Ráno jako každé jiné. Prolétnout mobil, WC, koupelna, snídaně. Potřebovala jsem vyzvednout hotový cyklodres na zakázku, dárek pro manžela, aby nepojal podezření, nabrala jsem vypranou hromádku věcí na domeček. Jenže pak přišel muž a začali jsme dolaďovat nákup pitiva na sobotní oslavu. Nakonec se rozhodl, že asi tak za tak půl hodinky, pojede do obchodu se mnou. Spokojeně jsem poznamenala, že si jen něco vyřídím a pa vyrazíme. Jenže on začal vrtat, kam pojedu. Moje nic neříkající odpovědi ho ale dostaly do varu. Začali jsme oba zvyšovat hlas. Nakonec jsem to nevydržela a prozradila kam potřebuju jet a proč. Slzy mi přitom tekly po tváři. Místo toho, aby pochopil, že mě dostal do kouta, začal mi dost hlasitě vytýkat, jestli si vůbec pamatuju, co vlastně chtěl. A kdybych prý jednou jedinkrát udělala to co on chtěl, byl by to nejlepší dárek. Ať si vzpomenu na to, že všechno co udělám z vlastní iniciativy nestojí za nic. Chtěl cyklodres Litovel, jenže hodně dlouho nebyla na skladě jeho velikost a já pak už nechtěla čekat. Navíc internetová komunikace taky nestála za nic. Na odpovědi jsem čekala víc než týden. Tohle jsem mu dnes ale neřekla. Seděla jsem na botníku, vřelo to ve mě. Cítila jsem se jako nicka. Jako špatná služka. Nehodila jsem se ani na hnůj. Naštvaná jsem nahlas řekla to, co se mi honilo hlavou, že ho chvilkama nenávidím. Jeho reakce na sebe nenechala dlouho čekat. Musela jsem mu vrátit klíče od auta a ještě mě vyháněl z bytu. Moje zlé já dostávalo navrch. Řekla jsem mu, že se na tu oslavu přestávám těšit a že bych tam nejraděj ani nešla. On to kvitoval, nechce mě tam. Ubrečená jsem se blbě zeptala, proč si mě vlastně bral. Prý to byla největší chyba jeho života.
Řekli jsme si hodně ošklivostí. Řekla jsem, co se neříká. Kdybych spolkla jeho nehezkou kritiku své osoby a nezmínila se o občasné nenávisti, dopadlo by asi všechno jinak. Teď mám oči pro pláč. Mám pocit, že začíná konec světa.
Odpoledne mi volal syn a zjišťoval, jestli je doma pěna do koupele. Byla jsem venku a sháněla bezlepkové věci pro tchýňku právě na tu oslavu. Po hlase poznal, že se něco děje. Moje předstírání spokojenosti bylo marné. Práskla jsem naši hádku, ale nic k ní. Syn mě ujistil, že do soboty je ještě daleko. Ale já si nejsem jistá, jestli tohle rozdýcháme...
Je mi hrozně líto, že jsem jeho životní chybou....
Milá Chudobko, jestlipak jsi Ty neřekla pár věcí, které nemyslíš až tak úplně vážně a pokud ano, tak vždycky zrovna jen v těch nejvyhrocenějších situacích a pak bys je ráda vzala zpět?
OdpovědětVymazatDěláme to všichni. Snažíme se "přebít" ošklivosti, které chrlí ten druhý.
A stejně tak Tvůj muž.
I když mu to třeba sem tam prolétne hlavou, je to zase jen v těch nejhorších chvílích a jindy je zaručeně šťastný, že Tě má.
Dopřej mu to.
Všichni máme špatné dny...
Možná je nervózní z oslavy, z přibývajících let, ze všeho toho ruchu...
