Výhra

Tak jsem vyhrála :-)

Na jednom z mých oblíbených blogů byla položena soutěžní otázka jaké cukroví a proč pečeme na vánoce. Odpověděla jsem spíš jen tak. A ono se štěstí usmálo :-) Perníčky jsou nádherné.

Ještě jednou za ně moc děkuju červený čudlíčku :-)

Rok 2013

Tenhle rok mi víc vzal než dal. Jeden známý mi k vánocům přál, aby ten nový rok byl rozhodně lepší než ten letošní.

Rok 2013 mi vzal tátu. Máma zemřela v roce1990. Táta letos. Bylo to nečekané a moc smutné. Co natom, že se dožil 78 let. Prostě mi chybí. Když odešla máma, měla jsem dojem, že najednou dospívám. Ale daleko intenzivnější pocit dospělosti jsem zažívala po tátově pohřbu. Jako bych se až teprve tehdy stala rodičem. Zvláštní? Ano, hodně! Prostě jsem intenzivně vnímala svoji roli matky vůči synům, byť už dospělým. Najednou můj strach ze smrti není tak silný jako dřív. Vím, že něco ze mě zůstane v nich a bude to tam žít. Tak jako táta žije ve mě. Chodím na hřbitov mnohem častěji než dřív. Občas tam oběma rodičům oznamuju co se mi povedlo, co jsem totálně pokazila, jak se daří klukům. Taky oba vědí, že manžel už má zase práci a v lednu nastupuje.

Rok 2013 mi dal pocítit význam pojmu rodič ve všech možných rovinách. Některé věci bereme s naprostou samozřejmostí. Máme pocit, že tu budou pro nás navždy. Když o ně potom přijdem, nestačíme se divit...

Vánoční písničky

Při přípravě smaženého kapra jsem poslouchala rádio. Jak jinak. Na mé oblíbené stanici pouštěli jednu vánoční písničku za druhou. Syn se mě zeptal, kterou mám ráda a já mu odpověděla Z hor zní zvon. Nevěděl, která to je a já zrovna neměla čas jít hledat CD kde ji nazpívala Daniela Šinkorová.

Líbí se mi spousta vánočních písniček, ale tahle patří mezi oblíbené. Stejně jako O Vánocích.

Ti mladší z vás ji asi neznáte. Měli jsme ji doma na malé SP desce. Ani nevím, co bylo na druhé straně. (SP deska měla pouze dvě písničky, na každé své straně jen jednu, narozdíl od LP desky, tam bylo nahrané na obou stranách celé album.)

Ale zpátky k Vánočním písničkám. Třeba takovou hitovku jako Let it Snow znáte asi úplně všichni. Ale její českou verzi Padá sníh od Milana Drobného znáte? A co Purpuru vonící tiše a ochotně? Rolničky nebo Zima, zima, zima nazpívané Hankou Zagorovou známe také. O Tiché noci ani trochu nepochybuju.

Jestli si pamatujete na legrační text této písničky:

Jako dítě si mi líbila i tahle ta melodie:

Snad jste si se mnou trošku zazpívali. Mám ráda i originální verze vánočních písniček, jenže ty si zazpívat nemůžu, protože anglicky neumím... Zato česky mi to jde :-)

Šťastné a veselé

Naprosto všem, kteří sem zavítají, přeji ze srdce šťastné a veselé :-)

Práce

Tak jsem se dnes rozhodla pořádně uklidit v mejlech a tenhle jsem našla:-)

manažerský kurz

Dnes ráno jsem zaplatila účty a pak se mrkla na mejly. Tohle mi přišlo. Líbí semi to a proto jsem se rozhodla vám to předat.

Upozorňuji, že jsou mírně neslušná slůvka. Nahrazovat je nebudu, bez nich to není ono.

Lekce číslo 1:

Vrána si sedí na stromě a celé dny nic nedělá. Králíček uvidí vránu a ptá se jí: "Můžu taky sedět jako ty a celé dny nic nedělat?" Vrána odpověděla: "Samozřejmě, proč ne." A tak se králíček posadil na zem pod vránu a odpočíval. Z ničeho nic se objevila liška, skočila na králíčka a sežrala ho.

