30 denní výzva - břicho 17.den

30 denní výzva - břicho 16.den

Provokace

Provokace je když:

• si žena schválně zapomene obléknout podprsenku a umývá nádobí v době, kdy si její muž chodí do kuchyně vařit kávičku...
• studující syn bydlící na privátě nemůže přijet domů a pošle domů smsku s textem: když já ty víkendy nedávám...
• na místo právě velice pracně zneškodněného pavouka vleze za hodinu další osminožec...
• se snažíte zhubnout, daří se vám to, ale při procházce městem na vás z každé třetí výlohy hledí nádherné kousky vánočního cukroví...
• vám v obchodě v říjnu nabídnou vánoční kolekce na stromeček, které v prosinci už nebudou (opět) k dostání...
• na třech programech TV dávají bezva filmy a vy víte, že pokud jeden nahrajete, na druhý se podíváte, ten třetí stejně neuvidíte a nemůžete se rozhodnout...
• si odmítnete koupit bundu, protože se vám cena zdá příliš vysoká, ale pak se přímo zamilujete do bundy ještě dražší...
• v knihovně konečně mají k půjčení vámi zarezervovanou knížku, ale vy si ji nemůžete vyzvednout, protože se musíte učit na obtížnou zkoušku...
• sestřička snědé pleti dál bez výčitek a s úsměvem na rtech pečuje o pacienta, který ji označil za černou hubu právě proto, že ji tak nazval...
• pacient vhodí po personálu podložní mísu s dovětkem, že do hoto on srát nebude...
• starší paní odmítá užívat léky, protože lékař který je předepsal je příliš mladý...
• kamarád vašeho muže zajistí na den před termínem vaší zkoušky pár hodin na kuželkárně...
• chcete upéct pro návštěvu bábovku o níž víte, že se vám zatím pokaždé povedla a ona vás vypeče tím že se vám srazí..

Takhle by se dalo pokračovat dál a dál o tom, co je to provokace.

Pro mě je provokace synonymem slova výzva.

Přijmu ji a pokusím se o boj pro který není důležité zvítězit, ale zúčastnit se :-)

30 denní výzva - břicho 15.den

Slzy pouště

Velmi poutavě napsaný příběh mladé černé ženy s bílou řasou štěstí.

Pravdivý příběh napsaný životem se odehrává v Africe, Súdánské provincii Dárfúr, pokračuje v Chartúmu a končí v Londýně. Vypráví jej muslimka Halima Rathebe Basgir ze Zagháwského kmene, svému maličkému synkovi Mohamedovi. Začíná obřadem udělování jména. Halima byla léčitelka, která zachránila jejím otci život. Rathebe zase slavná zpěvačka s nespoutaným a divokým projevem zpívající o utrpení černých Afričanů. Tato dvě jména jakoby dívce předurčily budoucnost - stala se lékařkou v pekle na zemi, jak zní podtitul strhujícího příběhu napsaného podle skutečnosti.

Před nástupem do školy ve městě Hashma mladičkou dívenku podle tradice kmene obřezali. Tento velice krutý, bolestivý a veskrze nesmyslný akt popisuje v celé jeho morbidnosti.

Ve městě bydlela Halima u svých příbuzných. Zpočátku byla nespravedlně utiskována arabskými dívkami a učitelkami. Získat si nezávislost a alespoň špetku respektu nebylo jednoduché. Musela se velmi rychle naučit mluvit arabsky. Rodná zagháwština byla zakázána. Halima se snažila dosáhnout co nejlepších výsledků. To se jí také podařilo, když školu absolvovala jako nejlepší z ročníku. Její zbraní se stala vzdělanost. Ona, vesnické dítě, dokázala být lepší studentkou než slečinky z města. Dostala se na střední školu, kterou ukončila státní maturitou. Udělala tak další velký krok ke splnění svého a otcova snu, stát se lékařkou. Po přijetí na univerzitu v Chartúmu mohla začít studovat vytouženou medicínu.