A tak si poplač a pak hlavu vzhůru
A já budu držet palce
Bude líp
Přestaň se obviňovat. Manžel se k tobě bude chovat tak, jak mu dovolíš. Podle tvého popisu je jak rozmazlené, sobecké děcko. Zajímal se někdy o to, co chceš ty? Jak se cítíš? Připadá mi, že se jen neustále snažíš, aby byl spokojen a pokud se to jednou nepovede, začneš si sypat popel na hlavu. On moc dobře ví, jak tě ranit. A možná mu to dělá i dobře.
OdpovědětVymazatJá nevím, ale na tvém místě bych se bez oslavy jeho narozenin klidně obešla.
Stane se, že kolikrát člověk řekne něco, čeho potom lituje a v hádce je to hned. S manželem to asi není úplně jednoduché, ale bouřka se přežene a zase bude líp. Třeba k tomu zrovna přispěje ta obávaná oslava. Držím palce
OdpovědětVymazatDo prčic, to je tedy situace... Ale takové věci se stávají před oslavami, před dovolenou, svátky. Nervy dostávají zabrat a člověk dělá a říká věci, které by normálně neřekl. Tady se podepisuji pod komentář č. 2. Robka má plnou pravdu. Muž se chová k tobě tak, jak mu dovolíš..., jak jsi mu dovolila celá léta. Já myslím, že se to ještě vyřeší, ale hořká vzpomínka na to jubileum v tobě zůstane. On je už dost starý pardál na to, aby pochopil, že to přehnal. Jenže, velkou změnu nečekej.
OdpovědětVymazatRenčo, tak koukám, že ta vaše horská dráha nahoru a dolu pokračuje...jediné...přestaň se obviňovat, to že někoho miluješ, neznamená , že s Tebou bude vytírat. Domnívám se, že ve vztahu jsou vždy dva, tudíž ti dva se musí snažit
OdpovědětVymazatV Tvém případě a nepíšu to poprvé, je to o sebevědomí, Tvůj muž má skutečně talent zašlapat ho dva kilometry pod zem
...moc ti držím palce, jsi fajn baba
Co k tomu říct? Ten si tě jednoduše nezaslouží. Místo toho, aby tě utěšil, překous svý chlapácký ego a poděkoval ti, že mu chceš něco pěknýho koupit, tě málem vyhodí z bytu... to snad není možný. Buď, ať se k tobě chová jak si zasloužíš a neshazuje tě, anebo ať táhne. Absolutně se neobviňuj, protože za nic nemůžeš. Hlavně chlapa nenechat, aby měl furt navrch. Měla bys mu rázněji vysvětlit, že buď ať se k tobě chová slušně nebo - jak už jsem říkala - táhne. Já jsem od přítele zvyklá na nošení na rukou a tohle bych teda nepřekousla ani náhodou. Má tě jak služku a nižší existenci a to fakt nejde. Hlavně nedávej lásku někomu, kdo si ji nezaslouží, jelikož je dalších 100 chlapskejch, co tě můžou mít 1000X radši. Hlavně se nenech ušlapat a ukaž mu, co taková pořádná ženská dokáže. Vlastně mu dokaž, že ho nepotřebuješ a ať se kouká srovnat nebo bude rychlý pápá. Kdyby to nešlo, tak se hlavně neboj rozvést... věř mi, je spoustu chlapů, co se k tobě budou chovat jak si zasloužíš.
OdpovědětVymazatJe až neuvěřitelné co člověk v zuřivosti dokáže vypustit z pusy. Možná jsem dost mladá na to, abych se vyjadřovala k Vaší situaci. Každopádně je mi to moc líto, ale rozhodně si nic nevyčítejte. Chlapi jsou opravdu zvláštní stvoření, co si budeme povídat. Věřím, že se to spraví a bude to všechno v pořádku. Držte se :)
OdpovědětVymazatMísto dárku bych mu nasrala... A žádnou oslavu nechystala, ať si to milostpán udělá sám. A možná bych mu nadělila i žádost o rozvod.Vy se z ničeho rozhodně neobviňujte.