Poučení:

Abys mohl jenom sedět a nic nedělat, musíš sedět hodně, hodně vysoko.

Lekce číslo 2:

Krocan si povídal s býkem. "Strašně rád bych se dostal až na vršek tohoto stromu," vzdychl krocan, "ale nemám na to dost sil." "Podívej, já mám tasemnici," odpověděl býk. "Je plná živin, zkus ji vytáhnout a sezobnout." Krocan tedy strčil hlavu býkovi co nejhlouběji do zadku, vytáhl tasemnici a celou ji sezobl. Zjistil, že mu opravdu dodala dostatek energie, a tak vyletěl na vršek stromu. Brzy byl ovšem spatřen farmářem a ten ho sestřelil dolů.

Poučení:

To, že lezeš velkému zvířeti do prdele, tě sice muže dostat až na samý vršek, ale nepomůže ti se tam udržet.

Lekce číslo 3:

Malý ptáček letěl na zimu na jih. Byla taková zima, že ptáček zmrzl a spadl doprostřed pole. Jak tam ležel, šla kolem kráva a vykadila se přímo na ptáčka. Když zmrzlý ptáček ležel v tom hovně, začal si uvědomovat, že to vlastně hřeje. Hovno ho začalo ohřívat! Tak si tam ležel hezky v teple a samou radosti si začal prozpěvovat. Kolemjdoucí kočka uslyšela ptačí zpěv a začala zjišťovat, odkud jde. Šla po zvuku, objevila ptáčka v hovně, vyhrabala ho a sežrala.

Poučení:

1. Ne každý, kdo se na tebe vysere, je tvůj nepřítel.

2. Ne každý, kdo tě vytáhne ze sraček, je tvůj přítel.

3. A když už se dostaneš do pěkných sraček, aspoň drž hubu.

Lekce číslo 4:

Plaval si tak pětikilový kapr po rybníčku a potkal malého půlkilového kapříka, který ho uctivě pozdravil. Velký kapr ani neodpověděl, jen se mu namyšleně vysral na hlavu. Nevšiml si ale, že za malým kaprem náhodou plaval třímetrový sumec, kterého proud taky potřísnil jeho hovny. Velkého sumce to strašně naštvalo a velkého kapra sežral.

Poučení:

I když jsi velká ryba, nesmíš těm malým srát na hlavu.

Nikdy nevíš, jestli za nimi nestojí vetší ryba než jsi ty.

Lekce číslo 5:

Vůdce vlčí smečky se pohádal s mladým vlkem a bili se na život a na smrt. Vůdce vlčí smečky se pohádal s mladým vlkem a bili se na život a na smrt. Mladý vlk vůdce smečky přemohl a zabil. Aby smečce dokázal svoji sílu, tak ho navíc sežral. Starý vlk měl ale hodně dlouhé drápy a když šel mladý vlk srát, tak ho to strašně škrábalo a bolelo.

Poučení:

Než si něco začneš se svým představeným, nejdříve se podívej jak má dlouhé prsty. Čím delší prsty má, tím budeš mít větší problémy, až ho začneš srát.

30 denní výzva - porovnání

A dnes tu máte za odměnu malý testík .

30 denní výzva - břicho 30.den

Pro ty, kteří vydrželi až do konce je tu poslední 30 den.

Blahopřeju úplně všem

Těm, kteří to zkusili alespoň jednou

Těm, kteříé vydrželi až do konce, blahopřeju úplně nejvíc

Byla to pořádná dřina. Sice jsem nezhubla ani deko, ale zpevnila jsem si břišní stěnu. Takže se vejdu do kalhot.