Několikrát musela školu opustit díky svaté válce - džihádu. V posledním ročníku studia při závěrečných zkouškách se opět stala obětí nespravedlnosti. Díky svému nearabskému původu dosáhla nižšího hodnocení ústní zkoušky než si zasloužila. Z Halimy se po šesti letech pilného studia stala lékařka. Vrátila se zpět do rodné vesnice. Praxi začala ve městě Hashma. Stala se černou lékařkou, která pomáhala potřebným. Byla opět stíhána místními mocenskými orgány. Dokonce ji za nevinný komentář uveřejněný v novinách zatkli a surově zbili. Nakonec ji přeložili do velice vzdálené nemocnice. Po bolestném loučení s rodinou a velice dlouhé a úmorné cestě nastupuje Halima jako vedoucí lékařka nemocnice. Je rozhodnuta opět zůstat mimo válečný konflikt a pomáhat raněným jak jen to půjde. Do doby než jí přivezli do ordinace skupinu dětí brutálně znásilněných vojáky to šlo. Když však poskytla rozovor tisku, byla zatčena, brutálně zbita a opakovaně několik dnů po sobě znásilńována. Přátelé jí po propuštění pomohli vráti se do rodné vesnice. Tam se propadla do hluboké deprese. V její kultuře platilo pravidlo raději se nechat zabít než být znásilněna. Ačkoli byla Halima velice vzdělaná, Zagháwské tradice měla hluboce zažité. Velice obtížně se mladá žena vracela zpět do normálního běhu života. Strach, že bude zavržena svojí vlastní rodinou, svým otcem, byl obrovský. Ale tento pokrokově smýšlející člověk jí pomohl nabídnutým sňatkem se vzdáleným bratrancem žijícím v zahraničí. Halima přijala a stala se manželkou muže, který aby nebyl vtažen do džihádu, prchnul do anglie. Jenže nenasytná válka si vybrala svoji daň. Na vesnici zútočilo krvežíznivé vojsko. Zmasakrovali a zabili spoustu mužů, žen i dětí. Čím mladší nebo bezbrannější člověk, tím surovější smrt jej čekala. Válka rozpoutala peklo na zemi. Zemřel i Halimin otec. Nějaký čas žila mladá žena se svou matkou a sourozenci v tom, co zbylo z vesnice. Když vojsko zaútočilo aby zničilo zbytek polorozbořených chatrčí a vybili přežívajících obyvatel, nezbylo nic jiného naplánovat útěk země. Halima pochopila, že musí odjet mimo Dárfúr, jinak si ji režim opět najde. Podařilo se jí dostat se až do Anglie a zažádat si tam o azyl.

O tom, jestli jej vůbec dostala, jestli se setkala se svým manželem a kdo je vlastně otcem malého Mohameda si budete muset přečíst sami. Stejně jako já asi budete žasnout nad přístupem Anglických úřadů. Také vás nejspíš bude dojímat statečnost a odvaha Halimy opět spolupracovat s veřejnoprávními médii. A budete se divit, jak jednoduše Halima došla v závěru svého vyprávění k důvodům, proč vypukl v Dárfůru džihád a kdo vlastně za tím ším stojí a tahá za nitky.

Tuto knihu jsem opravdu přečetla jedním dechem. Stojí za to číst!

Zdroj obrázku:http://www.kosmas.cz/knihy/155474/slzy-pouste/

30 denní výzva - břicho 14.den

30 denní výzva - břicho 13.den

Moc se všem omlouvám, ale skolila mě chřipka. Takže ve cvičení jsem 12. dnem přestala a začala se střídavě potit a třást zimnicí. Takže neplánovaná přetávka je za mnou a hurá na zbytek cvičení:-)

30 denní výzva - břicho 12.den

http://www.zumbadagmarpasternakova.cz/cz/img/cviceni/sedy-lehy-2-full.jpg

30 denní výzva - břicho 11.den

30 denní výzva - břicho 10.den

30 denní výzva - břicho 9.den

Prsa

O poprsí by měl psát můj manžílek, ale obávám se, že by to nebylo publikovatelné ani po 22. hodině .

Prsa, která miluju já jsou lahodná, mírně kořeněná. Rozhodně nejsou vysušená, jak by se dalo čekat. Po zakrojení z nich vytéká dobroučká šťávička. Nejlíp mi chutnají se sladkou chilli omáčkou. Zajídám je chlebem. Chodíme na ně do "naší" hospůdky U Dudka. Tahle vynikající kuřecí prsíčka na grilu tam umí na jedničku s hvězdičkou a ještě podtrženou. Mají tam na stálém jídelníčku spoustu dobrot, ale tahle prsa mi chutnají nejvíc. Po pravdě jsem ani všechna jídla neochutnala. Prsa prostě vedou. Asi se smějete, vždyť taková krkovička je přece mnohem lepší. Není! Ani vepřová panenka nechutná špatně, nahoru vždycky dají bylinkové máslo. Chutná mi, nepopírám, ale na prsíčka mi nechytejte