OdpovědětVymazatPřesně takovýho vola mám doma a 25 let mi dělal to samé. Taky jsem ho milovala a snažila se zavděčit. Až když ve mě tu lásku vpodstatě ušlapal svým chováním a já jsem mu při jedné hádce odpověděla že tedy ano, že půjdeme od sebe, protože tím mi vyhrožoval celé roky, začal jít do sebe. Ne že už by se potom choval stále jen vzorně, ale už jsem si nikdy nenechala nic líbit a je-li to potřeba, neváhám ho označit patřičným výrazem a poslat do pr... Od té doby, co poznal, že jsem schopná od něj odejít si už ale nikdy nedovolil vůči mně to, co dřív. Myslím, že tvůj muž bude podobný typ chlapa. Dokud neuvidí, že jsi schopná žít i bez něj, nebude se k tobě chovat lépe.
OdpovědětVymazat[1]: Hezké utěšování, ale tím bych si nebyla vůbec jistá, že ten debil je šťastný, že má takovou ženu. Takovýhle typ chlapa totiž nikdy neocení hodnou milující manželku a ten servis, který manželka poskytuje, považují za její povinnost a za samozřejmost - takovejhle chlap neumí poděkovat a nikdy neocení sebevětší snahu, je to sobec a primitiv.
OdpovědětVymazatA ještě chci dodat .. Renatko, nepodělala jsi to ty, ale on. Proč bys ty měla pořád mlčet a nechat si líbit jeho náladovost a sobeckost? On si nevidí do tý svý nevymáchaný huby a ty si budeš vyčítat hádku? Jiná už by ho dávno kopla do zadku. Vzchop se holka, jsi šikovná pěkná ženská, buď si vědoma svých hodnot .. a že nejsou malé!!!
OdpovědětVymazat[1]: Je fakt,že jsem byla dost naštvaná,že ze mě vytáhl kam a proč potřebuju jet. Jenže já to asi myslela docela vážně. Když já mám s ním často pocit, že nestojím za nic...
OdpovědětVymazat[12]: A v tom je právě zakopanej pes ... s ním se cítíš jako nicka, jiný by z tebe udělal královnu. Vím, o čem mluvím.
OdpovědětVymazatTy se stále vidíš jeho očima, což je špatně.
tak jsem zase jednou nakoukla a příšerně mě dožraly komentáře jak můžou někoho odsoudit na základě jednostraného vyjádření zvlášť když dotyčného neznají.ano jeho chování je hnusné ale určitě to není záležitost jedné hádky a také vzájemné chování a respektování je dlouhodobě na bodu mrazu a pokud se ten tvůj chlap nemá možnost vyjádřit tak ho nemůžu soudit.ty tvrdíš že neumí chválit třeba se ti to jen stydí říct do očí skus mu dát prostor ať se třeba tady vyjádří a nenech sebou manipulovat ani od manžela ani od tzv.kamarídek na blogu.milá chudobko ty sama musíš udělat co cítíš jestli ho máš pořád ráda tak mu řekni co se ti na něm nelíbí a on ať se k tomu ve vší slušnosti vyjádří a je jen a jen na vás obou zda to půjde dál nebo ne.ano můžeš dát na někoho kdo vás oba zná a řekne ti pro i proti a třeba poznáš že děláte oba něco špatně tak si to vyříkáte a bude zas dobře.moc ti fandím a napiš jak to dopadlo hlavně ta oslava
OdpovědětVymazatPusa někdy vypustí v afektu mnoho z toho, co uši nechtějí slyšet, ale obecně vzato nemám rád, když kdokoli zneužívá své převahy - fyzické, ekonomické nebo jakékoli jiné - vůči těm, kteří jsou mu nejbližší. Však uvidíš, myslím, že až oba vychladnete, proberete nějakou formou, co z toho, co jste si řekli, má hlubší podstatu a co byl jen povrchní projev okamžité zloby.