Překonali jsme sami sebe i kdybž to bylo třeba jen párkrát. Jak trefně řekl jeden bezva návštěvník, když žena zpevní břicho, líp vyniknou její vnady. A ploché břicho u chlapa taky není k zahození

Zítra, až vstřebáte svůj vítěznáý počin, můžete si porovnat, jak na tom s břišním svalstvem vlastně jste :-)

Vánoční dárek

Mladá žena leží v posteli a pozoruje hodiny. Unavená vteřinová ručička se pomaličku lenivě přesouvá od čísla k číslu.

Čas se rozplývá v nekonečnu.

Uplynula teprve necelá hodina od večeře. Čas se tu vleče podle denního harmonogramu: ranní hygiena, snídaně, vizity, oběd, večeře a tím vším neúprosně táhnoucí se chemoterapie.

Domů ji nepustí, s tím už se smířila. Nezbývá než zkusit statečně a bez dalšího návalu slziček zvládnout vánoce na onkologii. Nakonec, není to tady tak strašné. Personál je příjemný. Starají se o ni i zdravotní bratři - sestřičky muži. Na pokoji má televizi s USB vstupem. Jen je tu sama. Druhá postel je od včerejška prázdná.

Ale chodí za ní každý den návštěvy. Vlastně skoro každý den. Onkologie se postupně pro některé z nich stala strašákem. Kdo by se rád díval na utrpení kolem sebe? Naštěstí zdravé jádro několika málo přátel zůstalo.

Někdo klepe. Rázně a hezky hlasitě. To bude sestřička, hádá správně Martina. Žena ve stejnokroji vejde na pokoj, zapne televizi a vloží do ní flešku s filmem. Je to muzikál Mamma Mia. Překvapená Martina se uvelebí v posteli, posune stojan s infuzí chemoterapie víc vlevo aby líp viděla a přitom se snaží dostat ze smějící se setřičky, jak ví, že tento muzikál má ráda. Když po chvíli sestřička odejde, Martina si potichu zpívá spolu s Meryl Streepovou písničky skupiny ABBA. Má velkou radost s tohoto malého předvánočního dárečku. Vůbec si neuvědomuje svoji únavu a po necelé hodině usíná.

Do snu se jí vloudila vzpomínka na dětské vánoce. Sedí u stolu s maminkou, tatínkem a babičkou. K večeři mají smaženého kapra s bramborovým salátem, ale ona má před sebou obalované rybí prsty s bramborovou kaší. Bramborový salát pořád nesnáší, stačí jeho vůně a stahuje se jí žaludek. Další vzpomínka vložená do snu patří oranžovému dětskému kolu značky Pionýr. Stálo v ložnici rodičů, vedle vánočního stromečku. Ježíšek vyslyšel její přání. Střih a šťastný sen vystřídá smutek během pohřbu maminky. Zemřela příliš mladá. Opět střih, ve snu ji někdo volá. Slyší svoje jméno znovu a znovu. Jde za hlasem. Najednou před ní stojí maminka s tátou a natahují k ní své ruce. Za nimi září krásné světlo.

Slyší své jméno. Otevírá oči. Nad ní stojí sestříčka a vítá ji do nového, Štědrého dne. Usmívá se. I Martina se na ni usměje. Ráda vrací darovanou radost. Dnes chemoterapie skončí. Začne proces uzdravování.

Martina vlastně dostala ten nejkrásnější vánoční dárek na světě.

Naději na další život.

30 denní výzva - břicho 29.den

30 denní výzva - břicho 28.den

Předvánoční čas

Něco jsem vytvořila podle návodu na blogu Moje mozkovna.

Chtěla jsem si vyzdobit byteček, ale většinu jsem nakonec darovala :-)

Tak ať dělají radost :-)

30 denní výzva - břicho 27.den

30 denní výzva - břicho 26.den

30 denní výzva - břicho 25.den

Jsou to opravdu vysoká čísla. Ale dopnu kalhoty

30 denní výzva - břicho 24.den

30 denní výzva - břicho 23.den

30 denní výzva - břicho 22.den

Advent

V neděli začal Advent. Zapálila jsem svíčku na vlastnoručně vyrobeném věnečku. Strávila příjemnou chvilku s dospělými syny a manželem. Odsloužila vcelku klidnou noční směnu...

