Asi mám na něj špatný vliv. Nebo prostě nejsem dobrá manželka. Nechápu, proč by se jinak choval tak jak se chová. Možná kdybych si ho dokázala udobřit chutným jídlem, bylo by všechno jinak. Bohužel, ať se snažím sevíc, nejde mi to.
Na seznamu k nákupu bylo mimo jiné i čerstvé pečivo. Zbytek potravin se dal koupit v Lidlu. Jenže ve čtvrtek dopoledne by se tam vydal jen sebevrah. Takže na nákup jsem vyrazila, až muž přišel z práce. Pečivo bylo to nejčerstvější, ještě teplé. Sáček s ním tedy zůstal otevřený na kuchyňské lince. Tedy do té doby, než ho vztekle muž rozházel po kuchyni. Pokusila jsem se mu vysvětlit, že pečivo v něm nebylo zapařené, ale horké ještě z pece, naprosto marně. Všechno zlé je k něčemu dobré. Alespoň jsem díky tiché domácnosti viděla na tabletu film a taky hodně pokročila s výrobkem do podzimní výměny z Ajčina blogu.
Když mi umřel táta, hodně mi pomohla při obesílání příbuzenstva tátova sestřenice. Tehdy jsme byli s mužem rádi, za její vstřícnost. Teď jí zemřel muž. Dnes má pohřeb. Na otázku, jestli jede se mnou, odpověděl:"Nevím tak proč." Pamětliva Janinčiných slov násdledovala moje odpověď: "Třeba proto, že nám hodně pomohla". Budu muset jet sama. Je mi z toho smutno.
My dva se hodně lišíme. Proč jeden je vstřícný a druhý se přestává snažit?
Proč se stále míň a míň smějeme spolu?
Nechci být důvod k rozchodu.
Nechci, abychom se tak moc lišili.
Stačí jen trošku. Aby jeden opět doplňoval toho druhého.
Chci toho moc?
Dáš prosím "To se mi líbí" na odkazech pod tyhle dvě fotky?
OdpovědětVymazathttp://www.mundo.cz/soutez/pohled-na-dunmore-head
http://www.mundo.cz/soutez/kaplicka-irsko díky moc!!
(podmínka je přihlášení k facebooku)
Nechceš toho moc pro sebe. Ale zda je to moc na něj, to nevím...
OdpovědětVymazatNechť je to lepší...
Ten článek jsem snad psala já...
OdpovědětVymazatjestli není chyba někde jinde párkrát jsem nakoukla na tvůj blog, mimochodem dost dobrý, a vidím jaké máš aktivity a ktomu ten blog to všechno zabere dost času,který ti nezbývá na rodinu a domácnost.ruku na srdce máš všude uklizeno ,čisto,nažehleno?občas napíšeš jak se ti nepovedlo jídlo a zjistíš proč?snažíš se chybu napravit?taky píšeš že na nákupy jdeš až příjde chlap z práce,bylo tam co jíst,bylo čerstvé pečivo a dost možná pivo pro chlapa unavenyho z práce.někde jsi psala že děláš na turnusy,tak předpokládám že jsi byla celý den doma a když on přišel domů tak tam nic.nezlob se že ti to tak píšu ale mám uplně stejné skušenosti a oči mi musel otevřít nejlepší kamarád,který se nemohl dívat jak se užírám a promluvil mi do duše.měla jsem plno aktivit s kamarády na které manžel neměl čas a taky ho nebavily tak byl vzteklej že kašlu na domácnost.kamarád mě postavil před rozhodnutí zda rodina nebo aktivity s kamarády bez rodiny kterou bez mezně miluji a díky němu jsem dala přednost rodině kdy jsem se vzorně starala o domácnost a tam se vše zlepšilo snad o 100procent i sex je parádní po padesátce ted mám i ty kamarády a aktivity a jsme úplně všini spokojeni na maximum.tak ati to vyjde
OdpovědětVymazat[4]: anyhelka, tuším, že i ty máš aktivity na blogu. A proč ne? jsme snad my ženy jen od toho, aby jsme sloužily mužům, aby jsme jim dělaly něco jako regulátor jejich napětí? nevím, kolik ti je let, ale jestli si chceš nechat poradit od kamaráda, tak jen tak pokračuj. Po čase na to příjdeš také, ale to už bude pozdě na nápravu.