OdpovědětVymazat[14]: Opravdu to tady čteš pravidelně? Nezdá se mi, protože pokud ano, tak by tě komentáře, jaké tady jsou, vůbec nepřekvapily. To není odsouzení na základě jednostranného vyjádření ... všimni se, jak se ten člověk k Renatě dlouhodobě chová a jak ona to vnímá. Nejde pokaždé o zásadní věci, ale i maličkosti ledacos napoví o jejich vztahu.
OdpovědětVymazatRenatko, Tvůj blog čtu už několik let. A jsem si jistá, že už od pohledu (promiň) máš doma debila, který si Tě ne-za-slou-ží. Nejsem si jistá, jestli to náhodou nebyla TVÁ životní chyba, že jsi se za něj vůbec vdala.
OdpovědětVymazatTřeba dřív takový nebyl, kdo ví, člověk se s přibývajícím věkem může měnit. Ale vpodstatě stejně v něm jen léty zesilují ty povahové vlastnosti, které v sobě měl už dávno.
A teď, co s tím, že...? Já osobně vnímám už hodně dlouho, že nejsi ve vašem vztahu dlouhodobě šťastná a že jako nicka se cítíš jen proto, že ON Tě ponižuje. Kdybys měla vedle sebe jiného chlapa, který by dokázal ocenit Tvé klady, byla bys jako rozkvětlá růže. Protože já si myslím, že je v Tobě hodně skrytého potenciálu a kvalit, které jen nemají šanci vyrůst nad povrch.
A já si myslím, Chudobko, že jsi udělala dobře, že jsi upustila ventil. Udělala bych to stejně, pak vychladla, ale odměřenost by nejspíše zůstala do doby, než by si ten pán vyjasnil, jak to s tebou vlastně má. Už jsem tady u tebe přečetla ledasco a nabyla jsem za tu dobu dojmu, že jsi takový jeho hadr na podlahu, kterým stírá kdeco. A to se mi ani trochu nelíbí.
OdpovědětVymazatMilá Renátko, nemáš pravdu, není to Tvoje chyba. Ty jsi to nepodělala. Kdysi dávno jsem si vzala jednoho takového manipulátora. Moc jsem ho milovala a on ve mě záměrně vyvolával pocit, že jsem k ničemu a všechno zkazím. Ještě jsem se mu omlouvala. Kolik slz jsem vyplakala! Když jsem ho po osmi letech opustila, zhroutil se... Když jsem mu byla submisivní služtičkou, nevážil si mě. Těch si nikdo neváží. Respekt a obdiv mají ti silní. To, že jsem ho opustila, bylo to nejlepší, co jsem kdy udělala. Moc na Tebe myslím, víš, asi vím, jak se citíš. Držím Ti palce, ať všechno dobře dopadne. Možná je on Tvou životní chybou, ne Ty jeho.
OdpovědětVymazatČlověk občas řekne něco, co by říci neměl. Určitě jsi to ale nepodělala, naopak. Věř, že se vyčistí vzduch a až emoce na obou stranách opadnou, bude zase líp. Držím palce.
OdpovědětVymazatTak to je síla!Za dobrotu na žebrotu...A ty se obviňuješ...?Proč bys mu neřekla,co si myslíš?Možná bys měla konečně procitnout!Jeho slova by ti měly otevřít oči aspoň teď,když ti je neotevřely už dřív.Takhle se ke mně chlap zachovat,tak ho nechci už ani vidět a ne abych se ještě obviňovala a říkala si,že já jsem něco zkazila.A že jsi jeho životní chyba?Proč se tedy s tebou už dávno nerozvedl,když jsi podle něj tak nemožná...?Já bych v takovém vztahu žít nechtěla.A ty bys to měla taky zvážit a osvobodit se,ale to je samozřejmě tvoje věc.
OdpovědětVymazatRenátko, vedle svého muže se nesmíš nikdy cítit jako špatná služka !!!!!