Někdo moudrý napsal, že i cesta může být cíl. Pro mě to platí téměř stoprocentně. Minulý pátek jsem s úsměvem procházela dřevěné stánky na náměstí a nahlížela dovnitř. Samozřejmě že jsem ochutnala moc dobrý vánoční punč. Mám ráda adventní čas, přípravy na vánoce, na štědrý večer. Shnánění vánočních dárků na poslední chvíli a každoroční neuskutečnitelný sen o jejich zakoupení v letních měsících. Ráda chodím kolem oken a balkonů vyzdobených blikajícími světýlky. Když se rozepisují služby na vánoce, nevadí mi tolik štědrá noc, ale spíš štědrý den. Když byli kluci malí a mohla jsem s nimi sdílet to očekávání, co jim Ježíšek nadělí, byla jsem na pokraji blaženosti. Po celodenním půstu oživeném pouze rybí polévkou nebyl problém večeřet dřív a posunout štědrý večer tak, abych stihla noční službu. Oni stejně po rozbalení dárečků měli rozzářené oči jen pro autíčka, bagry a další hračky rozbalené pod stromečkem.

Dnes už jsou obě děti dospělé, ale to vůbec nevadí. Možná si jen víc cením ty chvíle strávené s nimi. Až budou jednou mít svoje rodiny, bude tento krásný čas patřit jejich ženám a dětem.

Vůbec mi nevadí poslouchat v rádiu vánoční písničky. Ani to, že ještě nemám napečeno vońavé cukroví. Ani ne zcela uklizený byt. Všechno se stihne tak jak to má být. Dnes už to vím, že napeču a naklidím včas, když kousíček nastavím den. Tak proč se nervovat, že nestíhám tohle a támhleto.

Vánoce jsou svátky klidu a pohody a budou takové, jaké si je uděláme.

A takhle jsem si je letos předchystala pro svoji rodinu:

30 denní výzva - břicho 20.den

30 denní výzva - břicho 19.den

Tetina

Tetina. Jako dítě jsem k nim chodila strašně ráda. Ona totiž uměla moc dobře vařit. Kromě bramborového salátu jsem u nich snědla skoro všechno. "Pomačkané" brambory se smaženou cibulkou a krajáčem chladného mléka - to byla dobrota. Nebo jejich lahodná zelňačka. "Kousková" polévka taky neměla chybu. Obrovské buchty plněné trnkama - mňam. Velikánské langoše nasladko. Hmm. Ještě teď se mi sbíhají sliny. A to nemluvím o cukroví. "Šmetýnky" se i se sněhem na jazyku jenom rozplývaly. Nadýchané "kraplové" čtverečky s máslovou náplní - to byla prostě pohádka...

Naši chodili do práce na dvě směny. Střídali se, jeden měl ranní a druhý odpolední. Abych v mezičase nebyla sama doma, chodila jsem ze školy místo domů k tetině na "čtvrť". A když jeli s místníma na celodenní výlet, strávila jsem tam celý víkend.

Tetina byla mámina teta. Jejího manžela - strýce si moc nepamatuju. Vím jen, že jsem mu sedávala na klíně a on mě houpal "tak jedou páni..." Měli jednoho syna Miloslava, říkalo se mi Miroš. Byl o rok starší než můj táta, ale já mu tykala. Po těžké nemoci zůstal neškodným bláznem. Časem musel být zbavený svéprávnosti a po smrti tetiny se jeho poručníkem stal můj táta. Miroš potom několik let bydlel v mém pokojíčku. Dožil se 59 let.

Ale zpět k tetině. Jim jsem pro změnu onikala. Správně by to bylo něco mezi vykáním a onikáním: "Tetino, mohly by ste mě dat eště trochu té fazulové polivečky?" A tetina hned přistavila hrnec s polívkou na plotnu kamen a tu dobrůtku mi přihřála. Měla sice i elektrický sporák, ale vařilo se na kamnách, kde se topilo dřívím a uhlím.