OdpovědětVymazatTakže jinak...představ si,že by tento článek napsal muž. Určitě by spousta mužů a hlavně žen napsala, jaký je muž chudák, že ho manželka takto komanduje kvůli pečivu...a tuším, že by tu od ráznějších komentujících nechyběl titul, tvoje žena je kráva a když se jí nelíbí pečivo co jsi koupil, tak ať si nakoupí sama. Ale když si postěžuje žena, vezme ještě z opatrnosti vinu na sebe, viz začátek článku.."asi nejsem dobrá manželka" ... Také je něco jiného mít jiné zájmy a nenutit manžela do toho, co baví nás a něco jiného je, když jde o to, jít s manželkou na pohřeb, podpořit jí v těžké chvíli, stát jí po boku.
Milá Chudobko, nechceš toho moc. Problém asi nebude u Tebe...
OdpovědětVymazatA taky zřejmě nebude v Tvých silách to všechno nějak napravit. Partnerství (manželství), ve kterém chybí vůle z obou stran, je takřka neudržitelné. Je mi to vážně líto, můžu Ti držet palce, ale popravdě, aspoň podle tohoto článku, tomu moc šancí nedávám.
A rozhodně ne Tebou...
[4]: Já tedy doma naklizeno a nažehleno nemám a to jsem doma a nechodím do práce. Ale mám takového partnera, který si ochotně stoupne ke dřezu a umyje nádobí, zatímco já mu předčítám některé blogy...
OdpovědětVymazatA tak nějak si taky představuji to správné partnerství.
pokud bych měla na výběr mezi partnerem a svými aktivitami, asi by vyhrály aktivity, neboť takový chlap, který mi dá vybrat, by mi za to nestál
Můj přítel mě má rád takovou, jaká jsem. S mými klady a i s mými zápory. A že jich mám
Teda anyhelko to co jsi napsala, to je teda kauf...nejsi ty náhodou chlap Jinak souhlasím s ostatními názory. Pročpak bychom měly pánům tvorstva dělat otroky? Jsme snad něco méně než oni? Nemáme snad nárok na svoje zájmy a aktivity?Milá chudobko nejde na tvého muže krize středního věku? Já osobně jsem vdaná 22 let. T hoho dobrých 16 let jsem byla doma za husičku, seděla pěkně v koutě, ochotně plnila manželova přání, vyvářela, pekla, uklízela, starala se o děti, nikam nechodila prostě dokonalá ženuška...a čímže se mi manžel odvděčil? 16 let alkoholu, milenek...a já vždy mu odpustila, tahala ho z malérů, žehlila jeho zálety...proč? protože jsem si vše dávala za vinu...že jsem špatná manželka, nejsem dost atraktivní atd atd...nikdy by mě ani nenapadlo, že na vině nejsem já ale manžel...po jeho posledním maléru, ze kterého jsem kvůli rodině tahala se ve mě něco zlomilo a já konečně pochopila, že vina není na mé straně...a tak jsem si začala žít a ne přežívat...že není navařeno? však může zvednout zadek z gauče a něco si udělat...já stejně jako on chodím do práce a když můžu vařit já, může i on...nemá pečivo? obchod máme cca 100 metrů tak at si pro ně dojde...on ten gauč a TV na něj těch pár minut počkají...že jdu na skleničku vína? ke kadeřnici? kosmetičce? na brusle? aerobik? spinnig? koupím si něco hezkého na sebe? jedu s kámoškou na víken do wellnesu? no a co? peníze si vydělám a mám taky právo si je užít a udělat něco pro sebe...nesmutni chudobko není to jen tvoje chyba...na manželství jsou vždy dva a vždy dva se musí snažit...
OdpovědětVymazatBaruschko bezva názor. Palec hore.
OdpovědětVymazatPřiznám se, nevidím to růžově. Už dlouho jsou u vás jisté problémy, prostě se pořád motáte v kruhu. Někteří lidé se nechtějí změnit.
OdpovědětVymazat[2]: Pořád se snažím věřit, že bude...
OdpovědětVymazat[3]: Hm, tak to ti nezávidím...
OdpovědětVymazat[4]: Tak hezky popořádku. Úplně beze smítka doma nemám. Vypráno a vyžehleno je vždy včas, muž nemůže říct, že by musel čekat na čisté prádlo. Vím proč neumím vařit, protože pro něj vařím ve stresu a se strachem, co zase pokazím. Když vařím pro sebe nebo kluky, většinou to jde. Prostě vařím z donucení a nerada. Pečivo doma samozřejmě je vždy, pivo možná ne. Dělám na směny. Přijdu z denní, lehnu a spím až do rána. Druhý den jdu na noc a opravdu někdy prostě nic nedělám. Ale nejsem služka!!! Jsem jeho žena. Doma mi moc nepomáhá. Když chci aby mi pomohl na domečku, odbyde mě. Samozřejmě, že chyba je na obou stranách. Mohla bych s mu víc věnovat, když jsme spolu. A co on?