30 denní výzva - břicho 8.den

Pauzička

http://www.zumbadagmarpasternakova.cz/cz/img/cviceni/sedy-lehy-2-full.jpg

30 denní výzva - břicho 7..den

30 denní výzva - břicho 6..den

30 denní výzva - břicho 5.den

30 denní výzva - břicho 4.den

A dnes máme první odpočinkový den.

http://www.zumbadagmarpasternakova.cz/cz/img/cviceni/sedy-lehy-2-full.jpg

Škola

Začíná jít do tuhého. Tuhle větu jsem si říkala v prváku před zkouškou do anatomie. Před patofyziologií taky, tu jsem zvládla až napodruhé. Ve druháku bylo strašně moc předmětů a vlastně ani nebyl čas se bát. Šla jedna zkuška za druhou. Teď ve třeťáku je předmětů míň, zato přibyla příprava na bakalářskou práci. Nemyslím předmět se stejným názvem. Mám na mysli opravdovou přípravu. To znamená vybrání tématu o kterém chci psát, vyhledávání "relevantních recenzovaných" článků v různých databázích a jejich následné třídění. Nakonec to bude spojování informací z vybraných článků do jednotného a pokud možno čtivého textu = přehledová bakalářská práce. Je to výzva přímo pekelná. Vím, že to musím dát. Přede mnou uspělo spousta studentů, tak proč ne já? Ale mám pochyby. Nedaří se mi vyhledávat takové zdroje, jaké bych potřebovala. Když už si myslím, že mám ten správný článek, je velmi obtížné dostat se k jeho plnému textu. A co je nejhorší? Většina textu který nakonec mohu použít je v angličtině. Jak jsem říkala, zvládnout napsat bakalářskou práci je pro mě souboj s titánem. Ale jsem rozhodnutá ho porazit. Takže: Do boje!

30 denní výzva - břicho 3.den

Zdálo se vám to včera moc? Dnes přidáme

30 x šikmý sed-leh

15 vteřin zpevnit jako prkno

30 x normální sed-leh

30 denní výzva - břicho 2.den

Ahoj,

máme tu druhý den cvičení:-)

25 x sed - leh šikmo

12 vteřin prkno - zaujmout pozici a vydržet :-)

25 x sed - leh

Tsk co, jste zadýchaní?

30 denní výzva - břicho 1.den

A je to tu zase.

Nelíbí se mi moje špeky.

Před časem mi tahle výzva přičšla na FB. Vytiskla jsem ji a založila. Jak jinak

Přišel čas, abych si dokázala, že nejsemaž taková shnilotina.

Jdu na to. Kdo chce, ať se přidá.

Nemusíme se měřit ani vážit. Důležité je, dělat cviky pořádně a nešidit v počtech.

Začínáme:

20 x šikmý sed-leh (10 + 10 na každou stranu)

10 vteřin prkno ( zpevníme celé tělo a držíme)

20 x sed-leh

Nevypadá to nijak hrozně, že?

Počkejte na jaké číslo se vyhoupneme za pár dnů

Dabing nebo titulky?

Jednoznačně titulky

Asi jsem ujetá, ale mě se líbí, když filmová postava mluví svým jazykem.

Vente si třeba pohádku Sůl nad zlato. Je slovenská ale přitom česky nadabovaná. Ty naše hlasy mi prostě k těm slovenským hercům prostě nesedí. Někdy se dabing povede, to pak není co řešit. Jenže občas má jeden "cizák" české hlasy hned dva. Když se nepovede jen neden z nich, ještě to ujde, ale když nevyjdou oba, je to smůla.

Někomu vadí číst titulky a zároveň sledovat děj filmu. Ale ono to nemusí být až tak oddělené. Už ako puberťačka jsem díky titulkům znala spoustu anglických slovíček a nebyla mi cizí melodika jejich řeči. Takový Unedrworld v originále s titulkama se mi líbil víc než nadabovaný. Nehledě na to, že mi byl doporučený i jako "studijní materiál". Ono se tam zase tak moc nemluví, takže si můžu procvičit slovíčka i výslovnost.

V připadě nutnosti nebo lehké zmatenosti si zapnu titulky a opět vím o čem se tam baví