OdpovědětVymazatJe vidět, že nemáš žádné sebevědomí a to je strašná chyba. Napiš si na papír svoje klady a uvidíš, že jich máš opravdu hodně chyby hledej jinde
Renatko, hlavu vzhůru...v hádce řekne člověk tolik věcí schválně aby ublížil a přitom ta slova nejsou ani tak myšlena.
OdpovědětVymazatA hlavně neznám tvoji rodinu, takže nebudu nikoho soudit...prostě hlavu vzhůru a snažit se všechny věci řešit v klidu....já to tak dělám, až opadnou emoce a naštvání, tak si sedneme a v klidu vše řešíme.
[23]: Ano, sednout si spolu a věci v klidu řešit, tak by to mělo být ... jenže obávám se, že Renatky manžel je typ chlapa, který tohle neumí. Po hádce se za nic neomluví, protože pokud on něco řekl, tak ženská si to zasloužila. Jen on má pravdu a jen jeho názor je ten správný. A rozhodně nebude dělat žádné kompromisy. Ráda bych se pletla, ale nevěřím, že ten člověk je schopný dialogu, je zvyklý vést svůj monolog a nenechá si do něj zasahovat.
OdpovědětVymazat[24]:Nevím kdo jsi (jste), děvče, ale jak to čtu, mluvíš mi z duše. Souhlas veliký.
OdpovědětVymazat[25]: Je mi pár let přes padesát a co tady píšu, vychází z mé vlastní zkušenosti. Ještě chci dodat, že chápu, že ženy, které takový typ chlapa nepoznaly, netuší, že s takovým se o ničem diskutovat nedá, protože on uznává jen svou pravdu. Je to manipulátor.
OdpovědětVymazatHolka zlatá, hlavně se neobviňuj. Prostě ti bouchly saze a muselo to ven. Neřekla jsi nic, co bys v ten moment necítila a nic bys neřekla, kdybys nebyla vyprovokována. Manžela máš asi hodně ráda, protože ty jeho nálady dlouhodobě trpíš. Jen nevím, zda si to manžel zaslouží...Přeji Ti, ať se hlavně co nejdříve dostaneš do pohody.
OdpovědětVymazat[2]: Opravdu mi někdy připadá jako rozmazlené děcko. Nejde mi o tu oslavu, ale o tp, že na ní budou oba dva synové. Mít je doma hezky spolu je vzácnost...
OdpovědětVymazat[3]: Dnes se maličko hnuly ledy. Mluvíme spolu, ale zatím moje slova postrádají vřelost...
OdpovědětVymazat[4]: Nemyslím si, že skáču jak on píská. Už delší čas ne. Nedělám pro něj snídaně ani večeře. Jen obědy. Podle něj neumím vařit, tak proč bych se namáhala s přípravou jídla aby on pak jen vytýkal jaké to bylo či nebylo. Úplně stačí obědy o víkendech...
OdpovědětVymazat[5]: Děkuji Podupat mi sebevědomí muž opravdu umí...
OdpovědětVymazat[6]: Víš, nemám sílu dokazovat, že jsem lepší než mě vidí. Mám pocit, že se rozpadám na malé kousky.
OdpovědětVymazat[7]: Nelíbí se mi, že jsme ubližovali slovy oba dva. Vím, že se ho moje slova dotkla. Jenže ta jeho se zase dotkla mě. A moc...
OdpovědětVymazatRenatko, mám přečtený celý Váš blog, myslím tedy, že umíte odpouštět a máte ho přes všechny chyby ráda. Tak mu vnitřně odpusťte, že Vám slovy ublížil, neudělal to asi poprvé. Tím odpuštěním najdete klid a Vy budete ta lepší, alespoň ve svých očích. Chovejte se jako by se nic nestalo. Nejde o život, tak co. Snad on také bude rád, že to vyřčené mezi vámi dvěma smažete a nebudete se k tomu vracet a vyčítat. Jenom se postupně chovejte více sebevědomě, nejste hadr ani jeho služka. Každý přece nemusí umět všechno, vaření se někdy nepovede ani šéfkuchaři, ale Vy toho umíte hodně, vaříte i pečete... Rozvádět se nyní už asi nemá smysl, když jste to neudělala dříve.
