úterý 25. srpna 2020

Ona praskla

Od kamarádky Zdenči jsem měla slíbené okurky.  O prvním srpnovém víkendu. Sobotu jsme měla rozplánovanou úplně celou. Od rána až do večera. Vstávala jsem brzy, abych měla čas si na trhu mohla hezky v klidu vybírat. Mám to ráda, procházet se mezi stánky plnými zeleniny a ovoce. Kupodivu mi nevadí ani ta spousta lidí kolem mě. Mnohdy se potkám se známýma právě na trhu. Vybavená vším potřebným k zavařování okurek, krásnými jahůdkami, hroznovým vínem, brambory, mrkví, květákem, cibulí....Ještě, že jsem nejela na kole, nevím, jak bych to pobrala. Doma jsem to hezky uklidila a chtěla se pustit do vaření oběda. Jenže muž mě pozval na oběd do restaurace. Bylo to tak trochu alibistické, neměl prý chuť na smažený květák. A pak prý zajedeme nakoupit. Konečně na nákup nebudu sama a on mi nebude moct říct, že něco chybí. Hodně rychle jsem souhlasila, než si to rozmyslí. Docela dost mi to bodlo. Do toho volala Zdenča, mám prý natrháno. Dostala jsem  takový menší, leč vrchovatý kyblík okurek. Většina z nich byla malého lahodného vzrůstu. Zpracovávat jsem je začala až v neděli.

Zatím, co se vařil nálev....



 
skládala jsem okurky, mrkev i cibuli do sklenic. 
Šlo to jako po másle. 



Nahoru nezbytný kopr.


Aby se mi to nepopletlo.
Zavařovala jsem vždy jednu várku jednoho nálevu.




Pak jsem všechno zalila nálevem, 
zavíčkovala a naskládala 
do svého stařičkého zavařovacího hrnce.
Bylo toho několik várek.




Po 20 minutách na 85 stupních bylo hotovo. 
Otevřela jsem hrnec, nechala vyjít páru,
postupně vytahala jednu sklenici za druhou.
U té předposlední najednou puk,
sklo mi zůstalo v chňapce a okurky v hrnci... 



Dost mě to naštvalo.
A při poslední várce se mi to stalo znovu.
To už mi tekly slzy, byly to ty nejmenší, nejlepší okurky.
Nikdy předtím se mi to nestalo.



Měla jsem dva nálevy.
Znojemský, tekutý, prodává se v takové octové flašce.
Pikanta Haná, práškový.
Letos mám zavařeno dost okurek.
Z loňska mi zůstaly pouhé 4 sklenice.
Už se těším, až je budeme pojídat...

27 komentářů:

  1. Nic si z toho nedělej, že praskla. Nestává se to sice moc často, ale stává se. Mě občas praskne masovka, to je pak navíc lahůdka všecko čistit od mastnoty.

    OdpovědětVymazat
  2. Také jsme zavařovali a náhodou se to obešlo bez podobné nehody. Ale občas se to stává a nic si z toho nedělej.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě se to stalo úplně poprvé a věřím, že úplně naposledy :-)

      Vymazat
  3. Taky by mi to bylo líto, pamatuji se, co to dá práce, ještě z dob mého zavařování. Mně naštěstí nikdy žádná sklenice nepraskla, asi býval lepší materiál. Ještě takového "stařečka" na zavařování mám i s teploměrem, ale kdo by to chtěl, že? Já už bych to teď nedala, tedy myslím to zavařování.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Anebo to Možná bylo právě tím, že ty moje sklenice už taky něco pamatují, prostě přesluhují....:-)

      Vymazat
  4. Renatko, jedna rada od stařičké hospodyně. Jsi mladá ty to ještě využiješ.Já jsem to rozhudnutí stále odkládala, až do dozrálo. Koupila jsem si elektrický zavařovací hrnec. Kamarádka mně lákala už dlouho, ale pořád jsem odolávala. Nakonec jsem si ho pořídila a teď je zavařování brnkačka.Taky se může stat, že je třeba vada ve skle a sklenice praskne, ale naskládáš sklenice do hrnce, vejde jich tam 11, nastavíš teplotu a čas podle tabulky a nestaráš se. Až je hotovo, hrnec si na tebe zavolá:-D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak o tom jsem ještě vůbec neslyšela. Zní to moc dobře.