OdpovědětVymazat[5]: Děkuji, dnes mi opravdu bylo ouvej samotné bez něj v kostele kousek od rakve. A když mě pak rodina stáhla na trachtu, bylo mi strašně, když jsem lhala, že muž má službu...
OdpovědětVymazat[7]: Milá Baruschko, ty nemáš doma chlapa, ty máš doma poklad
OdpovědětVymazat[8]: Snažím se žít. Kdybych neměla blogové a živé přátele, asi bych se nejspíš zbláznila nebo možná rozvedla. Připadá mi, že vždy, když moje sebevědomí klesá k nule, to jeho závratně stoupá...
OdpovědětVymazat[10]: Jsme jako na houpačce, jednou nahoře, podruhé dole...
OdpovědětVymazatMě to u vás přijde jako na horské dráze, jednou z Tebe štěstí stříká na kilometry, podruhé z Tebe cítím šílenou beznaděj.
OdpovědětVymazatChtěla bych podotknout, že kupříkladu moje švagrová není skutečně kvalitní kuchařka, prostě to neumí, ale můj bratr k ní vzhlíží pro jiné hodnoty než je vařečka, prostě každý jsem nastavený jinak.
Promiň, ale Tvůj chlap zneužívá faktu, že jsi citlivá a hlavně...Tvůj smysl pro rodinu a strach oni je podložen Tvým zpackaným dětstvím a on to velice dobře ví a zneužívá toho
Já myslím, že Beallara má pravdu a hlavně v tom závěru. Osobně si myslím, že i ve vztahu je důležité sebevědomí. Důležité je být na muži finančně nezávislá, to se mi dařilo celý život. Nikdo nemůže umět všechno. Já osobně vařím, ale nepeču moučníky nebo bábovky a nikomu to nechybí. Peču maso k obědu. Pravidelně uklízím, ale nemohu říct, že je tady pořád vzorný pořádek. Tady se nežije v prachu, ale tam se položí časopis, tam sklenička od minerálky. Tady se žije, zúžit život ženy na to, aby několikrát týdně běhala s prachovkou a užírala se, aby uvařila to, na co má muž chuť - to nepovažuji za příliš chytré. Jak se říká - "jaké si to uděláš, takové to máš". A platí to ve vztahu od začátku. Teď mám přítele a my si pravidelně o víkendu někam vyjedeme na výlet, najíme se v restauraci, jdeme na večeři. Rád mi pomůže a vzájemně se podporujeme, když je třeba. To bych ti přála.
OdpovědětVymazatTo se to radí!Sama musíš vědět co od života očekáváš,když ti to takhle vyhovuje tvá věc a nečekej rady,ty k ničemu nevedou,záleží jen na tobě.
OdpovědětVymazatMilá Renatko, je mi jasné, že můj názor ti zrovna 2x nepomůže, neboť je rozdíl s někým pár roků chodit a nebo s ním desítky let žít. Věřím, že to nemáš vůbec lehké, řekla bych si...blbec chlap, že ti nadá kvůli pečivu...ať si ho koupí teda příště sám...napadly mě 2 od sebe naprosto odlišné varianty...buď si od sebe na chvilku dejte úplný pohov, nejlépe tak abyste se třeba pár dní neviděli (což v manželství je hodně těžké), ale třeba byste si pak uvědomili, co všechno vám z toho druhého chybí a nebo právě naopak buďte více volných chvil spolu. Zajděte si na večeři, do kina či do divadla, užívejte si...ale pokud se má něco napravovat, vždy by na to měli být dva. :)
OdpovědětVymazatto ma mrzí milá moja... :( ono je to s chlapmi ozaj naozaj ťažké. Jeden by pre toho druhého vedel dať aj modré z neba, čo mu na očiach vidí a ten druhý nie je schopný pre neho spraviť čo i len maličkosť, alebo len mu venovať svoj čas. Je to nespravodlivé... v každom prípade, ako ma učia druhí - mysli hlavne na seba a rob tak aby si bola hlavne ty šťastná a spokojná. Ono neskôr príde aj sám a bude chcieť tiež niečo z tvojho šťastia a pokoja.
OdpovědětVymazatMám ťa rada ♥
[18]: Citlivka tedy jsem, to je fakt. Asi bych měla být větší tvrďák, ale to bych nebyla já. Potřebovala bych si opět zvednout sebevědomí....