OdpovědětVymazatDěti už máte velké a samostatné.Snad se synové budou chovat k ženám jinak než viděli doma na příkladu svého otce. Já jsem byla také mnoho let ponižovaná od manžela, říkal mi, že jsem méněcenná i před dcerou. Přitom mám vysokou školu, mám spoustu koníčků, ale jemu jsem byla stále málo. Nejhorší je, že svědkem byla naše dcera a ona má nyní stejného přítele, který doma o všem rozhoduje sám, ona nesmí rozhodnout doslova o ničem, může jenom vařit a uklízet, ale podle něho uklízí špatně, vařit se učí podle jeho gusta, přitom má také vysokou školu, ale když jí říkám, aby ho opustila, když nejsou ani manželé, tak to neudělá, nechá se trápit manipulátorem dál, prý je jí i nevěrný. To mě byl můj muž také. Asi je to špatným příkladem v dětství, kdy viděla chování otce k matce a přijde jí to normální. To mě bolí nejvíce, že jsem se provinila na dceři, že jsem se nedokázala rozvést v době jejího dětství. Myslela jsem si, aby měla dcera otce, aby nebyla z rozvedené rodiny, nevěřila jsem si, že by mě někdo s dítětem chtěl. Je mi padesát šest let. Kdybych to tenkrát věděla, že dcera bude stejně nesebevědomá jako já.... Je inteligentní, hezká, našla by lepšího, ale ona nechce, nebo možná někdy chce, ale nic pro to nedělá. Jsem z toho moc smutná. A stydím se za to.
[8]: Není to tak snadné. Přijedou oba dva synové a to je pro mě malý svátek. Nepřipravím se o jejich společnost kvůli jeho egu...
OdpovědětVymazat[9]:[10]:[11]: Jednou jsem se od něj odstěhovala. Pochopil a změna v chování byla. I když ne pořád. Ale přestaly ty jeho výbuchy hněvu. Já se začala věnovat sama sobě. Nedělám večeře ani snídaně, když to umí líp, ať si je dělá sám. Nejezdím na společnou návštěvu jeho mámy když on zavelí a mě se to nehodí. Nedívám se s ním na jeho tv program, když se mi nelíbí. Někdy se mi povede ho ukecat a někdy odejdu do pokojíku a on je tam sám a to se mu vůbec nelíbí. A takových drobností je víc, přesto si občas připadám jako hadr...
OdpovědětVymazat[13]: Asi máš pravdu, ale jak si nalít víc sebevědomí? Stále ho mám ráda i když bych ho někdy s chutí chytla pod krkem...
OdpovědětVymazat[14]: To vyříkání si našich nectností u nás nejde. Tedy nejde v klidu. Ani jeden to v klidu nezvádáme. Zatím to vždycky skončilo hádkou. Jeden začne toho druhého přesvědčovat o své pravdě a pak už to ten druhý nevydrží, zvedne hlas...
OdpovědětVymazatAby nedošlo k omylu, já mám svého muže ráda. Chyby nejsou jen na jeho straně. Nejsem žádná ušláplá putička. Jen nemám ráda hádky, tak abych se někdy vyhla konfliktu, sklapnu. A to je chyba. Vím to.
[15]: Až úplně vychladneme, bude po oslavě, budeme si muset nalít čistého vína. Musím najít sílu a kousnout do hodně kyselého jablka...