      Vymazat
  5. Mně ještě při zavařování nikdy žádná sklenice nepraskla, ale je to nejspíš tím, že jsem nikdy nezavařoval :-).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. A víš co, možná jsi uhodil pověstný hřebíček na hlavičku.... :-) :-) :-)

      Vymazat
  6. To jsi měla smůlu, mě by to taky naštvalo. Dříve jsem zavařovala jako divá,dostávala jsem totiž pravidelně od všeho ze zahrady tchýně, tak přece to nevyhodím. Byla jsem z toho celá divá, dvě malé děti, práce a přísun všeho možného ve velkém, ale nestěžuji si. Nyní, když cos dostanu od syna a nebo známých dělím se s dcerou mladší, starší nás zásobuje, neboť ji zásobuje tchýně. No opakuje se to, ale dcera vše rozdá, zpracuje minimum, tchýně ji zásobuje ve velkém i zavařeným. Je to občas až jako veselohra, my zas tchýní zásobujeme lahvinkami vína a bonboniérami, ovšem mlčíme jako hrob co se děje s dary do dceřiny domácnosti. Tchýně dcery má v tom zavařování hobby.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. U vás je opravdu veselo. Ale co na tom, vždyť to funguje a to je hlavní :-)

      Vymazat
  7. Renatko, už pár let nezavařuji, nějak to nestíhám. Ale ty tvé okurky v nálevu vypadají skvěle. Až mám chuť, si pár skleniček také vyrobit. :o)
    Přeji hezké dny. D.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dřív jsem zavařovala víc, když byli kluci malí. Abych měla co do buchet...

      Vymazat
  8. Nepříjemná záležitost. Mně se to už těžko stane, rozhodla jsem se, že zavařovat nebudu a tak jsem sklenice, víčka, hlavy ... rozdala kamarádkám, hrnec jsem vyhodila, měl toho už dost za sebou. To, co potřebujeme, nakoupím a mám to bez práce. Ale jasně, správná hospodyně tak neuvařuje, ta na to přijde časem. Ať se daří. Hanka

    OdpovědětVymazat
  9. Renatko, kdysi jsem také okurky nakládala a zavařovala ve stejném hrnci. Ještě ho mám i ten teploměr. Škoda těch dvou sklenic, také se mi to nikdy nestalo.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hm, dost mě to rozhodilo. Takové to mohly být dobroučké okurečky, ale co nadělám...

      Vymazat
  10. Tak, okurky už mám za sebou. Naštěstí nic nepuklo. Na trhu vždycky koupím pytel, nálev mám univerzální, když zbude, použiji ho na další zeleninu nebo jenom tak do salátů. Zavařuji v troubě, dělala to tak moje maminka. Je to praktické a už to mám v oku. Na plech se vejde 12 velkých sklenic. Měj se pěkně. Hela

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky jsem to v troubě zkoušela. Ale moc mi to nešlo, bylo to moc měkké a my to máme rádi tvrdší, na skus aby to křuplo

      Vymazat
  11. To je zvláštní, viď. Kdyby jedna, ale dvě, škoda, škoda... Okurky má každý rád ty svoje. Každý má jinou chuť :) Ale ty máš hned dvě varianty .-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Nálev pikanta nám chutná asi ve všech variantách a ten Znojemský jsem prostě jen chtěla vyzkoušet.

      Vymazat
  12. Já už okurky nezavařuji, pro naši potřebu si je vždycky koupím.
    Renatko, prasklých okurek je škoda, ale jsou horší věci, které mohou prasknout a následky jsou pak na celý život ☺☺☺

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky si říkám, že se na to vybodnu, ale stejně mi to nedá a zavařuju...

      Vymazat
  13. Když mi zemřela generálka, přestala jsem zavařovat. Byla na mých okurkách závislá a já nějak přestala mít chuť babrat se se 150 sklenicemi.
    Nejsem závistivá, jen maličko. A to ty trhy, ty se u vás na Moravě drží. Po každé, když tam jsem musím si to užít, tu atmosféru, tu vůni.
    V Čechách je to bída, ta tradice se ztrácí a lidé místo čerstvé zeleniny a ovoce prodávají debility, co nemají se zeleninovým trhem co společného.
    Krásné dny.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No a v tom to všechno vězí, jdu na trh, vidím, jak si z něj ženské za pomocí chlapů odnášejí třeba zrovna ty okurky v pytli po 10 kg na nakládání a jsem chycená...
      Stejně je to zvláštní, v obchodech mi tlačenice vadí, na trzích ji mám ráda ...

      Vymazat
  14. Taky se mi kdysi stalo, s borůvkami, to bylo škody! :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji vám za milou návštěvu ❤