OdpovědětVymazat[19]: Finančně nezávislá už jsem hodně dlouho. Ale sebevědomí mám nižší, než by mělo být. Ještě v létě jsme jezdili na výlety a užívali si jeden druhého. S podzimem se naše vztahy ochladily....
OdpovědětVymazat[20]: Já tohle nenapsala, abych dostala rady jak udržet manželství. Prostě máme krizi a já se z toho potřebovala vypsat. Tím si srovnat myšlenky. Velmi si vážím všech názorů, které mi zde napíšete.
OdpovědětVymazat[21]: Taky jsem si řekla, že je to blbost pohádat se díky pečivu, ale ono to tím jen vyvrcholilo. Ráda bych si s ním zašla na večeři, ale on musí chtít. Tak uvidíme
OdpovědětVymazat[22]: Ano, máš pravdu. Snažím se být spokojená a tím klidem a mírem uvnitř ho nakazit. Jsem jen člověk, potřebuju cítit lásku
OdpovědětVymazatNemyslím si, že bys toho chtěla moc, vlastně jen trochu víc vstřícnosti, tolerance a milé slovíčko, které na správném místě dokáže divy. Třeba se tvůj chlap špatně srovnává s tím, že kluci vylétli z hnízda (předpokládám) a on s tím neumí naložit. Přeju, ať se zase daří tak, jako v létě
OdpovědětVymazat[15]: No jo, máš naprostou pravdu Mám doma poklad a moc si ho vážím
OdpovědětVymazatAle věř, že mi dalo spoustu práce si ho vykopat
Renátko, držím palce, aby se to nějak vyřešilo. Já jsem se nechala 13 let ponižovat a trápit chlapem a pak jsem si řekla DOST a odešla jsem. Našel si jinou, která mu nevařila, neprala, nestarala se o něj, jen si chtěla užívat. Nakonec ho odkopla. A on si teď sype popel na hlavu, že udělal chybu, abych se vrátila. TO URČITĚ ! Já jsem teď svobodná a mám se skvěle. Prostě ty chlapi si vůbec neváží toho, co mají. Zjistí to až když o to přijdou. Přeji ti, aby to dopadlo tak, jak si sama přeješ, hlavně se za nic neobviňuj. Držím palce.
OdpovědětVymazat[28]: Vstřícnost a kousek tolerance mi u něj opravdu chybí. On když je unavený nebo bolavý s klidem profláká nebo prospí celý den. Ale když jsem unavená já a s knížkou zalehnu a usnu, je oheň na střeše...Včera se ale pokusil o smír. Zatím je to jen takové křehké. Uvidíme, co se stane, až si promluvíme. Udělat to musím, nechci se užírat, chci žít. Drž mi pěsti
OdpovědětVymazat[30]: Vždycky hledám příčinu nejdřív u sebe, až pak u druhých. Mám to ve své povaze. Od jisté doby se už po každém nedorozumění nehroutím a nepláču a to manžela asi tak trochu vytáčí. Smutek v dušičce vypustím na dlouhé procházce, na kole, na domečku nebo u nej kamarádky, případne tady na blogu. Pláčem rudé oči jsou minulostí a já se k ní nehodlám vracet...
OdpovědětVymazatNevím, jestli sem vůbec mám jako muž něco psát, navíc když žiju sám, takže asi nejsem příklad toho, jak to doma standardně vypadá; ale víc než 15 let jsem měl normální a myslím, že celkem dobře fungující manželství, které se nerozpadlo ani na nevěře ani na nedostatku vzájemné úcty. Přiznávám, že mě trochu děsí názor, že prioritní je, že všechno v domácnosti musí být hlavně tiptop, jinak se muž naštve, z toho mi naskakuje vyrážka, jak mi to jde "proti srsti". Umím si představit, že to tak někde funguje, pro každého je prostě důležité něco jiného, ale takového chlapa si prostě neumím dostatečně vážit.To, že někdo má špatnej den, kdy ho rozčílí každá maličkost, je celkem normální a děje se to každému z nás. Důležité je, jak je to často a jestli si to dokáže sám na sobě zpětně uvědomit. Pokud jsou na to odpovědi: ANO - je to často, a NE - nedokáže si to uvědomit, to pak samozřejmě není nic moc. Věřím, že se to u vás dokáže srovnat, z blogu bych řekl, že to máte na střídačku - pěkné zážitky s občasnými rozmíškami, to je v dnešní době, kdy je tlak na lidi ze všech stran enormní, asi normální, ale lidi by si měli umět říct si navzájem, co jim na tom stavu vadí, a měli by hlavně být za normálních okolností ochotní poslouchat, co vadí tomu druhému.