OdpovědětVymazat[17]: Něco jsi mi připomněla. Sloužila jsem v práci ve dvojici s klukem, moc dobře se nám spolu dělalo, byli jsme na jedné vlně. On byl ve vztahu se slečnou a krátce už spolu žili u jejich rodičů. Mezi námi nikdy nepřeskočila jiskra, náš vztah je jako mezi bráchou a sestrou. Náš sanitář mi tenkrát řekl sestři, vy jste celá rozkvetla...
OdpovědětVymazat[18]: Jani, už chládneme, oba. A já si to v hlavě skládám...
OdpovědětVymazat[19]: Já nevím, jestli ho chci opustit. Pořád ho mám ráda. Není jen panovačný, dokáže být hodný a milý. Jsem uvnitř rozpolcená. Rozhodně si budeme muset promluvit a na to se vůbec netěším. Jenže takhle to nejde dál...
OdpovědětVymazat[20]: Děkuji za podporu. Zatím to jde. Jeden syn už je doma adruhý dnes dopoledne taky dojede. Budu s nima a to je hlavní. Teprve až odjedou, budeme čisti domácí bouřkové počasí.
OdpovědětVymazat[21]: Rozvod po 26 letech společného života si zatím nedokážu představit. Jsme provázaní i v mnohém dobrém, nejen ve zlém. Na druhou stranu je fakt, že on se občas neumí chovat a já už těch jeho výstřelků mám tak akorát dost. Budu muset nějak pročistit vzduch i za tu cenu, že bych se musela odstěhovat na domeček.
OdpovědětVymazat[22]: Asi to zkusím. A zkusím napsat i jeho plus a mínus. Pak mu to ukážu a zkusíme lo tom začít diskutovat, pokud možno bez hádek. To by mohl být začátek našeho řešení situace...
OdpovědětVymazat[23]: Děkuji za podporu Helenko. U nás to klidné řešení bude problém, ale řešit se to tentokrát bude. Už to nezvládám a nemíním se dál trápit.
OdpovědětVymazat[27]: Díky. Dnešní den s klukama si užiju a nenechám si ho zkazit. No a pak si budem muset doma vyjasnit situaci...
OdpovědětVymazat[34]: To je smutné, že dcera zažívá to co zažívá. Kluci se v hádkách postavili na mou stranu, parkrát i na mou obranu. Já jim vždycky později říkala, że jejich tatu sice mám ráda, ale to co udělal je špatně a že se to dá říct nebo udělat i jinak, klidněji. Slečnu toho staršího uvidím dnes poprve, pokud přijede. Mladou mldašího mám už v srdíčku. Ona to s ním umí a on vedle mí jenom kvete. S trochou nadsázky by se dalo říct, že zlé bylo k něčemu dobré.
OdpovědětVymazatO rozvodu opravdu zatím nepřemýšlím. Prostě se mě hodně hluboce dotkl jeho citový výlev. Možná odjedu na čas na domeček a tam si v hlavě všechno srovnám. Ale hlavně si to tentokrát musíme vyříkat. Už dál nesnesu, aby mě tímhle způsobem srážel.
Ty jsi nic nepodělala, podělal to on! Já tedy, jako čtenářka občasnice, neměla páru, co to máš za muže, ale tahle situce mi docela připomíná mého prvního exmanžela. Já mu po pár letech zdrhla... no, v komentářích čtu, jakže nepěkně se k tobě chová dlouhodobě a že ho máš pořád ráda, což nechápu :), tak jen držím palce, ať to vyříkávání k něčemu je.
