Či só hode?

Či só hode, naše hode,

poďme stará do hospode,

hojája, hojája, hojajaja.

Bodem tam do rána,

tancovat holána

hojajája.

V neděli 11. září, na prostějovské hody, jsem vstávala hodně ztuha. Cítila jsem každičký sval svého těla. V sobotu jsem si totož splnila dávné přání zkusit projít lanové centrum včetně horolezecké stěny. Ale o tom až příště. Po snídani jsem zadělala na vdolky. Jen z poloviční dávky, protože kluci nepřijeli a já hody nedržela. Zvát tchýňku, z toho už jsem vyrostla. Ona vždycky vymyslí milion důvodů, proč nepřijet. Mám ji ráda, ale jsou situace, kdy jdu cestou nejmenšího odporu.

Cukroví jsem nepekla. Ale protože muž má moje vdolky rád, pustila jsem se do nic s chutí. Myslím, že se povedly, chuťově tedy určitě. Když jsem je vytahovala z trouby, jako by mnou projel blesk. Až v jednu odpoledne jsem si totiž vzpomněla, že je výročí tátova úmrtí, už třetí. Jenom na malou chvilku se mi hlavou mihla myšlenka, že nepůjdu na město, zapálím svíčku a uctím tak jeho památku. Vzápětí jsem si uvědomila nesmyslnost vlastních myšlenek. Tátovi by se jistě nelíbilo moje smutnění. Utřela jsem slzy, nachystala si kabelku, vytáhla sandály, vzala muže za ruku a šlo se na město. Čekaly tam nejen na nás stánky, burčák, pivo a kolotoče...

Hned v Kravařově ulici nás mile překvapil koňský povoz.

Myslíme si s mužem, že jej řídil pan Václav Obr

Hned první stánek jsem musela vyfotit

Letošní novinkou jsou malované konvičky.

Fotila jsem mobilem a tohle je jediná použitelná fotka s nimi.

Medovina na X způsobů

Stánků s perníčky bylo na městě plno.

Tihle ježečci za malý okamžik pocestují internetem za Ježurkou.

Jsou parádní.

Vedle tohoto stánku byl mistr kovář v akci.

Nepostrádá smysl pro humor.

Kdo Měl hlad, mohl se pořádně najíst.

Specialita stánku: Hanácké hambáč

(sekaná, zelí a tvarůžky)

Každý rok zde vystupují tradiční taneční soubory.

Sluší jim to v hanáckých krojích.

Třpytivé barevné kovové ozdoby se točily

a sluníčko na nich vytvářelo

nádherné světelné efekty.

Plechové cedulky leckdy dotvářejí příjemný interiér hospůdek i restaurací.

A nakonec jsem si nechala jednu z kolotočových atrakcí.

Maxi houpačka stála hodně blízko budovy KaS centra.

Zpočátku jsme náměstím procházeli s mužem ruku v ruce. Ale jak jsme potkávali známé, naše cesty se rozcházely a zase scházely. S kamarádkami z práce jsme si poslechly skupinu Jelen. Líbila se mi jejich verze písničky božského Káji. No aještě jedna skladba mi byla hodně povědomá. Nejspíš ale budete z rádií znát tuhle písničku:

A to je všechno z našich hodů. Mrzelo mě, že kluci tu nebyli. Mají své životy, vím, ale stejně...Snažili jsme si to s mužem užít. Ochutnala jsem burčák a tentokrát mi i chutnal. Byla to moc fajn hodová neděle.