OdpovědětVymazat[33]: Děkuji za názor z druhé strany. Ano, máme to na střídačku. Jednou nahoře, jednou dole. Jednou za to můžu já a jednou on, tady už to tak pravidelné není. Ale je fakt, že když je klid zbraní, on i já dokážeme poslouchat, co nám navzájem vadí a co se nám naopak líbí. A to je pro mě důležité. On je prostě jiný, než bych chtěla. Ani já nejsem bez chyb. Pokud bude fungovat vzájemná tolerance, bude fajn
OdpovědětVymazat[31]: Myslím, že bude zase dobře a pěsti držím každopádně
OdpovědětVymazatChudobko a není tvůj muž v přechodu?
OdpovědětVymazatNe, nesměj se, ty jako zdravotnice o tom víš určitě své a moje kolegyně v práci muže v přechodu mají a chovají s podobně jako ten tvůj.
Víš, nikde to není růžové, sice zde na Blogu cz. některé blogerky považují své manžílky se kterými jsou celý život za zlatíčka, která nezlobí, ale věř, že zlobí, jen ty manželky už to za zlobení za ta léta nepovažují...
Někdy se zbytečně u partnerů zaobíráme maličkostmi, zbytečnostmi, muži také nemají náladu - věř tomu a zase bude svítit sluníčko - tomu věř na 100%.
Můj AP už také mívá své nálady, ale i my ženy je máme - ne?
Renátko, já si také myslím, že nechceš moc, ale nějak je to u vás nahoru a zase dolů, třeba se to ještě usadí. I když... už jste spolu dost dlouho, co si tak spolu sednout a pořádně a v klidu to probrat? Klady, zápory a tak. Už jste to zkusili?
OdpovědětVymazatNevím, kolik let je tvému manželovi, ale myslím si, že skoro všichni chlapi ve věku 45-65 jsou prostě nemožní a nesnesitelní.Existují ovšem výjimky:)
OdpovědětVymazat[35]: Díky
OdpovědětVymazat[36]: Směju se a moc Víš, že mě to taky napadlo
OdpovědětVymazat[37]: Milá Ježurko, když zrovna nejsme
OdpovědětVymazat"ve při", komunikace nám jde docela dobře. Jen co poškorpíme, stávají se z nás dva cizinci. Ani jeden naštěstí nedokážeme v dusnu delší dobu vegetovat. Takže se brzy čistí vzduch. Zrovna jako teď
[38]: Je přesně v půlce a rozhodně není vyjímka Ale zato je můj
OdpovědětVymazat[41]: Ani nevíš, jakou mám radost!
OdpovědětVymazat[4]: Nedá mi nějak nereagovat - v naší zemi je tento názor poněkud předpotopní, ne-li hloupý. Takto by se to dalo praktikovat v dobách, kdy žena nechodila do práce a měla spoustu času na to opečovávat rodinu a ještě jí zbylo třeba na pletení nebo na drby. Dnes žena musí nejen že zvládnout zaměstnání, jako má muž, ale ještě k tomu být za služku a veškerý čas věnovat rodině, bez nároku na špetku volného času či jakéhokoliv koníčka, protože tak to je přece normální? No tak to tedy není. Normální je všeho s mírou a o povinnosti se podělit. Nám společný týdenní úklid zabere max. hodinu a pak máme volno. Čas na děti, na sebe, na koníčky, na ticho, na cokoliv si zamaneme. A když uznáme, že "na tý zemi ještě takový bordel není", tak se na to prostě vykašleme, stejně děláme spoustu činností průběžně. Dobře u nás funguje pravidlo "Co leží na zemi, zvedni, co je hladové, nakrm, co je smutné, pohlaď". Platí bez výjimky pro všechny!Chudboko, koukám dle komentářů, že už je lépe, tak ať to dlouho vydrží. Všechno je jen o komunikaci a toleranci, ale musí chtít alespoň trochu obě strany .
OdpovědětVymazat[43]: Tak to nevím Velkou? Já jsem ráda, že se vše vysvětlilo
OdpovědětVymazat[44]: Opravdu je mnohem lépe Jen mě mrzí, že jsme takhle hloupě zabili pár dnů života. Možná ti to přijde melodramatické, ale v práci si moc dobře uvědomuju, jak je náš život kratičký a pomíjivý. A na tom pohřbu si člověk sakra zblízka uvědomil svoji smrtelnost.
OdpovědětVymazatPořád máme v komunikaci i toleranci so dohánět
[23]: Tak randi se mnou a budeš za vodou. 😵
OdpovědětVymazat[47]: Neumím dát z PC srdíčko, ale ty si ho umíš představit
OdpovědětVymazat