OdpovědětVymazatSama jsem se přesvědčila, že člověk v hádce řekne hodně špatných věcí, byť to tak ani nemyslí. Jen chce toho druhého nějak dostat. Na druhou stranu to bylo od manžela hnusné, co ti řekl, mábýt rád, že na něj myslíš, a dárek mu koupíš...to, že je to jiná značka, snad nevadí! Tohle bych si taky nenechala líbit, nemůžeš si nechat od něj kálet na hlavu, i kdybys ho milovala sebevíc. Takové chování bych rozhodně neakceptovala. Tvůj syn má pravdu, já myslím, že to zase tak horké nebude. ;)
OdpovědětVymazatSmutně se to čte. Škoda každého špatného slova. Vím, že nejvíc je to horké, když se to uvaří. Asi to chce chvilku počkat a přemýšlet. Co změnit, jak změnit. Aby mne neustále nesrážel k zemi. Aby z toho nevycházel vždy jako vítěz. Abych se z toho uměla dostat nejen brečením, ale jinak. Držím palce, že na to časem přijdeš. Tolik lidiček, co by Ti rádo pomohlo. Vždyť v tom je velká energická síla. Z ní něco musí vzniknout, Dobro by mělo zvítězit.
OdpovědětVymazat[49]:Můj citový vÿlev mi seřadil myšlenky. Napsala jsem to, co se mi honilo hlavou, nic jsem nepřikrášlovala, nic nezveličovala. Mám teď, s malým odstupem a chladnější hlavou více-méně jasno...
OdpovědětVymazat[50]: Ano a ano.
OdpovědětVymazatDarovanému koni na zuby nehleď, tohle by si měl muž uvědomit. Snad mu to dojde, až dres vybalí a uvidí můj kus práce.
A syn měl fakt pravdu.
[51]: Reakce těch prima lidiček, včetně tebe, mi dodaly kousek sebevědomí. Díky vám všem jsem si uvědomila, že opět zklouzávám tam, kde opravdu nechci být. Vaše podpora mě neuvěřitelně nakopla. Děkuji
OdpovědětVymazatNepodělala, jen manžel myslí jen na sebe, spíš bych mu to dala náležitě sežrat!
OdpovědětVymazat[55]: Snad jsem to tentokrát vzala za ten správný konec. Hodně mi pomohla podpora vás všech. Opravdu jsem zpočátku měla pocit, že jsem to přepískla.
OdpovědětVymazatRenatko, proč bys měla spolknout jeho kritiku Tvé osoby Měl arogantní a sobecký přístup k Tobě
OdpovědětVymazatU takového nikdy nenajdeš slova, protože on má na všechno dalších tisíc slov a zadupává Tě. Znám to.Slzami nic nesvedeš, naopak ho vydráždíš.četla jsem tento článek hned, když jsi ho zveřejnila. Je mně vždy špatně, když je chlap vzteklý, arogantní a když správný názor má jen on!
Doufám, že se aspoň na pár dní vše uklidnilo. Moc Ti to, Renatko, přeji
[57]: Dáši, nerada bych něco zakřikla, ale prozatím je to fajn. Ale něco se ve mě zlomilo. Netuším, co bude dál...
OdpovědětVymazat[12]:Renatko, chvilku jsem tady nebyla a s hrůzou zjišťuji, co řešíš za problém. Jsi bezvadná ženská a rozhodně se nenech zašlapat do země.To si nezasloužíš. Tolik jsi toho musela překonat a manžel nemá právo tě ponižovat. Je možné, že to všechno řekl ve vzteku a možná ho naštval někdo jiný a ty jsi to jen odnesla. Ale to ho neopravňuje k tomu aby vychrlil to, co vychrlil. Držím ti palce a proto, že vím, že nejsi žádné ořezávátko, tak se nedej.
OdpovědětVymazatRenátko, tak jen koukám, jak jsem tady dlouho nebyla a žasnu. Vidíš, jakou jsi vyvolala diskusi a dostala spoustu cenných rad i nerad. Já ti rozumím, taky jsem si prošla životem ne zrovna lehce, ale chyba byla určitě na obou stranách, i když asi u manžela větší. Chci věřit, že ho to potom také mrzelo, jenže chlapi to mají nastavené trochu jinak, než my ženy a proto to tak tragicky neberou. Držím ti palečky, abys už takové hádky nemusela řešit a zase vysvitlo sluníčko. Stejně si myslím, že už září na celou oblohu, že?
OdpovědětVymazat