 minutách jízdy zastavil u benzinky před Hodonínem, aby se dál jelo podle mě, později i podle navigace v tabletu. V Bratislavě jsme se v nákupním centru Bory naobědvali, ještě že brali karty. Projížděli jsme pod Hradem, přes Nový most, byla to úžasná panoramata. V podvečer naše cestování konečně skončilo. V Siofoku jsem přes wifi našla tohle volné ubytování:

Tohle je Aparmán Bella

Vodotrysk mě hned zaujal...

...prostě to nešlo ho nevyfotit, úlně si o to říkal...

Zazvonili jsme na recepci a ještě pár vteřin se dohadovali, kdo bude mluvit. Z mluvítka se ozvala maďarština. Já oněměla, ale muž zachránil situaci a spustil:"Bonžúúúr". Paní odpověděla: moment, aby za chvilku osobně poznala francouzské hosty. Jenže oni to nebyli Francouzi, oni to byli Češi jako poleno. Já naštěstí měla text na papíře, kde stálo maďarsky: Van szerdáig szobákat? Česky: Máte do středy volné pokoje? Asi to udělalo dojem, protože se usmála a odpověděla Igen, což znamená ano. Já se mezitím trochu oklepala a začala komunikovat anglicky. Tedy abych to upřesnila: Small English, palce a ukazováčkem ohodnoceno asi tak na 3 cm. Sumu 42 300 foruntů za ubytování paní domácí pro jistotu vyčíslila na papír. A problém byl na světě, neoboť můj muž nebyl ve směnárně. Zkoušel se domluvit německy: Calen karte? Odpověď zněla Nincs, to je maďarsky ne. Vzápětí ale bylo dodáno směrem ke mě anglicky Tomorrow Bank, Exchange. Málem jsem se začala té hodné paní klanět. Moje Thank you very much zcela určitě postrádalo ten správný přízvuk, ale nic jiného mě v té chvíli nenapadlo. Dostali jsme klíče od bytečku 1 + kuchyňka s vařičem, mikrovlnkou, ledničkou a krásnou koupelkou.

Ložnice i s TV. Jupí, budeme se dívat na filmy v originále...

Manželovi pizza chutnala

Křehké duše prominou, ale hlad je sviňa a tak jsme ubytování se odložili a vyrazili na večeři. Paní domácí nás vybavila mapkou s doporučeními a kartičkou na slevu. Ještě že wifi je takřka všude. Byla jsem na sebe pyšná, řekla jsem si o ni úplně sama: "Wifi and code pleas." Heslo mi bylo sděleno perfektní angličtinou, takže jsem musela začít dlaní utlačovat vzduch směrem ke stolu a sympatický mladík zvolnil, abych se hned na druhý pokus připojila na síť. Muž se ujistil zvednutím platební karty, že s ní může zaplatit a dali jsme se do vybírání jídla. Pod domácím, pro nás naprosto nesrozumitelným názvem byl vždycky jeho anglický překlad. Tentokrát jsme translator vůbec neptřebovali. Dala jsem si výbornou rajskou polévku a muži pomohla vybrat pizzu. Dojedli jsme, on zaplatil svým suverénním calen bitte a šli jsme se konečně projít k tomu obrovskému maďarskému moři.

No řekněte, není to romantické?

Do noci se pozvolna nořící Balaton mě dojal. Nabídl nám na přivítanou úžasnou podívanou.

Po tom adrenalinu na recepci a u večeře je to přímo balzám na duši.

Ještě že jsem netušila, jak se bude druhý den adrenalin stupňovat...