V kuchyni se také spalo. Po večeři mi tetina pustila "Hajaju" v rádiu, pomodlila se se mnou "andělíčku můj strážníčku" a šlo se na kutě. Zavrtala jsem se vedle ní do peřiny a spala jak dudek až do rána. Vůbec mi nechyběla televize, kterou měli v kuchyni nejspíš jen na okrasu. Ráno se vstávalo brzy. Nejdřív šla tetina uvázat oba psy. Potom vylila na "hnoják" nočník a teprve pak mohl Miroš "popravit" prasata a nasypat slepicím. Tetina mezitím postavila na plotnu hrnec vody na kafe. Čerstvě pomlela zrnkovou meltu a svařila ji. Scezenou ji potom naředila mlékem. K pečivu s máslem chutnala výborně. K obědu kromě pátku bylo maso. Já měla strašně ráda pátky. Ke sladkému bývala moje oblíbená zasmažená polévka s kouskama, nebo vynikající luštěninová s mrkvičkou.

V týdnu se chodilo do zahrad. Dům, kde tetina se svým synem bydlela, byl původně statek. Před ním byla květinová ozdobná zahrádka. Nakvétala přes celý rok. Tetina ji měla nádherně upravenou a hezky barevnou. Druhá květinová zahrádka, z boku stavení, byla trochu větší. Tam se pěstovaly květiny na hrob. Narcisky, macešky, voskovka, jiřinky... Moc hezky to v ní vonělo. Za domem byla ještě třetí, zeleninová zahrádka. Poslední, čtvrtá zahrada sloužila k pěstování brambor, řepy a ovocných stromů. Mezi touto zahradou a domem byl velikánský dvůr. Pro mě idální hřiště. Mohla jsem si tam hrát s míčem a nemusela se bát, že rozbiju okno. Jediné, na jsem musela dávat pozor byl "hnoják". Věci do něj spadené měly nezaměnitelný odér...Ráda jsem kreslila kouskem cihly na kamenné kostky. V prázdných stájích mi prosperovala moderní samoobsluha se "smíšeným zbožím".

V Sobotu se jako odpolední zákusek pekly plněné buchty. Tetina se smávala, že jsou větší než já. Byly opravdu XXL. Neděle se držela jako svátek. Tetina napekla cukroví a my se s Mirošem oblizovali až za ušima.

U tetiny byl pro mě ráj na zemi. Měla jsem tam volnost, ale musela jsem i pomáhat. Tetina se nebála dát mi nějakou práci jako máma, ta si všechno raděj udělala sama. Dostala jsem úkol a tetina trpělivě čekala až ho splním. I když to trvalo dlouho, nebo se mi to až tak moc nepovedlo, pokaždé mě pochválila. Tady jsem nebyla porcelánová panenka na hraní jako doma, kde mě sice zahrnuli láskou, ale nic důležitého jsem nesměla dělat, abych to nepokazila nebo si neublížila.

Obě ženy, máma i tetina mě milovaly. Máma až příliš. Tetina si nahrazovala roli babičky, kterou se nikdy nestala. Já jsem milovala obě dvě, každou jinak a přitom obě stejně.

Když máma umřela, často jsem si na tetinu vzpomněla.

Když mi odešel i táta, na "trachtě" se vzpomnělo i na tetinu. Můj manžel se na mě podíval a usmál se:"Vidíš, to je ta tvoje tetina". Při tom smutku mě ta vzpomínka potěšila.

Když jsem o několik dnů později uklízela v tátově obýváku, našla jsem několik starých fotek. Máminu, dědovu a taky tuhle. Je na ní s největší pravděpodobností tetina (já si ji takhle mladou nepamatuju). Na originále jsou v dolních rozích razítko města, asi byla vytržená z občanského průkazu. Nijak jsem ji neupravovala, pouze je zmenšená, ořezaná a vsazená do rámečku.

Mám z ní velkou radost.

30 denní výzva - břicho 18.den