Bojácné odpočítávání

10.)

Pavouk

Tenhle strach jsem díky příteli zčásti zvládla. Dokážu vzít do ruky časopis o němž vím, že uvnitř je fotka pavouka. Dokonce na ten obrázek mi chytnu. V ZOO se statečně kouknu do terária. Při tv dokumentu o tarantulích už neodcházím z místnosti, ale s úžasem obdivuji jejich nádherná zbarvení. Ale na obrazovku přitom nedokážu chytnout, co kdybych se ho doopravdy dotkla....

9.)

Tma

Nesnáším, když nic nevidím. Nedokážu si představit, jaké to je být slepý. Nevidět tu krásu kolem sebe? Nemoct háčkovat? No, ale na něco je tma docela fajn. Při milování milosrdně skryje příliš ženské křivky mého těla...

8.)

Faleš

Tahle madam umí způsobit spoustu smutku a bolesti. Bohužel jsem už měla tu "čest". Možná proto jsem teď tak nedůvěřivá a opatrná.

7.)

Zlost

Byla doba, kdy jsem se roztřepala jako ratlík a začala brečet, když na mě měl můj muž zlost. Časy se mění. Bojím se zloby, není dobrý rádce. Spíš naopak. Ve zlosti se dělají ukvapená rozhodnutí, kterých pak s chladnou hlavou litujeme. Po pravdě, nechtěla bych být svým vlastním protivníkem, když se rozzlobím...

6.)

Závist

Je to škaredá vlastnost. Ruku v ruce s falší způsobuje zkázu. Když pak pravda vyjde najevo, zůstane jen hořkost a zklamání. Bojím se závisti, odhalit ji není vždy snadné. Umí se dobře maskovat. Bohužel, závidím i já. Závidím těm, co nemusejí bojovat s rakovinou...

5.)

Závislost

Vím, jak snadno se jeden dostane do vleku závislosti. Nejdřív to byl tv seriál. Když to nešlo, nahrávala jsem si každý díl. Byla to posedlost. Věděla jsem o tom, ale nešlo přestat. Až přítel mě nevědomky dostal z tohoto vleku. On a kolečkové brusle. Jenže pak mi dal syn pod stromeček chytrý mobil s hrami uvnitř. Dala jsem si závazek 3 hry a dost. Ovšemže některé jsou hooodně chytlavé...

4.)

Samota

Jsem společenský tvor. Samota mě zabíjí. Stačí pár hodin soukromí. Samotu fakt nemusím. Asi bych se zbláznila žít sama. Odřízlá od rodiny, přátel. No, vlastně už pomalu začínám bláznit už teď. Jsem teprve měsíc na neschopence, co bude další týdny a měsíce? Zmagořím úplně?

3.)

Bezmocnost

Vyzkoušela jsem si jaké to je být závislá na pomoci druhých. Zbytečně jsem nezvonila na sestřičky, jen když to bylo fakt nezbytné. Ale v nemocnici to ještě šlo. Horší to bylo doma. Bylo mi trapně, když se manžel staral o mou hygienu během týdne horeček. Cítila jsem se mizerně, když mi nezbylo nic jiného, než poprosit o pomoc kamarádku. Donutily mě k tomu silné bolesti a horečka. Manžela neoustili z práce a já sama cestu k lékaři nezvládla. Ona s úplnou samozřejmostí vzala auto, naložila mě a jelo se. Občas jsem bezmocná a mám sklony zuřit nad těžkým vzorem na háčkovanou hračku nebo frivolitku. Ale nemám v povaze se jen tak lehce vzdávat. Tak dlouho to zkouším, až se věc povede. A když to nejde, udělám to po svém....

2.)

Bolest

Byly doby, kdy mě bolest dokázala dostat na kolena. Strach z bolesti z části může za moje částečné zubní náhrady. Když vím, že to bude bolet, ocitnu se rázem ve sračkách. Stalo se mi, že jsem z bolesti omdlela. Přímo před lékařem. Trapas. Nemám ráda trapasy. Kdo má?

1.)

Smrt

Poprvé jsem se jí bála, než mi bylo 10. Bála jsem se, že se těch 10. narozenin nedožiju. Během doplňování kvalifikace na doškolováku nám p|ednášeli o smrti a umírání velmi zajímavě. Ukázali nám, co je to hospic. Pochopila jsem, jak důležité je, aby člověk neumíral o samotě. Pak mě smrt vyděsila, když manžel bojoval s rakovinou varlete. Bála jsem se o něj, ne o sebe. To se děje teď. Jsem vyděšená k smrti. Bylo ohroženo moje vlastní bytí.